Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Tiché roky jsou úžasná kniha. Mornštajnová mě vždy překvapí tím, že dokáže vymyslet ještě něco nového. V dnešním světě, který je přeplněný vším a naše poháry jsou téměř naplněné, některé možná i přetékají, je to skutečně obdivuhodné. Oceňuji tematické propojení názvu a příběhu knihy. Tiché roky - nemluvení o minulosti u otce - neschopnost mluvit u dcery. Také propojení jednotlivých kapitol, jejichž propojenost nelze vidět na první pohled, ale je tam! Otec, dcera, otec, dcera, (...) otec a dcera. :-) Nechci prozradit příliš. Opravdu smekám a postrádám slova.
Já vůbec nevím, co mám napsat. Tiché roky,stejně jako Hana, mě uchvátily. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hrozně mě bavila a hlavní hrdinky Bohdany mi bylo líto. Obdivuji paní Mornštajnovou za to, jak fenomenální příběh dokáže napsat. Jen mě mrzí otevřený konec, chtělo by to ještě pár stránek navíc. :)
Tiché roky jsou opět skvělou knížkou Aleny Mornštajnové. Přečetla jsem ji jedním dechem a moc se mi líbila. Jsem nadšená z nápaditosti, zvratů a překvapení, které na nás v knížce čekají. :)
Pěkný, neuveritelny, jak z knihy úplně dýchá totalitni atmosféra.Z konce jsem byla trošku rozčarovaná, ještě tak 1-2 kapitoly bych ráda - víc o Blance.
Opet krasna kniha. Libilo se mi, jak do sebe vsechno zapada, vsechno dava smysl a ruznorodost charakteru, ktere jsou tak, jako v zivote - povahove ani dobri, ani spatni. Jsou to proste lide, omylni, ale snazici se zit jak se da. A tak nejak si uvedomite, ze se nema cenu zlobit na souseda, znameho, kamarada...protoze kdo vi, co se stalo na jejich ceste.
Nejdriv jsem se trochu bala zacinat knihu, ktera se zdala byt hodne vazna, hluboka a bolava. Ale nakonec pribeh krasne a pokojne plynul a nemohla jsem se odtrhnout.
Pani Morstajnova zkratka opet nezklamala. Z jejich knih citim velkou nadeji v dobre konce, rozvazny klid a neco memu srdci velice blizkeho, asi protoze pochazim ze stejneho kraje. Za me rozhodne patri k autorum, ktere stoji za to cist opakovane.
Paní Mornštajnová je pro mě zárukou kvality české literatury. Moje první volba audio knihy padla právě na její Tiché roky a lépe jsem si opravdu zvolit nemohla.
Co napsat o skvělé knize - krásná čeština, silný příběh, zajímavá obálka a pro mne i úžasný konec.
Střídání kapitol dcera - otec (spojených stejnými slovy) s různými náhledy na dějovou linku se mi velmi líbilo.
Prostě velmi čtivá kniha, od které se jen tak neodtrhnete :-)))
Další skvělá kniha od Aleny Mornštajnové. Poutavá, čtivá, nemohla jsem se odtrhnout. Určitě stojí za přečtení.
Ten trochu odtažitý styl vyprávění sluší silným příběhům a tady se sešlo obojí.
Skvělá kniha. Nejprve bych chtěla říct, že název knihy je skvělej, tiché roky jsou v knize hned z několika pohledů, to se autorce moc povedlo. Vlastně stejně jako celá kniha. Postavy jsou parádně vykreslené, postupně se nám odkrývá celý příběh a vše do sebe nakonec zapadne. Parádní, paní Mornštajnová umí.
Styl psaní, umění vyprávět a konstrukce příběhu jsou stejně jako v Haně neoddiskutovatelně skvělé. To co mi však v Haně chybělo - opravdovost pohnutek v jednání postav tak jako jejich hlubší psychologická geneze, zde je. Příběh Hany jako byste pozorovali přes sklo, v Tichých rocích žijete. A kdo se dívá přes sklo?
Moje první kniha této autorky a opravdu mne bavila. Četla se dobře, líbilo se mi prolínání dvou časových linií i autenticky působící líčení různých období naší novodobé historie. Postavy nejsou černobílé a do poslední chvíle jsem byla napjatá, jak příběh dopadne.
Celou dobu napnutá jak struna, přesto jsem se do ní nedokázala tak ladně "zažrat", jako do Hany nebo Slepé mapy.
Óóóóó...tak tohle byl koncert!!! Nádherný příběh psaný s ryzím citem pro představivost čtenáře. Vstoje tleskám a volám: "BRAVO!" Alena Mornštajnová je pro mne královnou současné české beletrie a moc se těším na její další knihu.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Vím, že vlastně skoro každý spisovatel zaslouží obdiv, že napíše příběh. Ale někdy ho jen vypráví. U této knihy(a vlastně všech knih této autorky) mám ale pocit, jako by prozila všechny postavy. Opět jsem si knihu užila, prolinani ich formy a přítomnosti s vyprávěním o otci, az se minulost s přítomnosti potkaji....skvělé