Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Začátek mě chytl, ale pak jsem se tím nemohla nějak prokousat. Téma zajímavé, ale vůbec mi nesedí styl psaní těch linií z historie, který se mi zdá takový odtažitý, popisný, jako by se autorka do osudů postav vůbec nevžívala, jen je chladně popisovala... skoro jako by to byl nějaký referát či co. Ono možná ani nejde barvitěji rozepsat jednotlivé scény, když se do jedné knihy mají vejít osudy několika generací. Ale stejně trochu zklamání. Závěr ovšem hezký.
Mornštajnová je velmi dobrá znalkyně lidských duší, velmi empatická. Děj plyne jakoby mimochodem, jakoby doprovod něčeho, k čemu se chce opravdu dostat. Ale je to jen dojem, protože děj je to hlavní. Mornštajnová je každopádně jemně za hranou patosu a celou druhou půlku knihy citově mírně vydírá. Pokud na to přistoupíte, tak vás kniha zasáhne a trochu vyždímá.
Příběh o obyčejných lidech v kulisách několika desetiletí našich dějin, napsaný neobyčejně krásným jazykem.
Paní Mornštajnová je mimořádná vypravěčka, vůbec netlačí na čtenáře, přitom dokáže vyvolat tolik emocí. Svým poutavým stylem vyprávění nás donutí sdílet to ticho jedné rodiny. A bylo mně po dočtení smutno z těch nevyřčených slov, která tolik scházela a také z těch řečených, ubližujících......
Krásný čtenářský zážitek a ještě dodám, málokdy se podaří tak výstižný název knihy.
Další krásná kniha této paní spisovatelky, čtivý děj, který vás nenechá od knihy odejít, dojemný konec, prostě krása, doporučují přečíst...
Slabší než Hana, ale pořád se mi moc líbí. Těším se, až si přečtu další knížky od autorky.
Tiché roky líčí rodinný příběh, kdy společně s Bohdanou odhalujeme skryté tajemství. Příběh má hloubku, proto si myslím, že se mnoha lidem tato autorka líbí. Píše čtivě a o životě v minulých dobách. Dala bych ji jako povinnou četbu do škol.
Tak i tento pribeh mam docteny , zatim autorcin posledni. Ale doufam, ze se brzy dockame od pani Mornstajnove nejake dalsi skvele knihy, ktera bude skryvat pribeh , ktery vas chytne za srdicko, ktery vas, stejne jako tento zaujme tak, ze se zactete, a jen tezko se vam kniha odklada. Tento problem , tim myslim odlozit knihu jsem mela nejen u tohoto pribehu, ale take u knihy "Hana", z ktere jsem byla take nadsena. Tyto dve knihy rozhodne nechci srovnavat, protoze kazda z nich ma svuj pribeh, kazda z nich je jina.Ale obe me nadchly. A urcite doporucuji k precteni. A konec? Za me kniha skoncila tak , jak skoncit mela. Nekdy vam ticho rekne vic, nez plana slova.Nekdy jsou proste slova zbytecna.
Kniha má poutavý příběh, jako ostatně každá kniha od této autorky, jen jsem odebrala jednu hvězdičku za konec, který by si zasloužil o stránku víc! Něco mi tam chybělo, tak krásný příběh by zasloužil rozvynutější konec!
Jako vždy perfektně napsaná kniha. Velmi čtivé a velmi poutavě napsané. Nejde od knihy odejít.
Mornštajnová umí. To víme všichni a není to nic překvapujícího. Čtivé, ze života, žádná hollywoodská bomba, ale příběh, co píše sám život.
Silný příběh,
skvělý styl psaní,
úžasná obálka,
parádní konec.
Podtrženo, sečteno = VYNIKAJÍCÍ !!!
Líbí se mi střídání kapitol otec - dcera a že končí a začínají stejnými slovy
Autorka má neskutečný dar. Její knihy se čtou prakticky samy. Téma, kterým se zabývá vždy dokáže vystihnout a napsat tak citlivě a poutavě, že se od knihy nedokážete odtrhnout. Je to má oblíbená autorka a tou již zůstane. Vřele doporučuji. Na knihách A. Mornštajnové se krásně potvrzuje, že nemusíte mít obrovské reklamy a soc. sítě zahlcené propagací, aby vaše knihy byli kvalitní a oblíbené, což se třeba u R. Třeštíkové říct nedá, ale každý ať si názor udělá sám. Za mě Tiché roky o kapku lepší než Hana.
Knížka se u oceánu na lehátku četla sama, ale asi jsem už nějak přesycena knížkama, ve kterých se prolíná víc dějových a časových linek. Možná je to jen náhoda, že jsem zrovna po takových sáhla. Děj zajímavý, knížka líbivá, ale můj názor, že na Hanu nemá. Už teď se ale těším až spisovatelka vydá další knížku :)
Po přečtení ostatních knih Mornštajnové jsem byla na "Tiché roky" hodně natěšená a asi proto jsem byla malinko zklamaná. Samotným příběhem opět prolínají historické a společenské změny, ale kniha mi připadá taková "komornější". Stále obdivuji, jak citlivě dokáže autorka vystihnout pocity postav i celkovou atmosféru. Líbila se mi i forma dvou linek vyprávění (otce a dcery), které se plynule v závěru spojí. Zajímavě působilo i použití stejných frází v úvodu a závěru každé kapitoly, které propojení obou linií umocnilo.
Těším se na další autorčinu knihu a než vyjde, budu si asi muset přečíst Strašidýlko Strášu, které má v knihovně vnuk:-)
Trošku jsem se bála, aby knížka nebyla ve stejném stylu jako předchozí romány. Které byli také skvělé, ale tak trochu na stejné vlně. Ale tenhle román je jiný a pro mě zatím nejlepší, jednoduchý, hezky napsaný, čtivý od začátku až do konce. Paní Mornštajnová posouvá každým svým novým románem laťku víš a víš. Což je samozřejmě dobře. Už se těším na další knížky:-)
Skvělé téma, solidní zpracování, ale na emocionální úrovni mě autorka z nějakého důvodu neoslovuje.
Moc krásná kniha, za mě o malinko lepší jak Hana. Rozhodně stiji za přečtení.
Jako vždy Vás tato autorka svým stylem nutí obracet jednu stránku za druhou a číst až do úplného rozuzlení.
Neuvěřitelně silná kniha, která vás do sebe vtáhne a nepustí. Úžasně vykreslená psychologie postav a chytlavý děj. Velmi osvěžující mi také připadalo střídání vyprávějících postav. Knihu můžu jedině doporučit.
Musím přiznat, že dojem z knihy u mě vygradoval až nějakou dobu po přečtení. Jako by potřeboval uležet,snad doznít...ač styl paní Mornštajnové není úplně můj šálek kávy (navenek na mě totiž působí stroze,ale chápu,že to je záměr a nevyřčené si každý musí najít mezi řádky a v sobě), nemohu nedat jinak než plný počet. Bylo mi líto té jisté promarněnosti..vztahů, pocitů i doby. Myslím, že autorka to vystihla dokonale a mnozí z nás v tom najdou některé ze svých blízkých nebo třeba i sebe. Tato knížka se mě z knih autorky asi dotkla nejvíce. Spolu s Hanou, samozřejmě.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Krásný, citlivý příběh, který se mě vepsal do duše a budu na něj dlouho vzpomínat.