Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6822
6822
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Trošku jsem se bála, aby knížka nebyla ve stejném stylu jako předchozí romány. Které byli také skvělé, ale tak trochu na stejné vlně. Ale tenhle román je jiný a pro mě zatím nejlepší, jednoduchý, hezky napsaný, čtivý od začátku až do konce. Paní Mornštajnová posouvá každým svým novým románem laťku víš a víš. Což je samozřejmě dobře. Už se těším na další knížky:-)
Skvělé téma, solidní zpracování, ale na emocionální úrovni mě autorka z nějakého důvodu neoslovuje.
Moc krásná kniha, za mě o malinko lepší jak Hana. Rozhodně stiji za přečtení.
Jako vždy Vás tato autorka svým stylem nutí obracet jednu stránku za druhou a číst až do úplného rozuzlení.
Neuvěřitelně silná kniha, která vás do sebe vtáhne a nepustí. Úžasně vykreslená psychologie postav a chytlavý děj. Velmi osvěžující mi také připadalo střídání vyprávějících postav. Knihu můžu jedině doporučit.
Musím přiznat, že dojem z knihy u mě vygradoval až nějakou dobu po přečtení. Jako by potřeboval uležet,snad doznít...ač styl paní Mornštajnové není úplně můj šálek kávy (navenek na mě totiž působí stroze,ale chápu,že to je záměr a nevyřčené si každý musí najít mezi řádky a v sobě), nemohu nedat jinak než plný počet. Bylo mi líto té jisté promarněnosti..vztahů, pocitů i doby. Myslím, že autorka to vystihla dokonale a mnozí z nás v tom najdou některé ze svých blízkých nebo třeba i sebe. Tato knížka se mě z knih autorky asi dotkla nejvíce. Spolu s Hanou, samozřejmě.
Opět nezklamala, líbila se mi po Haně asi nejvíc. Paní Mornštajnová má ten dar, že i když se její díla určitě mohou zařadit spíše mezi náročnější četbu, čte se to prakticky samo.
Tohle je další kniha od této autorky, kterou jsem přečetla. Po Haně je to má druhá nejoblíbenější kniha od této autorky. Pro mě je to rozhodně silný příběh.
Paní Mornštajová zaručí vždy kvalitní čtení. Když mám v ruce její knihu, odsouvám na druhou kolej i svůj nejoblíbenější seriál. Někdy zapomínám i jíst. A to mluví za vše. Je to má třetí autorčina kniha a už se těším na další. Příběh byl velmi psychologicky zaměřený, subjektivní pohledy hlavních hrdinů (otec, dcera) nám odkrývaly jejich světy, soukromé myšlenky, emoce a pocity. Tohle všechno na pozadí komunistické doby. Nešťastná doba, jeden nešťastný moment, a pak táhlý smutek jedné doposud šťastné rodinky. Ach, ten osud!
K této knize snad jediné - PŘEČTĚTE SI JI! Na pozadí minulosti prolínající se budoucnost, která je jí ovlivněna, ale hlavně je ovlivněna povahou a přístupem k životu.
Pro mě první kniha od této autorky. Ze začátku jsem si říkala, že to není žádný zázrak, málo přímé řeči, málo vtipu, ale je to čím dál lepší a konec mě v dnešní době temných a drsných severských detektivek velice potěšil. Určitě si přečtu i ostatní, těším se na Hanu.
Mám ráda knížky od Mornštajnove. Tahle sice nebude patřit k mým nejoblíbenějším od ni, ale ten konec............ Ten konec........
Skvělé. Oproti předchozím knihám jsme se tady nedozvěděli detailní historii každé postavy, objevujeme pouze Bohdanu a Svatopluka. Ten navíc není ani tak odporný exemplář komunisty, jací se vyskytovali v předchozích knihách.
Jako všechny romány paní Mornštajnové se i tento četl sám. Připadá mi, jako bych ho poprvé otevřela teprve před chvílí. Líbí se mi hrátky s kapitolami, což je ale asi u této spisovatelky už obvyklé. Nelíbil se mi otevřený konec, ten úplně volá po pkračování.
Opět nezklamala.
Krásně psané, příběh, který se může stát každému z nás.
Díky.
U této autorky se musí pořád opakovat. Prostě kdo umí, ten umí. Z obyčejných věcí vykouzlit taková čtivá díla, prostě fantazie.
Ještě jsem od autorky nic nečetla, ale kniha se mi hodně líbila. Jeden okamžik, kdy se Blance naskytla příležitost, sice trochu nefér, poskočit v kariéře, spustil tragédii jedné rodiny. Na jedné straně nepotrestaný zločin, na straně druhé potrestaná celá rodina, včetně později narozené Bohdany a její náhradní matky Běly. Klidně bych si dokázala představit pokračování.
Velmi čtivá kniha, raději mám Hanu a Slepou mapu, ale tohle bylo taky hodně dobré.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Po přečtení ostatních knih Mornštajnové jsem byla na "Tiché roky" hodně natěšená a asi proto jsem byla malinko zklamaná. Samotným příběhem opět prolínají historické a společenské změny, ale kniha mi připadá taková "komornější". Stále obdivuji, jak citlivě dokáže autorka vystihnout pocity postav i celkovou atmosféru. Líbila se mi i forma dvou linek vyprávění (otce a dcery), které se plynule v závěru spojí. Zajímavě působilo i použití stejných frází v úvodu a závěru každé kapitoly, které propojení obou linií umocnilo.
Těším se na další autorčinu knihu a než vyjde, budu si asi muset přečíst Strašidýlko Strášu, které má v knihovně vnuk:-)