Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem se nemohla začíst, asi 10x jsem chtěla odložit a měla jsem udělat. Kniha mě nijak nenadchlo ani děj ani konec. Příští už nebudu číst. Styl povídky mi nevyhovuje. Celkově nuda.
Několika hodinová jízda a bylo to :) velice čtivá kniha s otevřeným a vlastně pozitivním koncem .. musím říci, že se autorka stává mojí oblíbenkyní. DÍK!
Krásný jazyk i příběh, ale ten konec... ;-(
Přišlo mi také velmi nereálné, když se ukázalo, že Bohdana není "jen" zamlklá, ale že VŮBEC nemluví...
Mám jí ráda, četla jsem všechno...a tentokrát mi to přišlo tak nějak víc depresivní, moc bezvýchodné, z hlediska postav nedotažené, méně zasazené do kontextu doby. Ale třeba je to jen můj pocit, pravdou zůstává, že je to extrémně čtivé vyprávění, kterého je schopen málokterý z českých autorů.
Alena Mornštajnová umí vyprávět silné příběhy.
Podobně jako v Haně nám na pozadí běhu kola dějin ukazuje civilní příběh lidí, které bychom v reálu jistě soudili a třeba i odsoudili, než bys' řekl švec. Téměř podostojevsku rozehrává téma zločinu a trestu, plné bolesti, utrpení a dobou či činy zmařených životů. A kdo je vlastně oběť a kdo viník?
Díky autorce tak opět vidíme, že velké dějiny má každá rodina.
Další kniha od Aleny Mornštajnové a opět nezklamala. Skvělý neotřelý příběh, charakteristika postav mi opravdu seděla. Co dodat, opravdová radost číst tuhle knihu. Rozhodně můžu doporučit všem kdo od této autorky něco četli nebo těm, kteří se na to teprve chystají Už se těším na další knihy :)
Od dob, kdy jsem zaklapla poslední dívčí román a začala se orientovat na literaturu pro dospělé, jsem neměla v ruce knihu, která by mě pohltila tak, že bych kvůli ní odsunula děti, práci a domácnost na vedlejší kolej. Povedlo se to až Aleně Mornštajnové. Od prvních stran knihy jsem si vymýšlela příběhy, jak to asi celé je. Napadla mě celá řada verzí, ale ta, se kterou přišla autorka, by mi přišla jako přitažená za vlasy. V podání Aleny Mornštajnové ale není za vlasy přitažené vůbec nic a příběh je napsán tak citlivě, že vám to v jeden moment kdesi ve čtyřech pětinách knihy totálně sepne, vy zvednete obočí a řeknete si "jo tak takhle, tak proto Tiché roky".
Tiché roky na dovolenou nebrat. Přečteno za jeden den a dalších devět mám prd. Ach jo. Jinak ovšem autorka opět nezklamala . Snad jen na konci...prosím aspoň ještě stránku, dvě, tři.....Ach jo.
Obvykle čtu knihu několik dní, nejsem zrovna "rychlo-čtenář".
Aleně Mornštajnové se opět podařilo napsat příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jej na jeden zátah.
•
Děj jsem prožívala společně s postavami, vcítila se do jejich trápení.
Bylo mi líto jak Bohdany, tak Svatopluka, ale i Běly, a ač zůstal konec otevřený, tu jednu poslední "větu" a situaci jsem si dokázala tak živě představit, až mě to dojalo.
•
Budu se opakovat, ale styl psaní, zvolený jazyk, charaktery postav a autenticitu má PANÍ spisovatelka v malíčku.
Zkrotím krapet zdejší nadšené komentáře. Všichni víme, že autorka psát umí, píše čtivě, vybírá si poutavá až srdceryvná témata, ale když pominu Hanu, která asi jako jediná z autorčiných knih mi přišla opravdu hodně dobrá, tak ten zbytek je vlastně jen takový mainstreamový proud. Tiché roky přečtete v podstatě za víkend, příběh splní svůj účel - vypnete, začtete se, odpočinete si, ale tím to končí, žádná nadstavba se nekoná. Příběh je psán dost jednoduše, jede podle zažitého syžetu, střídá minulost s přítomností, nevybočuje ničím zajímavým, když pominu stejné věty vždy na konci a začátku každé kapitoly, což u mne však neevokovalo dojem zajímavosti, ale spíš otravnosti. Stejně tak rádoby nenápadná snaha o podání historického kontextu mi přišla zbytečná, místy až křečovitá, jako by román prostupovaly úryvky ze středoškolské učebnice dějepisu. Závěrem, kniha si rozhodně najde své čtenáře, nenáročné, s chutí si zavzlykat nad dojemným osudem, ale nic víc nečekejte.
Nejprve se nadechneme v okamžiku narození, jednou vydechneme naposled.
A mezitím ? Žijeme !
Autorka nás provedla životními příběhy otce, dcery a lidí s nimi souvisejícími. Svým slovem nám zprostředkovala intenzivní pohled a opět zdůraznila sílu slov, která mají moc ničit, budovat, křivit, narovnávat, způsobovat jizvy, hojit rány.....
Dočítala jsem v noci, protože se mi od těch lidí nechtělo odejít, a to i přesto, že mnohé bych si za přátele nevybrala.
Zaujal mě trochu jiný pohled na rodiny přesvědčených komunistů i na osudy těch, kteří v totalitním režimu doslova přišli o vše. Dusivá atmosféra všeobecné propagandy začíná být tak vzdálenou historií, že bych knihy paní autorky bez váhání zařadila jako "povinnou" četbu. Opět skvěle vypracované psychologické profily. Nepřijetí při narození, tápání mezi dobrem a zlem, kroky vedoucí na cesty, které NIKAM nevedou .....až se jednou ohlédneme, co uvidíme my? Kéž bych svými slovy nikdy nezničila druhému možnost promluvit .....
Paní autorce moc děkuji.
Snad jen originální nápad končit stejnými slovy jednu kapitolu a stejnými začínat druhou u mě vyvolával spíše rušivý dojem, že se na těch slovech "zaseknu" v jinak strhujícím ději. Možná ale jde právě o to....u slov se někdy zarazit a nepokračovat hned dál.
..........
" Když se vynořil nad hladinu svého smutku, svět, do něhož se vrátil, nebyl tím světem, který znal...."
Ona melancholie k této knize určitě patří, ale budeme stejní až ji dočteme .., nebo se posuneme o kousek dál ?
Krásně napsaný poetický příběh, ale jak jsme u českých autorů už zvyklí, zase je to depka. Autorce se daří popsat věci, lidi i místa tak, že je vidíte i cítíte. Je to hlavně příběh asociálního sobeckého komunisty, který v podstatě ničí životy svým blízkým. Ale stojí za to si ho přečíst. Už proto, že vám pomůže nahlédnout do hlavy i zatvrzelcům dnešní doby, jejichž pravda je jedinou pravdou a kompromisy a naslouchání druhým jsou jim cizí.
Kniha byla úžasná. Podle mě patří autorka k nejlepším českým spisovatelům současnosti. Jak dokáže vystihnout všechny emoce, člověka to vtáhle tak, že prožívá se všemi postavami úplně vše. Díky autorčině dokonalé schopnosti vystihnout každý detail se člověk vžije i do postav, se kterými by normálně nesympatizoval a byli by mu proti srsti. Vše má svůj důvod a člověka to donutí se zamyslet. Vřele doporučuji všem, ale podle mě to není oddychové čtení, jen příběh kruté pravdy
Aby bylo videt, ze i chlapi ctou, pridavam svuj strucny nazor. Vyborne cteni. Moje treti kniha od autorky. Davam 100%
Dobře napsané, pěkně vykreslené postavy.
To jsou klady knihy.
Zápor?
Jediný.
Nerozumím existenci rádoby zápletky.
Jako že kdo teda vlastně sakra hýml hergot byla ta záhadná Blanka??? A to zjišťování totožnosti neznámé a odhalování minulosti mi, tedy Bohdaně, vlastně zachrání rozum.
Nechápu motivaci autorky nám příběh podat zrovna takhle.
A když už si autorka dala tu práci nás provést světem ne právě šťastné rodiny, tak ten závěr by si naopak zasloužil dovyprávět. Do puntíku. Aby to odhalování mělo smysl.
Dávám lepší tři hvězdy. I přes ty výhrady.
Opět palec nahoru. Je to má 3. přečtená knížka v pořadí od této autorky. Čte se to jedním dechem. Čtenář je úplně pohlcen daným příběhem. Moc pěkné.
Moje druhá kniha od této autorky a musím říct, že její styl psaní se mi líbí.
Tento příběh byl velmi zajímavý a také velmi smutný. Chyba jednoho člověka ovlivnila celou rodinu a to v době komunismu, kdy jak víme nebylo vše jednoduché. Opravdu zajímavé čtení, které mohu doporučit.
Právě jsem ji dočetla... Slza ukápla,opět skvělý propracovaný děj... Miluji její knihy,témata .. Těším se na další ...
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Druha kniha, kterou jsem od pani Mornstajnive precetla byla opet skvela. Velmi ctive vypravi pribeh rodiny, ktera to nemela jednoduche, ale mnoho slozitosti si jeji clenove privodili sami. Nekdy je treba slov vic, nekdy nejsou potreba zadna. Nechci moc prozrazovat, protoze autorka ma pro me velky dar v tom, ze vas pribeh vzdy prekvapi, jak jemne a nenasilne vam sdeli zasadni myslenky bez nutnosti je explicitne pojmenovat :)