Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Složité životní situace, výborně popsané rodinné vztahy. Zajímavý konec!
Ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst, ke konci jsem ukrajovala stránky až bleskovou rychlostí. Mrzelo mě, že kniha už skončila, ráda bych četla, jak příběh pokračuje.
Autorčina kniha Hana pro mě byla silnější, emotivnější. I zde je příběh zasazen do konkrétní doby, bez které by se asi část příběhu odehrávala jinak. Pocity Bohdany, její vnímání a chování rodiny by se však daly zasadit i do pozdější doby. Historie je v příběhu obecně více upozaděná a kniha se zabývá více emocemi a niterními pocity hrdinů při svých rozhodování v nelehkých i každodenních situacích. Své čtenáře si kniha najde hravě, ale nemyslím si, že se jedná o knihu o které se bude za pár let hovořit.
Pro mě odpočinková kniha, která mě ale opět pohltila a přečetla jsem ji velmi rychle. Zajímavý příběh, který vzbuzuje myšlenky na vlastní rodinu a vztahy, které jsou.
Váhám,jestli dát 4,nebo 5 hvězd. Začátek mě moc nebavil,ale potom se to rozjelo a musela jsem číst dál a dál.Konec mohl být více rozepsaný,v nejlepším konec. Zrovna tak bych uvítala větší počet stran. Ani ne 300 stran je málo. To člověk hned přečte za pár dní. Pokud to paní spisovatelka čte,tak prosím více stran. Děkuji
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Líbí se mi, jak je kniha psaná ze dvou úhlů pohledu. Jak se za zdánlivě tvrdou lidskou fasádou může schovávat zranitelná a nejistá povaha. Krásně zobrazená křehkost lidských vztahů a jak (ne)málo stačí ke zranění dětské a lidské duše. Jak může síla ošklivých slov a činů ovlivnit celý život...
Mě tedy kniha nezklamala a opět se četla jedním dechem. Oceňuji hlavně propracovanost postav, kterou nás autorka vtahuje do děje. Závěr byl dojemný, jen bych to neutla tak naráz a knihu bych tak o jednu kapitolu protáhla. Takhle to skončilo jak se tak říká "v nejlepším".
Po Haně a Slepé mapě je pro mě tato kniha zklamáním. Ty předchozí na mě hluboce zapůsobily a pamatuji si je, tuto jsem dočetla před dvěma dny a už pomalu zapomínám o čem byla. Škoda, autorka dřívějšími knihami dokázala, že opravdu psát umí....
...Jedno slovo, krátká věta vyřčená ve vzteku a jak dokázaly změnit jednomu člověku život. Jak se chtěné a plánované dítě stalo nemilovaným a nechtěným. Jak člověk neprojeví svoji lásku, protože to neumí nebo nechce.....
Zpočátku mi knížka a hlavně kapitoly z pohledu dcery přišly hodně smutné až depresivní, pohled otce to trochu vysvětlil a i když jsem to částečně chápala, tak stejně...ale každý jsme jiný a každý rány osudu neseme jinak. Konec to tak nějak očekávaně završil.
Po přečtení Hany jsem neváhala a koupila si Tiché roky. Tolik jsem se těšila, že budu opět hltat stránku po stránce...ale to se bohužel nestalo. Za mě tedy docela zklamání. Nevyvolala ve mně vůbec nic...žádné emoce, prostě nic. Takže s jistotou dnes mohu říci, že zítra na ní úplně zapomenu. Což je určitě škoda...
Těšila jsem se na ni a nezklamala. Krásná lidská knížka o lidech, o složitosti lidské povahy i o tom, že nikdy nemůžeme soudit druhého člověka, protože jsme nežili jeho život.
Osudy tří generací, každý jiný a přesto se najde spousta společného. Příběh je čtivý, místy smutný ale takový už život je. Bohdana mi byla moc sympatická.
Nechci a nebudu srovnávat s Hanou. Kniha by si to nezasloužila, protože je to naprosto svébytné dílo. Krásná čeština, přirozená stylistika, výborné a výstižné vykreslení charakterů postav. Tak dobre se mi již dlouho žádné dílo nečetlo, i když jsem si po celou dobu čtení říkala, jak moc jsou osudy všech v knize tíživé a sama jsem se i tak cítila a chtěla proto knihu co nejrychleji dočíst. Mistrná práce! Můžete nesouhlasit, ale nejvíce mi k srdci přes všechno, co dělal, co se v něm dělo, co se kolem dělo a jaké to mělo následky, přirostl otec. A velké díky za ten konec.
Hana si o pět hvězdiček otevřeně říkala, Tiché roky si je písmeno po písmeně zasloužily.
Jsem ráda, že autorka pojala Tiché roky vypravěčsky jinak než Hotýlek: nezahltila ho přemírou postav, příběh je celistvější. Napomáhá tomu i kompozice – ve svých rukou ponechala dějiny české společnosti v průběhu desetiletí, jejichž události určily život Bohdanina otce a jeho rodiny, "malé dějiny" jsou v rukou Bohdany, a to doslova, protože ta je podává písemnou formou (to mi vyhovovalo, právě ona dodává celému příběhu cit). Obě linie se spolu sejdou ve chvíli důležité pro všechny, kteří se jí dožili. Autorka umí také pracovat s mateřským jazykem, líbí se mi, jak ho používá; do názvu skryla nejen dva, ale několik významů spojení "tiché roky".
Všechno je tam tedy, jak má být. Jediné mé "ale" je v tom, že po mně příběh stékal jako voda, bylo to příjemné, jenže já po pár dnech začínám zapomínat, proč tomu tak bylo.
Pro mě jsou Tiché roky čtenářsky nejpřístupnější knihou Aleny Mornštajnové. Jednoduchý styl zve k začtení, působí vzdušně - jako ti origami ptáčci na obálce. Kapitoly otce Svatopluka a dcery Bohdany se pravidelně střídají a předávají si první a poslední věty, jako si hudební nástroje předávají motivy ve vážné hudbě, kterou Svatopluk tolik miluje. Mně víc sedělo pomalejší tempo dceřina vyprávění, přišlo mi psychologicky prokreslenější. Kronika Svatoplukova života a rodiny byla příliš letem světem - v tomto ohledu sedí přirovnání k Hartlovi v komentářích uživatelů Svatoslav a salamandrina. Druhá půlka knihy přinese dvě velká překvapení. A Bohdanina "komplikovaná" povaha poněkud komplikuje celkovou interpretaci. No, nesluší se spoilerovat :) Více v článku na blogu: Proč je to bestseller? (viz Recenze)
Velmi zajímavý děj, čtivá kniha, silný příběh. Přestože nemám ráda knihy s politickým podtextem, zde mi to nevadilo a jako celek je kniha úžasná, žádný "slaďáček" a dopředu odhadnutelný konec nebo bezbřehá romantika, ale silný, psychologický román. Doporučuji.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Četla jsem od této autorky všechny její knihy, tuto jsem měla přečtenou poměrně rychle, byla čtivá, nijak mě však nezaujala. Bohužel.