Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Naprosto jsem byla vtažena do děje. Ani k tomu nemám moc co dodat. Velká spokojenost.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, je hluboká formou i obsahem. Postavy perfektní, zápletka propracovaná.
Opět naprosto skvělý román od Aleny Mornštajnové. Příběh o vztazích otce a jeho dvou dcer je ve srovnání s předchozími knihami autorky laděn poněkud komorněji, přesto však nepostrádá silný emotivní náboj.Ostatně na to už jsme si u paní Mornštajnové zvykli, stejně tak i na civilní, nepatetický způsob vyprávění odhalující psychologii jednotlivých postav. Autorčiny příběhy jsou vesměs zasazeny do reálné doby a pamětníci jako já si na ni s určitou dávkou nostalgie vzpomínají (někdy v dobrém, jindy v tom horším). V každém případě však Alena Mornštajnová nic nepřikrášluje, nezveličuje a ani nikoho za jeho činy nesoudí. Doporučuji!
Nebylo by možné mít někde schované hvězdičky a jednou za čas je vyčerpat? Myslím, že plných 5* je pro tuto knihu, a nejen knihu ale autorku jako takovou, málo. Skvělé. Od prvního písmenka, po poslední tečku.
Ten příběh, styl jakým je to napsáno.... není ani třeba slov. Jediné co je nutné, je si to přečíst. Už od Hany, kdy jsem se s AM prvně setkala, je každá její kniha naprostým unikátem. Každý příběh je originál, a přesto všechny mají jedno společné. AM. Její umění poskládat slova tak aby dala dohromady dechberoucí příběh, drama které může být dramatem kohokoli z nás, je naprosto dokonalé, precizní, vyjímečné! Celou knihu se vlastně ptáte jak ten příběh postaven, co hlavní postavy spojuje, respektive rozděluje. A když se dostanete až k poslední tečce, tak byste brečeli chutí pokračovat dál. Žít ten příběh Bohdany, jejího otce... Neskutečné!
Alena Mornštajnová se pro letošní rok stala mou nejoblíbenější spisovatelkou. V knize se postupně odkrývají příběhy lidí, nic není prozrazeno zbytečně dopředu. Píše logicky a posloupně, krásně vykresluje povahy a myšlenky lidí. V této publikaci se věnuje rodinnému osudu ve 20 a 21.století, kdy komunismus byl někým milován a jiným zatracován a to jak se život může zvrtnout a plout jiným směrem, než jsme očekávali.
smutný příběh dvou lidí, co neumějí spolu komunikovat, vždyť je to alfa omega člověka, jeho žití, jeho existence.....skvěle napsané, ačkoliv román Hana byl pro mě TOP!
Dávám 4 hvězdičky, protože na Hanu prostě nemá. Po přečtení to nebylo takové to "jo, to je ono". Kniha má neukončený děj, myslím, že řada věcí měla zůstat nedopovězena, na druhou stranu si myslím, že hlavní myšlenka knihy možná neměla zůstat čtenáři skryta, naopak bych čekala, že se vztah otec - dcera (dcery) nakonec nějak vyvine a posune i po návratu Svatoplukovy dcery Blanky.
Po přečtení této knihy jsem si říkala dost dobrá, ale než jsem se odhodlala napsat hodnocení, rozhodla jsem se přečíst Hanu, která je tu hodně ceněná a tak mě lákalo srovnání. Každá kniha je o něčem jiném, ale Hana mě zkrátka dostala o trochu více.
Nicméně i Tiché roky jsou vydařenou knihou, která stojí za přečtení.
Vlastně když to vezmu kolem a kolem jsou si v něčem trochu podobné. Že rozhodnutí, lépe řečeno čin, jednoho člověka dokáže neodvratitelně ovlivnit životy jiných lidí, blízkých lidí.
SPOILER ***
V závěru knihy je “Mám takový život, jaký si zasloužím. Po vině má následovat trest a potom snad přijde odpuštění…”. Po této větě si říkám, že sice lituje sama sebe, ale i po tolika letech si nejsem jistá, že si je vědoma toho, jak moc tím ovlivnila životy ostatních. A po skončení knihy si stále nejsem jistá, že si to plně uvědomuje…
Musím říct, že jsem měla asi nadhodnocené očekávání, po Haně to snad ani nijak jinak nelze. Takže bohužel nebudu hodnotit nejvýše, ale pořád je to vysoko. Samozřejmě styl psaní je opět nepřekonatelný, čtivý, hluboký příběh. Jen mi tentokrát nepřišlo tak skandální rozuzlení celého problému, přišlo mi to celé trochu narychlo ušité, hlavně ten problém s Blankou, nějak mě to nechávalo naprosto lhostejnou. Co mi ale silně hýbalo žaludkem bylo chování otce k Bohdaně, to pro mě bylo opravdu srdcervoucí. Takže za mě lehce nevyrovnané, ale stále skvělé.
kniha čtivá, přesto lehké zklamání, očekávala jsem od ní více...těžké srovnání s "Hanou".....
Pěkný a čtivý příběh. Teprve ve druhé polovině knihy mně došlo, že Bohdana je němá a tím se mi propojil i název knihy... Také se mně líbilo ukončení kapitoly slovy, která se opakovala v kapitole nové :).
Knihy od paní Mornštajnové mám ráda, co si budeme nalhávat, Hanu asi jen tak něco nepřekoná. A těšila jsem se na další knihu. Bohužel jsem ale zklamaná. Kniha je sice čtivá, ale v polovině ztrácí svůj náboj, postavy se mi staly nesympatické. Navíc jsem měla pocit, že to celé časově tak úplně nesedí. S nelehkým srdcem dávám tři hvězdy, ani čtivost a krásné zpracování to nezachrání.
Autorčiny knihy se prakticky čtou samy. Mám ráda její češtinu, její příběhy a dokonalé zpracování. Zde mám jedinou výtku - četla bych dál a dál a najednou byl konec.
Nestává se mi často, že bych čekala na novinku nějakého současného autora tak dychtivě. Vlastně se mi to nestává vůbec. Kupuji si knihy podle nálady, jak to přijde. Ale na Tiché roky jsem se opravdu moc těšila. A nezklamaly. Další "obyčejný" příběh, který však není ani trochu banální. Všechno v něm funguje. Dokonce tak, že mám chuť začít číst hned znovu od začátku, abych si teď už se znalostí souvislostí celý příběh vychutnala ještě jednou a jinak. A celou dobu si při čtení říkám, jak je důležité se svými blízkými mluvit, nedomýšlet si a neinterpretovat, nepodsouvat jiným své vlastní vnímání skutečnosti. A jak zatraceně těžké to někdy může být. Děkuji výtečné Aleně Mornštajnové za tento vhled.
*Čtenářská výzva 2019 - č. 3 Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj
Chvílemi mě v začátku čtení rozptylovalo přeskakování mezi postavami, ale od poloviny knihy jsem se naopak těšila, které se bude věnovat další kapitola. Jemné a postupně rozbalující se vyprávění složitosti vztahů jedné rodiny.
Tak tuhle knihu jsem doslova zhltla na posezení! Jsem citlivá povaha, atak to se mnou trochu zamávalo. Prostě skvělá kniha, která se čte sama.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Paní Mornštajnová má dar, pro který by spisovatelé (asi) vraždili: dokáže psát naprosto plynule a "jednoduše", umí nádherná slovní spojení, která ve výsledku působí naprosto přirozeně, a přesto ani jediné slovo není nuda.
Stejně jako u předchozích knih, i tady se věnuje dramatům jedné rodiny, která jsou ukryta pod povrchem. Pomalu odkrývá důvody, proč postavy jednají tak, jak jednají, a my postupně začneme chápat. Vzpomněla jsem si na svého dědečka, u kterého jsem přesvědčená, že nás měl hrozně rád, ale neuměl to dát najevo. A když, tak hartusením a pokusy o tvrdou výchovu. Asi ho to taky nikdo nenaučil jinak... Kniha je vlastně plná smutku, nedorozumění a nepochopení, přesto se loučí náznakem naděje.
V příběhu je ukrytý jeden významný wow efekt (který samozřejmě neprozradím). I bez něj by byla knížka úžasná, s ním je geniální. A i když mě to na první dobrou nenapadlo, i konec se dá vykládat dvěma způsoby... Prostě a jednoduše krása.