Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6788
6788
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Kniha je určitě jiná, než autorčina předchozí tvorba, ale opět úžasně napsaná! Líbilo se mi navazování posledních slov jedné kapitoly a prvních slov druhé.
Pěkné a poutavé čtení. Ale pro mě nic víc. Vypravěč vypráví příběh, který ale sama Bohdana nerozkrývá. Nepátrá, neptá se, nehledá. Příběh se tak nějak rozpliznul v tom, že autorka popisovala život několika generací. Neviděla jsem tam ani žádnou gradaci, ani překvapení, a závěr, ze kterého se dalo vytěžit maximum emocí, vyšuměl do prázdna. Pěkné čtení - přečteno za tři dny - ale tož vše.
Po Haně jsem se do knihy pustila s velkým očekáváním. Z počátku se mi to táhlo jak týden před výplatou a ke konci, když jsem se konečně začetla, byl konec. Já bych ale byla vlastně ráda za další aspoň dvě stránky navíc. Tento příběh by si zasloužil rozuzlení. Takže jsem vlastně zklamaná ...
Tiché roky mě zaujaly. Stavěla bych je první místo s Hotýlkem, za ně Slepou mapu a pak Hanu. Líbilo se mi členění kapitol na dva vypravěče a spojení pomocí závěrečných a prvních slov kapitoly. Nápadité. Jen mě mrzí, že konec byl tak... jak to říct... useknutý? Gradaci chápu, ale mě by zajímalo, co bylo pak.
Ocenit chci i velmi trefný název, který vyjadřuje všechno, co se v knize děje. Tiché roky nejsou jen o němotě, ale i o mlčení a neschopnosti komunikace.
Opět krásná věc. V ději odehrávajícím se v rozmezí 2. světové války, komunismu a devadesátek jsem si libovala, mám pocit, že nikdo neumí vylíčit komunismus tak perfektně, jako Mornštajnová a moje profesorka politologie.
A Bohdana? A její otec? Autorčiny postavy nelze nemít rád, jelikož všechny naplňuje tak těžký osud a holt se všechny s ním vyrovnávají po svém, ale nikdy ne špatně. Nechtěla bych chodit v botách ani jedné v tomto případě.
Akorát mě tedy velmi mrzí autorčino stigma jménem Hana - to opravdu budou do skonání věků všichni hodnotící vykřikovat "Není to Hana, dávám dvě hvězdy!!!"? Ptám se proč? Mornštajová píše naprosto skvěle a nadčasově, nejsou to plytké románky s hrdinkami utápějícími se v sebelítosti a nevěře a tím všechno dobrodrůžo končí. Jsou to knihy mající hloubku, postavy nejsou ploché, ale nesou si opravdová břemena, dobové reálie jsou tak přesné, že by se z nich děcka na ZŠ mohla učit, jazyk autorky je lehký a nikoli povrchní. Nemám ráda bezpráví na zvířatech a lidech, natož na knihách.
Knížka, která zase nezklamala!!! Nevím , čím to, ale poslední dobou mě baví číst knížky o generačním propojení rodin, o jejich tajemstvích. Možná je to trochu věkem :-),v něčem třeba trochu vidíte svůj příběh, smutné i pozitivní události a pak se rád vrací ke kořenům.
Kniha se mi moc líbila. Přečtená byla jedním dechem a i slza ukápla. Vřele doporučuji.
Nenachádzam slov, jednoducho prenádherná kniha! Slzy v očiach a verím, že vo mne tento príbeh dlho ostane! Vrelo odporúčam!
Z této knížky mám smíšené pocity. Nečetla se špatně, naopak jsem ji měla přečtenou za pár dní. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že byla napsána přesně tím stylem "aby se líbila". Po předcházejících knihách autorky pro mě znamenala zklamání, což částečně zdůvodňuji tím, že po Haně a Hotýlku byl tlak na další knihu značný a tvořit v této atmosféře asi není úplně příjemné.
Příběh je jako celek poměrně zajímavý. Líbilo se mi postupné proplétání osudů jednotlivých postav i jejich rozličné pohledy na svět, ale rozhodně to nebyl příběh, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Plus ten (ne)konec? Zkuste se při hodnocení odpoutat od toho, že to napsala A. Mornštajnová a možná nebudete tak bezmyšlenkovitě juchat a hvězdičkovat do plného počtu...
Nějak jsem se do knihy"vžila" a měla jsem až "husinu" při představě, že v takových nelaskavých a stresujících poměrech mohou žít lidé. A to děti i manželé.brrr. manžele mají možnost volby a úniku... ovšem dítě ne.šilene. ke knize jako takové:moc se mi líbil styl kapitola současnost, kapitola minulost a to pěkně na střídačku. Velmi mně zaujalo i zajímavé propojení minulosti a současnosti tim, že slova, kterými kapitola končila ta následující kapitola začínala.originalni a symbolické. Jak měl někdo níže připomínku že měl pocit,jako by četl životopis -v podstatě ano, ale moc se mi to líbilo.
Nebyla to špatná kniha.Vadilo mi,že sem tam prolínala součastnost z minulostí socializmus, někdy jsem nevěděla kde jsem pravě ze Svatoplukem.
Ach jo tak krásně popsány příběh a takový konec...??? Za to hvězdička dolů,nemusím happyendy,ale aspoň trochu uzavření příběhu a tady mi to naprosto chybí.
Opět mě kniha této PANÍ spisovatelky nezklamala. Moc pěkně napsaný příběh, je neuvěřitelné jak umí paní Morštajnová zaujmout a napsat knihu, kterou nemůžete a nechcete odložit. Zatím vše co jsem doposud četla, strčila tato spisovatelka do kapsy.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Zajímavá kniha o mlčení, tajnostech a neschopnosti komunikace.