Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6621
6621
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mně líbila moc, mám rád autorčin styl vypravování. Doufám, že už má paní Mornštajnová dopsanou další knihu :-)
Po Haně je tato kniha jak jedoucí vlak. Sice jede hezkou přírodou, ale až do zastávky se nic nestane. Nevím čím to je, ale příběh mě nebavil. Dočetla jsem, ale znovu číst nebo doporučovat jako Hanu (což dělám všude :D) určitě nebudu.
Otec a dcera – dvě hlavní postavy a dvě dějové linie, které se v závěru spojí, vlastně komorní rodinné drama. Opět jedna událost, která ovlivní životy dvou generací a rodinné tajemství, které je postupně odhalováno, mlčení, ticho a hudba. Jednoduchý styl paní Mornštajnové bez vyjadřování jakýchkoliv soudů k historickým reáliím, na jejichž pozadí se román odehrává, zajišťuje čtivost, ale možná přispívá i k tomu, že čtenář jako by to celé pozoroval z dálky. Chci tím říci, že mě příběh nijak nezasáhl, k ani jednomu z hrdinů jsem vlastně necítila nic a vedlejší postavy byly obdobné jako v předcházejících autorčiných knihách. Některé věci mi přijdou i trochu nelogické, základní dějový zlom je dost brzy předvídatelný a postavy a jejich jednání až nepochopitelné.
Kniha je čtivá, ale pro mě nezajímavá. Hana byla určitě mnohonásobně hezčí a poutavější. V půlce jsem knihu odložila, stále jsem čekala nějaké BUM a stále nic..
Historie několika generací rodu, nás uvádí do života společnosti po válce a za socialismu, kdy jeden člen rodiny, Svatopluk, jehož osudy ponejvíce zachycuje děj, je aktivní komunista a stává se také ředitelem podniku. Proto má velmi málo času na soukromí. I když se oženil, vždy prosazoval své názory. Jeho partnerka se vzdává umělecky zaměřeného povolání a věnuje se rodině a vede k životnímu zaměření na umění jejich dceru Blanku. Ta dosáhla úspěchů, avšak život není nikdy jednoduchý. V jediném okamžiku se jí zkomplikoval další životní osud a děj se odvíjí nečekaně jinak. Autorka umí překvapit a činí svá díla zajímavější a poutavější. A tak osudy rodiny se dál vyvíjejí nečekanou cestou, v cela jiném prostředí a jiných situacích, až vyústí k tomu, že přes všeliké neshody a nedorozumění a utrpení, jeden druhému pomáhají a nachází cestu k sobě. Kniha i přes rozsah upoutá a spoutá, dokud ji nepřečtete do konce.
Děkuji za takové příběhy paní Mornštajnová. Jsem opět dojatá a vždy budu vaše fanynka! Zase báječně napsané s kapkou napětí, jak to vlastně dopadne. Jsem ráda, že se vašimi příběhy dostávám do minulosti a díky hlavním hrdinům prožívat úskalí té doby.
A tak se opět setkáváme s autorčiným generačním románem, kde však kořeny rodiny nezasahují tak daleko, ale je to vyváženo právě rodinným tajemstvím.
Samozřejmá je také lehkost čtení a situace jako vystřižené ze života.
Bylo mi líto Běly, i přestože si manžel lecčím prošel, ona si takové zacházení nezasloužila a velmi mě překvapila Bohdana, kde mi její myšlenky přišli hlasité, pokrývající široký záběr u kterých nakonec zjistím... proč tiché roky.
Výborně napsaná kniha o rodině, ve které slova ubližují stejně, jako příšerně tíživé ticho. Doporučuji!
Další krásná kniha od paní Mornštajnové. U všech jsem zatím obdivovala krásný jazyk, kterým píše, a s jakou lehkostí se její knihy čtou, i když obsahově nejedná úplně o lehká témata. Přijde mi, že u jejích knih jde tak nějak o víc, než o pouhý příběh jedné rodiny. Asi z každé její knihy jsem si něco vzala. U Hany především to, kam až nás můžou zavést naše rozhodnutí, i když se nám zpočátku zdá, že se jedná o banality. U knihy Tiché roky to bude zase to, jak důležité je komunikovat. Jak důležité je umět ostatním říct nejen to hezké, ale i to, co nám vadí nebo co nás trápí, protože nikdo nemá věšteckou kouli, aby naše pocity přesně odhadl. Zdá se to tak jasné, ale přitom na to mnohdy zapomínáme, místo toho mlčíme a práskáme dvěřmi. Hezky se to ukázalo nejen u vztahu otce s Bohdanou, ale i s Bělou. Název knihu skvěle vystihuje.
Podle mě zatím nejslabší kniha. Občas mě napadlo přirovnání, že je to takový vážný Hartl. Příběh je takový neslaný nemastný, stejně tak postavy. Neříkám, že se to dobře nečte, ale narozdíl třeba od Hany (což ale byla první kniha, krerou jsem od AM četla, tak možná proto) si ji určitě už zítra pamatovat nebudu.
Do knížky jsem se začetla už od prvních stránek, a tušila, že to bude pěkná kniha. Krásně se četla od začátku až do konce. Čtvrtá kniha od A. Mornštajnové a zase moc hezký příběh ze života obyčejných lidí - silný, lidský a smutný. Líbilo se mi jak se střídalo vyprávění Bohdany a Svatopluka a na konci knihy se to protnulo. A jak píše Zůzalína, bylo moc zajímavé, jak končily a začínaly jednotlivé kapitoly, přitom každá z jiné doby, to jsem asi v žádné knize ještě neviděla.
Přiznám se, že jsem během čtení taky tak trochu čekala, že NĚCO přijde, ale NĚCO je vlastně celý příběh ...
Přečteno jedním dechem - skvělý průřez našimi dějinami odvyprávěný na osobních příbězích. A asi jsem ještě nikde jinde, u žádné další knížky, nezaznamenala tak drobný a dobrý originální konec a začátek předchozí a následující kapitoly.
Krásná kniha - velmi čtivá, hezký příběh. Škoda jen, že konec je tak "useknutý" - kdyby tam byla ještě kapitolka navíc, vůbec bych se nezlobila :)
Další výborná kniha této autorky. Myslím, že mě zaujmula ještě o něco více, než Hana. Příběh je skvěle napsán a přibližuje fungování našeho státu ke konci minulého století, a zejména život lidí v tomto období. Je zde skvěle popsána psychika hrdinů, jejich osobnost, vývoj. Až do konce jsem byla zvědavá, zda se hlavní hrdince podaří odkrýt rodinnou minulost a jsem ráda, za to, jak příběh dopadl.
Velmi citlivé, čtivé... vlastně banální příběh, kterých je kolem tolik, a přesto vnutí spoustu pohledů k zamyšlení...
Tiché roky - příběh o rodinných vztazích, otrávených různými formami (a důvody) mlčení. Za ním se, jak jinak, skrývají minulé nešťastné události, a přestože vyprávění z perspektivy otce a dcery přibližují povahy hlavních aktérů a příčiny jejich uzavření se ve svých ulitách, všudypřítomná nechuť (či strach) dotknout se bolavých témat a navzájem se přiblížit k sobě je obtížně pochopitelná. K jakémusi smíření nakonec dojde, ale jen díky zásahu shůry v podobě otcovy nemoci.
A.Mornštajnová je dobrá vypravěčka, civilní, střídmá, přesto stránky mizí před očima, vykreslení atmosféry života prožitého v tichu napjaté koexistence je sugestivní ... ale nějak mi po dočtení chybí ten pocit, že kdybych knihu nečetla, o něco bych se ochudila.
Opět výborně napsaná kniha paní Mornštajnové. Její knihy vedou k zamyšlení (teda aspoň pro me) a vždy, když její knihu doctu, tak o ní musím přemýšlet. Ač jsem se snažila sebevíc, tak prostě otec si mě sympatie nezískal a Bohdana si získala mou lítost. Jinak postavy krásné vykreslené, doba popsaná tak jak byla a už se těším na další knihu. Název této jsem pochopila až v samotném závěru.
Opět jsem se od prvního řádku nechala vtrhnout do zapeklitého napínavého příběhu, který jsem jedním dechem hltala a nemohla se od něj odtrhnout až do samotného konce. Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo, že pak konec a rozuzlení nastaly strašně rychle a to, na co jsem po celou dobu čekala, pak bylo hned pryč. O tom ale příběhy ze života jsou, takže opět 5* Možná by mě také zajímalo, co se odehrávalo ještě "potom", ale to už by byl jistě jiný příběh...
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
První kniha od Mornštajnové, která se mi líbila. Je čtivá a tentokrát nemám pocit, že by kniha byla bez děje, toho se mi dostalo vrchovatě. Také mi nepřišla na rozdíl od Hany nebo Slepé mapy plytká. Hodně zajímavý pro mě byl pohled na vývoj postavy Svatopluka. Velmi zajímavě je popsána mysl komunisty, reálie doby hrají roli a nejsou popsány nesmyslně. Co se mi nelíbilo je ten konec. Takhle otevřená je pro mě ta kniha vlastně nedokončená. Možná byla autorka unavená nebo nevěděla, co s postavami, tak to takhle utnula. V tomhle případě hodnotíme konec ale daleko lépe, než ve slepé mapě, i když je to jasné v nejlepším přestat, aspoň nevymýšlela nesmyslnné závěry dějových linií (pozor spoiler! - svazky STB se totiž oprvadu neztrácejí).
Co mi přijde zajímavé je, že autorka se ve svých knihách vlastně zaměřuje na vnitřní svět nějak osudem rozvrácených lidí. Vždy zasáhne nějaká obrovská rána a člověka to zcela vnitřně změní. V popisu takového duševního stavu se Mornštajnová s každým dílem zlepšuje. A je to její velké téma. Tady bych řekla, že v postavě Svatopluka zatím dosáhla svého vrcholu.