Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6621
6621
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Alena Mornštajnová je záruka kvalitního příběhu, kvalitního zpracování a perfektního stylu. Vyhovuje mi, když je příběh psaný ve více časových rovinách a postupně se spojuje. Navíc na jeho pozadí vyplývá obraz dané doby. Po Haně jsem si říkala – vysoká laťka, ale zde je laťka stejně vysoko jen v jiném prostředí a jinak pojatá.
Bála jsem se, že po Haně se mi od stejné autorky nemůže nic tak líbit. To jsem se ale spletla :-) . Tiché roky je prostě báječné čtení.
Nezklamala :) Zase TA kniha, kdy děj není závratně složitý, komplikovaný, překombinovaný a přesto vás zajímá, jak to skončí. Skvělá ukázka toho, jak důležitá je komunikace ve všech typech vztahů.
Další perla z pera paní Mornštajnové. Opět se jedná o strhující příběh jedné rodiny vyprávěný dcerou a současně i otcem. Nepřestávám se divit, jak autorka s takovou lehkostí dokáže stvořit tak reálný a napínavý příběh. Obdivuji realisticky vykreslené charaktery postav, jak umí zachytit konkrétní část dějin a věrohodně vybrousit dialogy. Příběh je sice smutný, ale skvěle se čte a já ho úplně vidím před očima. Bohužel, taková tehdy byla doba. Já jsem zase nadšená a jako třešinka na dortu na mě čeká HANA. Doporučuji!
Knížka byla skvělá a přečetla jsem ji jedním dechem. Jak je uvedeno níže v komentářích, taktéž jsem se nesnažila autorčiny knížky srovnávat a vzhledem k tomu, že každá knížka se podrobněji věnuje jiné době, nebyla to ani potřeba. Moc se mi líbilo, jakým způsobem byl příběh vyprávěn - z pohledu dcery i otce a svým způsobem jsem sympatizovala s oběma, přestože s otcem to bylo o mnoho složitější. Jako vždy se jedná o svědectví strašné historie naší země, což mi z pohledu čtenářky 21. století přijde téma zajímavé a vlastně nevyčerpatelné, z pohledu dcery rodičů a prarodičů, kteří minulý režim zažili, je mi vždycky z takových příběhů smutno a úzko.
Alena Mornštajnová to s Tichými roky měla určitě těžké. Překonat kvality, ohlas a neuvěřitelné přijetí Hany musela být neskutečná výzva. Tiché roky je věrna svému názvu tichá kniha. Nečekejte dialogy postav, čekejte ticho. Podobně jako jiným čtenářům mi až v závěru došlo, jak moc tichá je hlavní postava, Bohdana. Mornštajnové nejnovější text disponuje vším, nač jsme u ní zvyklí: pečlivým vykreslením hrdinů, dávkovaným postupně, střízlivostí textu, nulovým sentimentem a přesto pochopením postav. Text se jako obvykle čte sám, vzbuzuje ve čtenáři zvědavost, bohužel z mého pohledu je o něco slabší než např. Slepé mapy či již zmíněná Hana. Tichým rokům chybí závěr, jakýkoli závěr, byť rozumím, že právě otevřený konec má nejspíše korespondovat s tichem každé z postav.
Moje premiéra s Alenou Mornštajnovou :) České autory nijak nevyhledávám, radši čtu zahraniční, ale přehlédnout tuto autorku by byla chyba! Příběh byl tak strhující, že jsem knihu přečetla během jednoho dne. Bohdany mi bylo líto, protože otec ji poznamenal na celý život. Ještě otřesnější mi přišlo Svatoplukovo chování k Běle, ze kterého jsem byla dost znechucená. Spoiler až ke konci jsem pochopila, že Bohdana vůbec nemluvila, žila jsem v přesvědčení, že komunikační problémy měla pouze s otcem, ale s ostatními komunikovala "normálně".
Nechci příliš srovnávat s Hanou, i když to k tomu svádí. Když prostě zapomenu, že Alena Mornštajnová už někdy něco napsala, tak musím říct, že Tiché roky jsou skvělý román. Rodinné tajemství tomu rozhodně dodává na čtivosti ale i bez toho umí paní spisovatelka skvěle psát. I když tady čas utíkal na můj vkus docela rychle (obsáhla prakticky celý Svatoplukův život), tak se jí dobře povedlo vykreslit postavy a já se musím přiznat, že jsem díky tomu měla pro Svatopluka slabost, bylo mi ho líto, i když byl takový, jaký byl. Dobře jsem si pobrečela a dávám pět hvězdiček i když to bylo něco úplně jiného, než poslední dobou čtu (a o tom to je).
Více v recenzi zde na DK ;)
O chlup slabší než Hana, ale přesto strhující kniha. Morštajnová psát umí, její styl psaní mi vyhovuje a stále mě baví. Dokáže ve mě vzbudit emoce, vyvolat hutnou atmosféru a její postavy mají pro mě zajímavé a zapamatovatelné charaktery - a tady možná přichází ten háček, při čtení Tichých roků jsem měla pocit, že některé postavy se podobají charakterům z předešlých knih. Nepatrný pocit, že člověk čte něco, co tu už bylo.
Troufám si tvrdit, že ať Morštajnovou doporučíte komukoliv, tak většině lidem se její knihy zalíbí, mají hloubku, emoce a nejsou napsány nějak příliš složitě, ba naopak. Ale pokud bych měla doporučit jen jednu její knihu, pak by to byla spíš Hana nebo Slepá mapa.
Tiché roky sa mi naozaj páčili. Vďaka umeniu autorky som sa dokonale vžila do popisovaného obdobia, prežívala starosti s hlavnými postavami a radovala sa z každého úspechu. Musím však priznať, že ma kniha oslovila menej ako Hana. Rozhodne sa ale teším na ďalšie diela z pera tejto autorky:)
Necekala jsem happy end, ale cekala jsem neco. Po precteni posledni stranky jsem hledala dalsi, pak byla priserne vytocena a ted je mi lito, ze neprislo zadne rozuzleni. Celou knihu clovek ceka od Bohdany aspon nejake emoce a stejne nic.
Krásný příběh. Spisovatelka má nadaní vystihnout lidské povahové rysy. A hlavně nabídnout pochopení...
Knihu silnou jako Hana napíše autor jednou za život. Tiché roky s ní proto nelze srovnávat. Na Mornštajnové je vidět, že se vypsala a je na vrcholu. Málo slabých míst a vynikající příběh, zdánlivě slabší než u předchozí knihy. Doufám, že využije svých schopností a brzy přibude další titul.
Možný SPOILER
Opět krásný příběh.Paní Mornštajnová píše úžasně.Nechápu jak,ale že je Bohdana němá jsem pochopila skoro ke konci,celou dobu jsem myslela že měla potíže s mluvením jako dítě.Teď už chapu ty “Tiché roky” :-)
Příběh o tom, jak jedna nešťastná nehoda a následné sobectví a zbabělost jedné osoby dokáže změnit život několika lidí nehezkým způsobem. Knížka se moc dobře četla a líbí se mi, že autorka nemá postavy jenom kladné nebo záporné.
Tiché roky jsou literárním pohlazením po duši. Pro mě nejlepší kniha paní Mornštajnové. Jak jsem již psala u Hotýlku, tak nelze jednotlivé knihy srovnávat. V každé se řeší jiná životní i historická situace, každá je trochu jinak psaná. Co ale oceňuji na všech knihách, je lehkost, žádné dlouhé historické pasáže, ale jen díky skvěle podanému příběhu nasajete atmosféru doby a historické souvislosti člověku pak snadno zapadnou.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Velice smutný příběh.