Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6617
6617
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Příběh je vyprávěn z pohledu otce (minulost) a dcery (přítomnost), na konci se oba příběhy spojí. Bývala bych ráda četla dál.
Opět velmi čtivá kniha, pro mě zatím nejlepší.
Řeknu to upřímně. Četlo se to samo, jako vždycky, dočetla jsem během 4 dnů jen při cestě do práce a z práce. Ale vlastně je to na jedno brdo jako Slepá mapa nebo Hotýlek. Svatopluk mi přišel, že je podobnej "kus vola" jako Václav z Hotýlku (oba bych s chutí propleskla, i když každého z jiného důvodu :-). Jen si nejsem jistá, jestli krásný jazyk a čtivost bude stačit i v příštích knížkách (kecám, stejně si další knížku zase koupím, ale třeba Hanišová to zvládne napsat líp).
Kniha se krásně čte, nemůžete se od ní odtrhnout. Příběh uvěřitelně neuvěřitelný, nemám, co dodat. Vlastně něco ano, pěkná finesa, která se vine celou knihou.
Knihy jsem od paní Mornštajnové četla všechny. Všechny jsou krásné, ale Hana je jen jedna!
Moje druha kniha od pani Mornstajnove.
Naprosto fantasticke. Hana to sice neni, ale pribeh je i tak silny, ze Vas nepusti a musite cist dal a dal :-).
Autorka opět nezklamala...kniha má spád, velmi dobře se četla a po tolika přečtených thrillerech je to příjemné odlehčení.
Krásný příběh ze života, moc se mi líbil, vždy se vcítím do postav a prožívám s nimi jejich životy. Přečteno jedním dechem. Za mě zatím nejlepší knížka od autorky stále zůstává Hana.
Na knihu jsem se moc těšila,přečetla jsem ji jedním dechem a co napsat..knižka je užasná,čtivá,měla jsem i slzy v očích...všechno do sebe zapadlo a postavy i děj byly propracované a prostě nejlépe 10 hvězd....jsem zvědavá na další knihu a moc se těším,spisovatelka je v reaálu moc příjemná a vstřícná..
Slabší než Hana, ale pořád dokonalé - upřímně, divila bych se kdyby autorka nebo celkově někdo jiný dokázal napsat lepší knihu, než je Hana.
Líbí se mi psaní Mornštajnové, vybere si nějaké období - holocaust, totalita -, ale nepíše jen o tom, jak se v té době žilo, převažují tam vztahy, dobře charakterizované postavy.
Pro mě je kniha opět srdcovou záležitostí. Přečteno jedním dechem a občas i bez deší.
Nádherný, citlivě napsaný příběh. Po dočtení mi vyhrkly slzy a já autorce tleskám a chci další díl, chci pokračování. Skvěle vykreslené postavy, mezilidské vztahy..všechno se mi líbilo. Za mě jedno obrovské ANO, přečtěte si.
Kdysi dávno, to už je asi 20 let, jsem se náhodou potkala s jedním starým pánem,kterému do devadesátých narozenin mnoho nechybělo. Měl povídavou náladu, vyprávěl zážitky ze svých mladých let a utkvěla mi v paměti jedna věta: Pamatujte si, že slušnost mezi lidmi v tomto státě zničila nacistická okupace a následný komunistický režim. Tenkrát jsem uznala že na jeho tvrzení něco je.
Když jsem začala číst tuto knihu, tak kromě Bohdany a Martina mi nikdo nebyl sympatický. Všichni ostatní se jevili jako prospěcháři, bezpáteřníci, kariéristé, Blanka jako rozmazlený smrad. Ale v průběhu čtení knihy jsem si vzpomněla na slova onoho starého moudrého pána a jeho slova v mé mysli nabyla konkrétního významu. Ano. Relativně slušné lidi, plné ideálů a očekávání, semlela špatná doba. Ale pan Svatopluk svině bohužel byl, když autorka popisovala, jak manipuloval s lidmi prostřednictvím svého vysokého postavení, svrběly mě ruce. Knihu jsem přečetla během dnešního odpoledne a přímo volá po druhém dílu.
Páni, to bylo něco. Do stylu psaní Aleny Mornštajnové jsem se zamilovala už při čtení Hany, se Slepou mapou jsem si svou lásku k němu potvrdila a s Tichými roky už se vlastně jen vezu na vlně nadšení. Česká literatura skutečně zažívá revival a Mornštajnová je jednou z těch, kdo na tom mají největší zásluhu. Tiché roky se čtou s naprostou lehkostí a přitom vás semelou takovou silou, kterou ani nečekáte. Já jsem navíc s Bohdanou znovu procítila všechnu tu bolest, kterou jsem prožila ve vztahu se svým otcem, takže mě to fakt zasáhlo. (Ta podobnost je až děsivá, i když okolnosti jsou naprosto odlišné.)
Smekám a nemohu se dočkat, co nás od autorky čeká dále. (A to jsem se ještě ani nepustila do Hotýlku.)
Vynikající. Jak námětem tak propracovaným příběhem. Paní Mornštajnova mě dostala vykreslenim postav, dokázala, že jsem soucitila s každou postavou příběhu. Poklona před takovým uměním. Děkuji paní Mornštajnova...
Kniha je nepopiratelně čtivá a velmi dobře napsaná (nic jiného jsem vlastně ani neočekávala). Ale bohužel, ač nerada, se musím přiklonit k té části čtenářů, kteří nebyli tolik nadšeni. Nevím přesně, čím to je, ale zřejmě tím, že čtvrtý příběh z pera Aleny Mornštajnové není tak silný a strhující jako ty předchozí - nemluvím jen o Haně, ale i dalších dvou knihách, které napsala. Soustředí se vyloženě na rodinné problémy, které jsou jen minimálně ovlivněny okolím, hrdinové si život ztěžují vlastním chováním, postoji a neschopností se vyrovnat se smutkem, který opět pramení z rodinné historie. Nerada říkám, že je to téma méně zajímavé než 2. světová válka, holocaust, 50. léta a další, kterým se autorka dosud věnovala, ale minimálně z mého čtenářského pohledu tomu tak je.... a tomu odpovídá moje hodnocení. Tím ovšem neříkám, že se paní Mornštajnová měla "držet tématu" a znova, byť jiným způsobem, zpracovávat témata, která jí vynesla - a oprávněně - takovou popularitu. Určitě je dobře, že tuto knihu napsala, pořád se jedná z mého pohledu o velmi kvalitní dílo a naprosto nehodlám tvrdit, že v příští knize by se měla vrátit k tématice Hany atd. Ve zkratce jde o to, že příběh je prostší, méně vrstevnatý a obsáhlý, než byly ty předchozí a to pro mě bylo těžké pominout. Na rozdíl od Hany, která ve mě ještě dlouho rezonovala (viz. můj komentář tady, na DK), ve mě Tiché roky nezanechaly nějaký výraznější dojem, byť jsem je přečetla rychle a se zájmem.
Na tuhle knihu jsem se velice těšila, ale bohužel musím říci, že mne celkem zklamala. Četla jsem všechny předchozí knihy autorky a ty se mi moc líbily. Naprostý top je Hana. U téhle knihy jsem se musela nutit do čtení, děj mne příliš nezaujal. Bylo to takové nudné..
Má první kniha od p. Mornštajnové. Autorka umí psát, nicméně začátek knihy mě bohužel nebavil a dokonce jsem se trochu ztrácel v postavách, což lze možná přičíst nějakému mému momentálnímu rozpoložení, nebo tomu, co zde psal v komentářích i někdo další, a sice, že jsem také nijak nepřilnul k žádné z postav... Ve chvíli, kdy si Blanka dala panáka, jsem hned tušil, co bude následovat... pár věcí mi přišlo nelogických... druhá polovina knihy se mi líbila mnohem více, než první a nesouhlasím, že konec byl prudký, osobně jsem s ním neměl problém. Příběh je fajn i to, jak se jeho dvě linie propojí... možná zkusím i jinou knihu autorky :-)
P.S.: Obálku a grafiku dělala Lucka Zajíčková, kterou mám rád a vážím si jí, nicméně stejný symbol na přebalu, obálce i v knize mi přijde málo invenční...
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Dokonalá, další Hana. Jediné, co mě na stylu psaní paní Mornštajnové plete jsou kapitoly (střídání podle postav), však to je jediné. Rozhodně doporučuji přečíst ;)