Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6614
6614
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Velmi příjemná kniha o místy nepříjemných věcech. Pro mě ujištění, že komunikace v rodině je alfa a omega tohoto mikrosvěta, protože do hlavy si lidé navzájem nevidí a co jeden nějak myslí, druhý úplně jinak chápe. Může to zničit vztahy, život, všechno. Osobně bych někoho tak zatvrzelého jako byl Svatopluk vedle sebe nesnesla. Jsem totiž jeho úplný opak. Jediné, co mě hlavně zpočátku trochu mátlo, byla jména tří důležitých ženských postav. Blanka, Běla, Bohdana, dost se mi holky pletly a těžko říct, proč autorka zvolila zrovna takto. Ale plný počet nedám, protože předpokládám, že A. M. bude psát i dál :-)
PS: s tím srovnáváním s Hanou už běžte do háje, vážení, jste už s tím otravní, je to pod každou další autorčinou knihou. To má psát Hanu pořád dokola?!
Moje první Mornštajnová. Zdánlivě obyčejný příběh, který je silný v tom, jak je běžný. Dobře zpracovaná psychika postav, ovlivňovaná atmosférou doby, fungující jak v ženském, tak v mužském principu. Párkrát mi ztuhla krev v žilách jen při náznaku budoucího děje. I když jsem si při zmínce, že Blanka je výborná řidička, představila jiné vyústění, tak bylo nakonec stejně fatální. A to, v čem se hlavní hrdinka/vypravěčka tak značně odlišuje od ostatních, mi došlo teprve, až když to bylo jasně pojmenováno. Do té doby mi to nesecvaklo a to zjištění mnou otřáslo.
Pět hvězdiček tentokrát nedám. Knížka je dobře napsaná, psychologicky propracovaná, ale pro mě strašlivě smutná. Ono napsat něco lepšího, než byla Hana, je asi téměř nemožné. Každopádně je Alena Mornštajnová úžasný fenomén a mám ji ráda.
Do do knihy jsem se začetla prakticky od prvních stránek. Autorka píše opravdu velice čtivě a nedovolí vám knihu jen tak odložit.
Nejprve mi přišlo, že kniha je o ničem. Ale jak jsem četla dál a dál, tak se téma knihy prohlubovalo a já jsem jsem si říkala, že to opravdu za to stojí. Téma je opravdu ze života a autorka ho velice dobře podala.
Jediné z čeho jsem byla celkem zklamaná je konec knihy. Představovala jsem si ho celkem jinak. Jako dopadlo to dobře, ale přijde mi, že to autorka trošku už nechtěla dopsat.
Knihu tedy mohu doporučit. Je to jedna z mála českých knih od současných autorů, kterou jsem četla, a díky ní se rozhodně pustím do dalších.
Hodnocení 4*/5*
Není to taková pecka, jako Hana, ale knížka se opět velmi dobře čte. Otec mi byl hodně nesympatický, dcery mi bylo líto. Nevím, jestli se ke knize někdy vrátím, nicméně jako příjemný relax ji mohu doporučit. Paní Mornštajnová prostě umí psát.
Uspokojivé.
Už od začátku jsem byla připravena na to, že to není Hana a proto se mi podařilo nesrovnávat tyto dvě díla autorky vedle sebe.
Po jazykové stránce je to opět krása číst a důvod podporovat české spisovatele. Zaclčetla jsem se stejně rychle, jako u Hany, proto prakticky za jeden a půl dne přečteno.
Je to jiné téma, ale rodinné vazby a emoce opět skvěle vykresleny a mně nezbývá jiného, než dát 5/5.
Rodinné drama s perfektně propracovaným rozborem všech zúčastněných postav, jejich vztahy, myšlenkami a především nedostatkem komunikace. Téma komunistického režimu jsem vnímala pouze jako pozadí. Pro mne je paní Mornštajnová špicka mezi současnými českými autory, která dokáže i z příběhu jedné jediné rodiny vykreslit neuvěřitelně intimní drama. Dávkované postupně až do posledních stran, které v člověku vyvolá spoustu otázek a poslední větou, posledním slovem mne dokáže naprosto rozložit a knihu odkládám se slzami v očích.
Tato kniha je naprosto neuvěřitelná a já jsem z ní nadšená! Autorka prostě umí! Opět se zde skvěle zaobírá lidskými vztahy a niterním světem svých postav. Jde až na dřeň, na nikom nenechá nit suchou. A opět skvěle zobrazuje fakt, že nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý. Jsou vždy dvě strany jedné mince a nelze člověka soudit, když neznáme jeho minulost, jeho osudy. Tohle umí paní Mornštajnová obsáhnout naprosto přesvědčivě a s grácií sobě vlastní. Jsem nadšená a moc moc doporučuju!
Já jsem trošku rozpačitá, myslím, že autorce víc sluší být usazená v padesátých letech. Bohdana se mi ve svých třinácti letech zdála poněkud opožděná, jednala a přemýšlela spíš jako desetiletá. Navíc tentokrát v knize nebyla žádná postava, kterou by šlo pochopit, případně se s ní ztotožnit. Natož aby tam byl alespoň někdo trochu sympatický... A celkově se mi ty postavy tentokrát zdály nepříliš skutečné, zrovna tak jako některé reálie z let devadesátých.
Můžeme mít vše v životě nalinkované a žít podle nejlepšího přesvědčení, ale když zasáhne osud, jsme bezmocní.
Tahle kniha bude úspěšná, bude se líbit a bude velmi čtená. Tvoří ji totiž na první pohled mix dokonalých ingrediencí, je to rodinný příběh rozkročený přes téměř sto let, jsou tu narušené vazby a silné a zároveň křehké vztahy, nechybí ani osudové momenty, nezvratné chyby, smíření a odpuštění. Tak co se může pokazit? Nic a všechno. Tiché roky se čtou (až na občasné moravismy, které by žádný rodilý Pražák z pusy nevypustil) skvěle, protože Alena Mornštajnová umí vyprávět a umí vyprávět krásně a poutavě. V Haně jsem s postavami jejich osudy prožívala velice intenzívně. O to větší zklamání pro mě Tiché roky jsou - postavy mi šustily do ucha papírem a připadaly mi nesmírně účelově modelované - jako figurky na šachovnici, které se hýbou tak předvídatelně, že i mizerný šachista (jako já) by tuhle partii nejspíš vyhrál. Nebudu psát proč a co konkrétně mi vadilo, věřím, že spousta z vás se knížku teprve chystá číst a nehodlám být za spoilerující slepičí prdel. Shrnuto a podtrženo: Tiché roky rozhodně inteligenci neuráží, jen z nich mám stejný pocit, jako z posledního románu R. Backmana - že by si zasloužily trochu víc a dýl odležet, a pak by mohly patřit ke špičce, takhle je to prostě jen hezký příběh, který neurazí, ale nadchnout nedokáže.
Uzasny pribeh, krasne ctive, k zamysleni, jak je dulezite udelat spravne rozhodnuti. Zas kniha, kterou by mel kazdy precist.
Dávám knize paní Mornštajnové opět plný počet hvězdiček. A vím proč. Možná tento příběh lehce pokulhává za jejími staršími tituly. Možná jí ke konci románu už opravdu docházel dech, a tak posledních pár let života Svatopluka a Bohdany “prolétla” pouze na pár řádcích. Možná byl konec předvídatelný... ale ...
Knihy paní Mornštajnové mě vždy velmi zasáhnou. Snad proto, že odkrývají skrytá tajemství, křivdy a nepochopení členů rodiny. Něco, co tak důvěrně známe a prožíváme. A také nacházíme ve svých rodinách a pocitech. Z tíživého ticha mě mrazilo, cítila jsem to napětí až do morku kostí. Skrytou nenávist mezi Svatoplukem a Bělou. Bohdančinu touhu po lásce. Svatoplukův žal a jeho lásku k Evě. Myslím si, že narozdíl od Hotýlku, kde sehrála doba a politické události klíčovou roli, zde komunistická minulost Svatopluka vlastně žádnou podstatnou roli nehraje. Byl komunista, který ideologii o spravedlivém uspořádání věřil celý život, ale to je tak vše. Z tohoto důvodu mi trochu do příběhu nesedla příhoda týkající se jeho přítele Jiřího, připadlo mi, že tam byla vložena “jen tak do počtu”, aby se Svatoplukova komunistická minulost trochu vyhrotila.
Líbilo se mi členění knihy - vyprávění příběhu očima Bohdany a očima Svatopluka (vypravěče). Zajímavý je nápad s ukončením kapitoly a začátkem nové - vždy stejnou větou. Ani já až téměř do konce knihy nepoznala, jak to vlastně s Bohdanou je (myslím tím tiché roky... ). Bylo to překvapení a díky tomu jsem si mohla ke konci příběhu doposkládat skládanku, která do sebe začala zapadat. Dílek po dílku, nepochopení za ticho, smutek za radost, obyčejné věci za ty nevšední. A vznikla z toho koláž. Barevná i černobílá. Koláž života.
“Teprve ve šňůře plynoucích let se ukázalo, že cokoli se stalo, bylo důležité, protože tak jako mávnutím motýlých křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky”.
Soužití bez komunikace osob v rodině. Muselo to být utrpením pro všechny. Knížka mohla mít ještě jednu kapitolu. Doporučuji.
Moc hezky napsané, čtivé. Ale smutné.. Konec rychlý, ještě by to chtělo nějak dopsat, takto si můžeme domýšlet, ale - mně tam prostě ten konec chybí. Na knížku jsem se těšila a ráda jsem si ji přečetla.
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila od první chvíle co jsem se dozvěděla, že výjde. Předchozí knihy se mi moc líbily, proto bylo tedy jasné, že novou knihy chci mít ve své knihovně. A po přečtení vůbec nelituji! Lituji jen toho, že mám již přečteno. Vychutnávala jsem si stránku za stránkou, slovo za slovem, větu za větou... tohle bylo slovy, tak něco skvělého, že se to slovy nejde ani popsat. Velmi zvláštní vztah Bohadany a jejího otce Svatopluka. Bohdana vypráví svůj příběh a za Svatopluka ho vypráví vypravěč. Kapitoly jdou na přeskáčku vždy Bohadana a pak Svatopluk. Tohle zpracování je hodně nápadité, hlavně taky proto, že jakou větou končí jedna kapitola tím začíná nová kapitola.
V knize jde hlavně o to, že slova a komunikace mezi námi je velmi důležitá. Takovéto ticho a nesdílení svých strastí nás může hodně ovlivnit v úsudku druhého a může dojít k zbytečnému nedorozumění. Kniha, která ve vás zahnízdí a jen tak neodletí...
Mě se moc líbilo. Kniha je absolutní must read! Teď už budu vyvolávat nové knihy autorky...A než tomu, tak bude, přečtu si je všechny znovu!
Další příběh od paní Mornštajnové, který je naprosto uvěřitelný, který se mohl stát v kterékoli rodině v našem okolí. Jedna tragická událost ovlivní životy dvou generací...
Obdivuji jakým stylem autorka píše. Často popisuje všední dny a běžné situace, kdy se nic moc neděje a přesto nenudí, naopak kniha je poutavá, čte se jedním dechem. A v tom je určitá výjimečnost Aleny Mornštajnové, umí psát poutavě a neobyčejně o obyčejných věcech.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Opět krásná kniha od Aleny Mornštajnové, která mě vždy příjemně překvapí. a to je i s touto novou knihou, kdy mi bylo líto, že kniha končí. Krásný lidský příběh jedné rodiny stojí určitě za přečtení a nelze nic jiného, než doporučit k přečtení a dát plný počet hvězdiček.