Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6937
6937
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Je jedno jestli je to Hana, Hotýlek nebo "jen" rodinné drama Tiché roky. Paní Mornštajnová prostě umí vyprávět a její knihy se čtou náramně čtivé a baví. Myslím že k jejím knihám se velmi rychle vrátím. Už dlouho se mi nečetlo nic tak příjemně jako její knihy. Chvíli mě bavila více linie Svatopluka a chvíli ta Bohdančina, ale ve finále je to celá kniha, která zaujme a chci číst dál, ale bohužel už není co...
Po přečtení ,,Hany" jsem čekala stejnou bombu. Bohužel musím říct, že kniha mě moc do děje nevtáhla, od poloviny už to bylo záživnější a lepší, ale začátek...moc se mi líbily stejné věty, na konci a začátku kapitoly, zajímavá myšlenka. Příběh dojemný, pěkný, ale na Hanu to nemá :-(
Ačkoliv kniha byla velmi čtivá, nedokázala jsem se s žádnou z postav ztotožnit, příběh plynul kolem mě a nijak mě nezasáhl. Velmi mě zklamal konec knihy, který si podle mě zasloužil ještě pár stránek. Jsem fanoušek otevřených konců, pokud mají smysl, zde jsem ho postrádala. Knihu tedy sice mohu doporučit, ale nesdílím všeobecné nadšení. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, viděla bych své hodnocení někde mezi.
Je pravda, že jsem ke knize přistupovala po nadšení z předchozí autorčiny knížky, Hana, u které jsem měla od začátku do konce pocit, že mě příběh bere za srdce a lépe jsem se dokázala do příběhu dostat.
Paní Mornštajnová píše moc hezké knížky ... i když Hana je asi nepřekonatelná ...
Tak tato paní autorka mě velice baví . Opravdu tleskám, musela jsem číst a číst, přečteno na jeden zátah . ,, Krásné ,, rodinné drama. U některých knih vás mrzí, že nemají více stran.
Zpočátku jsem měla trochu problém se začíst, ale postupně příběh gradoval a vtahoval do děje, takže na konci jsem se nechtěla s hrdiny rozloučit a chtěla znát jejich další osudy..Knihy Hany Mornštajnové dýchají lidskostí i smutkem a nikdy nedokáží zklamat...
Kniha se mi líbila, byla citlivě napsaná, pěkně propojená. Jen konec se mi zdál useknutý, jakoby nedokončený. A pak mi přijde divné, že hlavní hrdinka byla němá, ale nikde ani zmínka, jak se dorozumívala s okolím. Jinak mě příběh pohltil, četl se splavně.
Po Haně už jsem u Tichých roků věděla, do čeho jdu. Styl vyprávění, prolínání jednotlivých dějových a časových linek opět nezklamalo. Musím říct, že pro mě to byl ještě větší zážitek než u Hany. Na konci jsem marně čekala na další řádky, které by mi dopověděly celý příběh a jak to dopadlo s jednotlivými postavami, bohužel jsem se nedočkala. Na jednu stranu je to dobře, příběh ve mně dozněl tak, jak měl. Na stranu druhou... Když s hlavními postavami prožíváte jejich příběh, tak jej chcete znát do posledního písmene. Nicméně nic to nemění na kvalitě, naopak to jen vypovídá o tom, jak je knížka dokonalá, když po jejím dokončení má člověk pořád chuť číst dále.
Porovnávat jednotlivé knížky Aleny Mornštajnové mezi sebou je jako řešit, jestli je lepší rubín, safír nebo smaragd. Všechno jsou to drahokamy, záleží už pak jen na osobním vkusu, jestli se vám líbí červená, modrá nebo zelená třpytivá nádhera... Pro mě to autorka znovu dokázala - nádherná a bohatá čeština (ach, už jen ten název, kolik v sobě skrývá skrytých významů) v kombinaci s kvalitně vystavěným příběhem dělá z téhle knížky další pozoruhodný čtenářský zážitek... Paní Mornštajnová, děkujeme, pište dál, vaše příběhy jsou prostě jedinečné a neskutečně čtivé!
Od paní Mornštajnové si přečtu každou budoucí knihu. V tomto románu projdeme téměř celé minulé století a to mě baví.
Jsem veliká obdivovatelka paní Morštajnové. Velmi se mi líbí její styl psaní. Kniha je podle mě nejslabší zatím z vydaných. Části psané z otcova pohledu jsou čtivé a rychle utíkají ale Bohdaniny části mě moc nezaujali, byli víc popisné a málo dějové.
Slabší než Hana, silnější než Hotýlek. Čtivé, psychologicky zajímavé i hodnověrné, vzbuzující vzpomínky na babičku - neboť tvrdost a odmítání planých řečí byly znaky její generace. Škoda jen, že všechno bylo dořečeno, nemám důvod se k příběhu vracet.
Moje druhá kniha od autorky. Velice pěkně napsaný román líčený retrospektivně dcerou a otcem. Poutavý životní příběh jedné obyčejné rodiny, silně ovlivněný ideologií komunismu. Co převládne v srdci zapáleného komunisty - víra a oddanost pro věci strany a morálního kodexu společnosti nebo otcovská láska, která dokáže milované dceři odpustit všechno na světě? Silné dilema, které ovlivní povahu a další život jednoho z hlavních hrdinů Svatopluka Žáka a stane se téměř prokletím pro jeho druhou dceru, která je rázem chtěná-nechtěná, milovaná-nemilovaná a lidskou lásku místo u svého otce nachází u jiných - jeho druhé manželky Běly (bezdětné učitelky) a později svého manžela, kteří nevnímají negativně její handicap - mlčení. Otec jakoby jí nemohl odpustit všechna díky jemu nevyřčená slova. Bohdana dostala do vínku tiché roky čekání na pravdu, která změní její život a odpoví na všechna její nevyslovená proč. Na knize se mi navíc velice líbilo, jak jedna kapitola končí a druhá začíná stejnými slovy. Za mě velice hezká kniha, kterou jsem přečetla za dva večery, nejde srovnávat s Hanou, protože každá líčí jiný příběh a jiné životní osudy a zapadá do jiné doby. Spisovatelka má podle mě dar vykreslit lidské příběhy a podat je čtenáři k "ochutnání" a vybízí k dalšímu přemýšlení nad životem...
Četla jsem od této autorky všechny její knihy, tuto jsem měla přečtenou poměrně rychle, byla čtivá, nijak mě však nezaujala. Bohužel.
Ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst, ke konci jsem ukrajovala stránky až bleskovou rychlostí. Mrzelo mě, že kniha už skončila, ráda bych četla, jak příběh pokračuje.
Autorčina kniha Hana pro mě byla silnější, emotivnější. I zde je příběh zasazen do konkrétní doby, bez které by se asi část příběhu odehrávala jinak. Pocity Bohdany, její vnímání a chování rodiny by se však daly zasadit i do pozdější doby. Historie je v příběhu obecně více upozaděná a kniha se zabývá více emocemi a niterními pocity hrdinů při svých rozhodování v nelehkých i každodenních situacích. Své čtenáře si kniha najde hravě, ale nemyslím si, že se jedná o knihu o které se bude za pár let hovořit.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Paní Mornštajnová je vážně excelentní vypravěčka. Její styl psaní dokáže vtáhnout do děje, zajímá vás, jak bude kniha pokračovat a nutí vás číst dál a dál. Na jejích knihách se mi líbí, že na začátku se člověk dívá na příběh jinak než na konci - postupně odkrývá tajemství postav... Oceňuji rozdělení kapitol, kdy začíná vždy stejnou větou - zajímavý nápad.