Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532045/bmid_tiche-roky-65c9dc4125fa0.png
5
6912
6912
Co všechno nevíme o svých nejbližších? Když Bohdanu její umírající babička osloví cizím jménem, začne plachá a uzavřená dívka pátrat po rodinné minulosti. Odcizený a mrzoutský otec, s nímž se jí nedaří navázet bližší vztah, ale její snažení zrovna neulehčuje. Jedinou oporou je jí dobrosrdečná nevlastní matka Běla, která se však nakonec vždy podřizuje nařízením a náladám svého muže. Bohdanino vyprávění se střídá s příběhem Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý život zasvětil budování socialismu, v němž ale jeho milovaná manželka ani zbožňovaná dcera nevidí svou budoucnost tak růžově jako on. Nečekaná tragédie ovšem naprosto změní situaci a ze Svatopluka udělá zcela jiného člověka. Autorčino intimní rodinné drama opět ukazuje, že "malá" osobní historie může být stejně důležitá jako velké dějiny, protože všechno, co se stalo předtím, než jsme přišli na svět, zásadně ovlivňuje náš další život.... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Hanuš , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se moc těšila a opět splnila očekávání.
Opět skvěle napsaný příběh obyčejných lidí a jejich životech.
Nedovolím si srovnávat s žádnou předchozí knihou paní Mornštajnové, protože každá je svým způsobem jedinečná.
Autorka to zkrátka umí napsat velmi čtivě :))
Doporučuji
Skvělá kniha. Příběh velmi zajímavý a čtivý, nechyběly emoce, napětí a potřeba číst až do konce.
Myslím, že Alena Mornštajnová opět dokázala, že psát prostě umí. Moc se mi líbí kompozice jejích příběhů, které nejsou jednoduše chronologické, ale pracují s retrospekcí. Časová mozaika se v jejích knihách postupně skládá, vysvětluje, co dotvářelo charaktery jednotlivých postav a jak je osud (často dosti pohnutý) formoval nebo přímo zdeformoval. Nejinak je tomu i v knížce Tiché roky.
Přečtena za 6 hodin, což asi mluví za vše :) Hana je perfektní a překonat ji (podle mě) nejde. Přesto výkon paní spisovatelky v knize Tiché roky nemá sestupnou tendenci, ale drží si svou vysoko zdviženou laťku. Děkuji a za knihu gratuluji!
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak jsem se i bála, abych nebyla zklamaná. Zbytečná obava, paní Mornštajnová je geniální spisovatelka a všichni bychom měli být vděční za chvíli, kdy se rozhodla psát knihy. Miluji čtení knih, ale málokdy se mi stane, abych na jednu stranu byla smutná jak rychle kniha ubíhá a zároveň hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla konec. Tady se to opět povedlo a mně bude pěkně smutno po Bohdance a překvapivě i Svatoplukovi, protože já jejich příběh nečetla, já jej žila.
Minimalistický příběh, několik postav a žádná zbytečná omáčka, ale je to velmi čtivé, napínavé a emotivní.
Přečteno jedním dechem, ani jsem nic jiného nečekala. Autorka našla opět silný příběh plný zvratů. Byla jsem opět nadšená, a jen mě mrzí, že se člověk tak dlouho těší a během pár chvil je kniha přečtená. Nejlepší současná autorka.
Další krásná kniha, Alena Mornštajnová prostě umí psát, píše krásně, jednoduše, řekla bych dokonale. Celou knihu čtete jedním dechem, já se nemohla odtrhnout. Opět sice smutná, smutné téma (nebo spíš příběh jedné rodiny), i když zase trochu jiné oproti předchozím knihám. Opět celý příběh do sebe postupně zapadal, jednotlivé situace se logicky poskládaly. Řekla bych, že paní Mornštajnová nemá v tuto chvíli konkurenci. Už aby byla další kniha :)
Krasna kniha. Zase trochu jina nez predchozi knihy AM. Ke konci jsem i brecela (a to se pak neda cist, kdyz mate rozmazana pismenka).
Pribeh Bohdanky je soucasny, pribeh Svatopluka je vzpominkovy. Podobne jako byl napsan pribeh Miry a Hany.
Psat AM umi. Tato kniha je hodne smutna. Je cela smutna. Presto je napsana stylem, ze se cte jako "pohadka", dej plyne a vy najednou zjistite, ze je konec. AM umi volit slova, umi krasne poskladat vety, odsravce, kapitoly. A o tom psani je. Napsat pribeh tak, aby, i kdyz neni o veselych vecech, se lehce cetl.
AM opet nezklamala :-)
Další podle mého názoru skvělá kniha Aleny Mornštajnové. Zároveň asi nejsmutnější věc co jsem od ní četl, přestože ani předchozí knihy nejsou humorem nasáklé, tak se přeci jen člověk někdy zasmál....tady opravdu nebylo čemu a přesto čtivé a výborně napsané.
Počáteční rozpaky z komunisicke éry, vystřídala emoční cestička přes moji mysl. Tak polovina knihy mě nudila, Svatoplukova politická cesta životem mě vůbec nebavila, protože z téhle doby je mi osobně zle. Jenže... To ticho o kterém celá kniha vlastně je mě bolí ještě teď po přečtení, ticho co nejde zlomit a překřičet.
Výborný román. Na Hanu nemá,ale ta byla dokonalá. Toto je příběh jiný, ale také silný. Věci nebývají takové, jaké se zdají na první pohled být a lidský osud je nevyzpytatelný. Doporučuji.
Pokud máte Alenu Mornštajnovou rádi, určitě si nenechte ujít ani její novinku Tiché roky. Za sebe mohu říct, že Hana byla lepší. Jenže laťka tak byla nastavená příliš vysoko a další dílo by muselo být opravdu hodně dobré, aby ji překonalo. Takže přestože Tiché roky nejsou tím nejlepším, co autorka napsala, pořád je to skvělá kniha.
Tak na tuto knižní novinku jsem se těšila jako malá holka už několik týdnů. Včera jsem začala číst a právě jsem dočetla. Strhující, těžko hledám slova. Došlo i na slzy a kapesník, jak bývá u Mornštajnové zvykem. Dojemné, velmi lidské.
Já jsem teda zase nadšená..
Příběh jedné rodiny. Příběh o vztahu otce a dcery. O tom, jak nekomunikace může ubližovat a rozvrátit vztahy v rodině.
Knížka je psaná ze dvou pohledů, jednu kapitolu vypráví otec Svatopluk a druhou dcera Bohdana.
Musím říct, že paní Mornštajnová dokázala nádherně vykreslit osobnosti, pocity a křivdy každého člena rodiny.. Knížka se četla s neuvěřitelnou lehkostí, děj krásně plynul a rozplétal se.. Ke konci mi ukápla i slza.
Paní Mornštajnová je úžasná vypravěčka, je to jako sedět na klíně babičce,která vám vypráví příběh ze své minulosti. Postavy v knížce vám úplně ožívají před očima.
Já smekám, nad její genialiatou..Co knížka, to skvost a ukázka toho, jak je náš český jazyk rozmanitý a krásný..
Za mě zase plný počet..
Alena Mornštajnová je moje bohyně: kde se vzala, tu se vzala paní ve středních letech s civilním povoláním a pozoruhodnou prvotinou. Pak napsala knihu roku. Bylo to tuším před dvěma lety a ocenění jí neudělila Magnesia, ale já :) (Ano, mezitím byl ještě Hotýlek, ale ten se se mnou trochu minul...) Každopádně když jsem se pak dočetla, že autorka zvažuje dát si pauzu nebo dokonce přestat psát docela, přišlo mi to škoda. Naštěstí to tak nedopadlo: po knize pro děti Strašidýlko Stráša tu máme novinku Tiché roky. Přečetla jsem tři odstavce a bylo to, jako když po dlouhém dnu vklouznete doma do papučí, jako rozhovor se starou kamarádkou po letech, kdy ale máte pocit, že jste se naposledy viděly včera... Celá recenze včetně audioukázky zde http://www.zenavknihach.cz/75-alena-mornstajnova-tiche-roky
Moc jsem se těšila a opravdu bylo na co. Obdivuji paní Mornštajnovou jak dokáže vykreslit postavy a pestrost jejich osudů,které pozvolna odkrývá. Jsem z nové knihy nadšená a podle mě laťka opět přeskočena.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Čtivý kousek, který se dá sfouknout během jednoho dne a člověk nemá rozhodně pocit, že ho promarnil. Ale už teď vím, že se mi nevryla pod kůži, tak jako Slepá mapa nebo Hana. Hodně mi připomína autorčin Hotýlek, kde jsem ocenila, tak jako tady, spletitý příběh, záběr skrze totalitní režimy a pestrost jazyka, který je autorčinou hlavní doménou, ale přesto mi tam celou dobu scházela nějaká přidaná hodnota. Což ale neubírá plnému hodnocení, protože i když vím, že nebudu nad knihou přemýšlet ještě další týden, dnes večer mi určitě nedá spát.