Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214269/bmid_ticho-sila-introvertu-ve-svete-kter-gmk-214269.jpg
4
295
295
Kolik skutečných introvertů znáte? Odpověď vás možná překvapí. V kultuře, která nás od základní školy až po byznys vychovává k týmové práci, je vše nastavené pro úspěch extrovertů. Až díky této knize získali ti tiší svou mluvčí: Susan Cainovou. Její čtivý, důkladný a překvapivý text o tiché síle introvertů se stal velice rychle bestsellerem a autorka celebritou. Je to paradox, když sama o sobě prohlašuje, že je introvertem?... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2014
,
Jan Melvil
Originální název:
Quiet: The Power of Introverts in a World That Can't Stop Talking, 2012
více info...
Přidat komentář
Myslím, že každý si z knihy může něco odnést, pokud chce. Je to určitě kniha od introvertky pro introverty, taková “nebojte jste normální, výzkumy to potvrzují” neboli jak být šťastný introvert ve světě vyznávající ideál extraverze :). Ale kromě toho tam bylo i dost příkladů z praxe (práce, vztahy, vzdělávání, výchova), což bylo super, člověk se pak nad sebou může více zamyslet (mám to taky tak, nebo tohle se mě až tak netýká? Aha, tohle je chytrý, to bych mohl/a zkusit aplikovat na sebe.). Za mě super knížka, kterou by si mělo přečíst víc lidí, včetně extrovertů, ale přišlo mi, zě být extrovertem, u některých pasáží bych se možná i lehce urazila, jak byli introverti občas “vychvalováni”. Ale možná to bylo jen tím netradičním pohledem, že vlastnosti introvertů jsou ta “norma” a extroverti jsou divní :-D. Rozheoně doporučuji všem, které tato problematika zajímá.
Autorčin květnatý styl psaní mi není příjemný, také prostředí, ve kterém se lidé nejčastěji vyskytují mi dělá potíže s vžíváním se. Člověk nepotřebuje jenom umět vystupovat na poradách a konferencích. Jakoby kniha patřila managerům, ředitelům a lidem pohybujícím se na vysokých mistech. Co mě zaujalo bylo asi na 10 stranách, zbytek jsem jen přeletěla a vynechala. Vcelku kniha očekávání nesplnila a nechápu, proč je označena jako bestseller...svět asi není v pořádku. :-D Do našeho prostředí se kniha vůbec nehodí.
Potvrdila jsem si, že jsem introvert, ale nějak jsem z těch informací spíš znatelnější než předtím...asi jsem měla sáhnout po jiné knize.
Pokud se alespoň částečně cítíte být introverty, kniha vám může něco dát. Určitě se v ní nachází několik velmi cenných poznatků. Tím hlavním podle mě je, že introverti zjistí (pokud nezjistili už dříve), že jejich mozky fungují odlišně od ostatních - "normálních lidí". Je to geneticky dáno, nedá se s tím nic udělat. Autorka však nabízí různá řešení, jak se s tím poprat v běžném životě - občas blbosti, občas chytré rady.
Z knihy je hodně znát, že je určena pro americký trh, kde to mají introverti rozhodně mnohem těžší - Američané jsou přece jenom mnohem otevřenější, hlasitější, více společenští (v Americe jsem byl čtyři měsíce, vlastní zkušenost, neznám jen z televize či internetu:-).
Pro mě osobně docela zajímavé čtení. Některé poznatky pro mě byly přínosné, jiné nikoliv. Nicméně zvlášť jsem pak v údivu či možná dokonce až v úžasu, jak velký tato publikace vzbudila rozruch mezi lidmi. Některé to popudilo, jiné spíše pohladilo po duši. Život mi kniha nejspíš nezmění, ale i tak jsem rád, že jsem si ji přečetl.
Skvělá kniha! Není však potřeba ji přečíst celou, pokud se vám zdá rozvleklá. Nejvíce mě zaujaly dvě poslední části, především příběh Emily a Grega, na kterém autorka popisuje a vysvětluje soužití extroverta s introvertkou a zároveň radí, jak komunikovat s vaší polovičkou, která je temperantem na opačném pólu :)
https://www.ted.com/talks/susan_cain_the_power_of_introverts?language=cs
Tímto videem jsem se ke knize Ticho od Susan Cain dostala. Jak video, tak kniha má obohacující charakter. V knize jsou sice některé pasáže poněkud táhlejší, nicméně přečtení přesto doporučuji. Introverti hýbou světem........ :D.
Přečetla jsem asi třetinu knihy Sylvie Löhken Introverti a extroverti a nabyla jsem dojmu, že se díky "škole života" začínám lehce klonit k centrovertismu a své introverze si velice vážím. Kniha stojí na porovnávání silných a slabých stránek obou povah a možnosti spolupráce. Přišla mi velice přínosná. Už proto, že životní partner je extrovert. Asi se k ní vrátím.
V této knize se mi líbil úvod, ale už přes Vzestup "schopného a sympatického chlapíka" se nejsem schopna dostat. Velice souzním s růžovámakrela, Hanka_Bohmova a veronica 01. Tento způsob zdá se poněkud nevhodný :(
Putuje mezi knihy za hranicí mé snesitelnosti.
Knížka se mě zdále příliš roztahaná a malinko jednostranná. Ano každý člověk je jedinečná osoba a jestli je to introvert nebo extrovert, není mnohdy to nejdůležitější.
Podle mě je daleko důležitější si uvědomit, proč tady jsme, a jak můžeme přispět a pomáhat ostatním.
Nicméně je zde spousta ukázek jak se chovat v té, či oné situaci, a jak společně vycházet. Ano i pro introverta není problém se naučit mluvit na veřejnosti, ale dá mu to vždy víc zabrat a musí se na to připravit. Líbili se mě příklady soužití dvou rozdílných párů, tak aby došlo k rovnováze a spokojenosti dvou naprosto odlišných světů.
Trošku mě zarazilo, že výhoda introvertů oproti extrovertům, je schopnost jít do hloubky problémů, ale já sám znám několik extrovertů, kteří se nespokojí s povrchním náhledem a jdou do hloubky problémů. Opravdu jsou zde velmi zajímavé informace, ale jak jsem již napsal, místy to bylo trošku roztažené do široka.
Zajímavé, zbytečně dlouhé, chybí rady pro dospělé introverty. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, neb jsem pochopila i to, co mi dosud unikalo (hlavně mé chování v dětství) a také si uvědomila, že nejsem takový exot, jak jsem se dosud domnívala.
Kniha plná zajímavostí o introvertech (i extrovertech) a tipů pro introverty, jak přežít a nezbláznit se. Zajímavá, užitečná, ale místy trošku utahaná.
Chtěla jsem napsat dlouhatánský názor,ale shrnu to takhle :
Kniha akorát ukazuje to co mně už OPRAVDU otravuje.
A to že introverti jsou ve skutečnosti ti úžasní a tajemní a nesmírně zajímaví lidé, a z celkové knihy jsem měla pocit jakoby autorka urážela nás - extroverty.
Jenže ani já, a ani žádný jiný extrovert nemůže za to že se nebojí mluvit na veřejnosti, nebo že je rád středem pozornosti. Mi jsme prostě takoví a introverti jsou zase jiní, ale to neznamená že budeme introverty povyšovat nad ostatní, že ne ?!
A takových knížek už mám právě dost!!!
Susan Cain napsala knížku, která může otevřít oči... jak jedné, tak druhé straně. Ať jste takoví, či makoví je to normální, ale nepočítejte s tím, že třeba vaše dítě to vnímá stejně...
Kniha se zabývá introverzí opravdu do hloubky. Místy je hodně odborná, nemohla jsem ji číst dlouho v kuse. Vše je hezky pojmenováno a vysvětleno, ale také bych uvítala více praktických tipů pro „obyčejné“ lidi… Ale našla jsem tam, co jsem potřebovala- a každý jiný introvert určitě také :)
Já sama jsem introvert. Tahle kniha mi umožnila nahlédnout do vlastního mozku a pochopit, že nejsem divná :)
Kniha je soubor různých výzkumů na téma introverze a extraverze, přesto mi ale připadá velmi čtivá.
Jsem introvert, někdy pseudoextrovert. Kniha mi pomohla smířit se sama se sebou. :-)
"Ti, kdo vědí, nemluví. Ti, kdo mluví, nevědí." Lao C‘
Kniha, v jejímž případě egoisticky lituji, že nevznikla o nějakých dvacet let dříve. Nemusel bych pak celé mládí prožít s pocitem, že se mnou něco není v pořádku a nepatřím do téhle společnosti.
Kdo po přečtení nabyl dojmu, že Cainová oslavuje introverzi a odmítá schopnost být hodně vidět a slyšet, zřejmě Ticho četl s předem vytvořeným názorem a vybíral si pouze myšlenky, které se mu hodily.
Autorka logicky věnuje více prostoru a pozornosti introvertům, aby jim pomohla s hledáním místa v extrovertní společnosti (příruček pro lidi, kterým nedělá problém vystupovat na veřejnosti, ostatně vychází každý měsíc dvacet), ale netvrdí, že lidé, kteří víc naslouchají, než mluví, jsou a priori lepší. Lepší mohou být, naučí-li se spolupracovat s extroverty. Kniha poskytuje návod, jak této spolupráce dosáhnout ke spokojenosti obou stran. Cílem je rovnováha, které lze docílit jedině ústupky jak ze strany introvertů, tak extrovertů, nikoliv prosazováním jednoho přístupu jako ideální normy.
Samotní introverti díky Tichu lépe pochopí, proč jsou jim určitá prostředí příjemnější než jiná, proč si nemají co říct s lidmi, kteří jim pokládají pouze povšechné otázky typu „co nového?“ nebo „jak se máš?“, proč cesta k úspěchu nemusí být nutně podmíněna extrovertním vystupováním atd.
Autorka postupuje od historického kontextu (přenesení důrazu z povahových vlastností na schopnost sebeprezentace, zrození mýtu o silném vůdci) k bodům, v nichž může docházet k vzájemně obohacujícím průnikům introvertního a extrovertního přístupu (týmová vs. sólová práce). V následující části přechází od vnějších (společenských) determinant hlouběji pod povrch a zkoumá introverzi z biologické a psychologického hlediska. Ve třetí a trochu nadbytečné části se na příkladu asijských studentů zabývá kulturní podmíněností ideálu extraverze. Ve čtvrté části se dostává od teorie k praxi a nabízí doporučení, jak mohou introverti dosáhnout lepších pracovních výsledků či lepšího porozumění se svým extrovertním partnerem. V poslední a zřejmě nejužitečnější kapitole o ševcích a vojevůdcích pak Cainová poskytuje pár užitečných tipů rodičům introvertních dětí.
S ohledem na výše popsané mi nepřijde, že by kniha měla zmatenou strukturu a skákala od tématu k tématu. Směr autorčina uvažování je poměrně jasný (od obecného ke konkrétnímu, od teorie k praxi), přičemž celou knihu zároveň sjednocují individuální příběhy, které jednak zvyšují čtivost, jednak se pro někoho mohou stát inspirací.
Ticho vlastně neříká nic světoborného (buďte sami sebou, pracujte na tom, v čem jste dobří, hledejte zlatou střední cestu), jako jedna z nemnoha knih ovšem mluví přímo k těm, pro které je snazší mlčet, a dodává jim odvahu, aby se sami ujali slova. Budou-li přitom někteří introverti po přečtení Ticha více slyšet, pak paradoxně i díky tomu, že se přestanou cítit nepatřičně během okamžiků, kdy – na rozdíl od ostatních – nic neříkají.
Místo komentáře snad bude lepší, když dostane slovo přímo autorka.
Její neskutečné vystoupení na TEDu 2012.
https://www.ted.com/talks/susan_cain_the_power_of_introverts?language=cs
Kniha je nabušená různými studiemi a statistikami, což bylo celkem zajímavé počtení. Nicméně chyběly mi nějaké praktické konkrétní rady pro introverty do společnosti, pokud tedy zrovna nejsou dobří v technice nebo umění...
Tuhle knížku jsem otevírala trochu skepticky. Ale byla jsem mile překvapená. Knížka je napsaná skvěle, je tam spoustu věcí, nad kterými jsem vždycky přemýšlela a jsem ráda, že nejsem sama a nejen mě přijde spoustu věcí absurdních. Všude jsou knížky jak být úspěšní, jak být víc komunikativní, s přednáškama se roztrhl pytel. Prostě všichni chtěj aby byli slyšet, ale nikdo nechce, aby přemýšleli. Místo chození po schůzkách, v dnešní době je spoustu možností jak pracovat líp, efektivněji. Hlavně proč v dnešní době nevyužívat informací a víc lidem práci přizpůsobovat, proč všechno dělat šablonovitě. Je fajn, že už přešla móda s bouráním kanceláří na jeden open space. K nám to dorazí až tak za 10 let až všichni zjistí, že mnohem lepší výsledky lidi přináší, když pracují na klidném místě ( samozřejmě, ty co pracovat nechtěj nebudou pracovat nikdy)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit |
| 2018 | Tichá síla: Tajné přednosti introvertních dětí |
| 2024 |  Sladkobol |
| 2023 | Sila melanchólie |
Jste-li introvert, kniha Vás hezky uklidní, protože Vás ujistí, že nejste divní, že se o Vás ví a že jste ve společnosti důležití. Jste-li extrovert, můžete nabýt dojmu, že oč víc jste "vidět", o to míň jste moudří a použitelní. A to se Vám samozřejmě líbit nebude. To však pravděpodobně nebyl autorčin záměr. Celé je to jenom o tom, že jedna introvertka, která z podstaty více soucítí s introverty než extroverty (tak se na ni, milí extroverti, za to nečertěte), chtěla lépe porozumět sobě a jiným podobným, a cestu za tím porozuměním pak pustit do světa.
Cesta je to dlouhá, poctivě prošlapaná i do těch nejužších uliček. A že je ovlivněná zemí, v níž autorka žije, a prostředím, ve kterém se pohybuje? Tak samozřejmě...
Na můj vkus je v knize zmíněno zbytečně moc různých teorií, které existují spíše vedle sebe, než aby tvořily různé části jednoho celku. Po jejich přečtení mám v hlavě ještě větší zmatek, než abych začínala mít jasno. Takže pořád moc nechápu, kdo jsem, když si lebedím v trávení dlouhých dní o samotě a zároveň jsem jak ryba ve vodě v tom proklínaném open space, když mě nezajímají povrchní konverzace a zároveň obvykle já zahajuji hovor a protínám bariéru mlčení, když nad vším přemýšlím zleva zprava, zepředu zezadu a zároveň jsem žena činu, když mě velmi zajímá, co říkají a prožívají druzí a zároveň umím hodně mluvit... Jako by mi vedle protipólů introverze/extroverze chyběly další dílky do skládačky...
Nicméně tato kniha je určitě kvalitní indicií ve velké hádance lidské duše.