Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214269/bmid_ticho-sila-introvertu-ve-svete-kter-gmk-214269.jpg
4
295
295
Kolik skutečných introvertů znáte? Odpověď vás možná překvapí. V kultuře, která nás od základní školy až po byznys vychovává k týmové práci, je vše nastavené pro úspěch extrovertů. Až díky této knize získali ti tiší svou mluvčí: Susan Cainovou. Její čtivý, důkladný a překvapivý text o tiché síle introvertů se stal velice rychle bestsellerem a autorka celebritou. Je to paradox, když sama o sobě prohlašuje, že je introvertem?... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2014
,
Jan Melvil
Originální název:
Quiet: The Power of Introverts in a World That Can't Stop Talking, 2012
více info...
Přidat komentář
Knížka mi dokázala dát pocit, že nejsem až tak divná, jak jsem si celé dětství a dospívání myslela, takže mě mrzí, že se ke mně nedostala daleko dřív. Naopak člověk může být na sebe hrdý v oblastech, o kterých by ho snad ani nenapadlo přemýšlet, autorka přesvědčivě ukazuje, proč svět potřebuje oba typy lidí (i zvířat). Hemžilo se to tam amygdalou a neokortexem, to mám ráda, když je v takové publikaci i pár vědecky podložených výzkumů. Nemile mě ale překvapilo, že asi z 95 % se Susan Cain věnuje pracovní oblasti, a to ještě krajně specifické, až v závěru to dohání statí o tom, jak přistupovat k introvertním dětem, a popisem manželské hádky, to mi tedy připadá jako dost chabé pokrytí osobního života. Otevřené a jmenovité pomlouvání práce a děl svých kolegů, byť evidentně odůvodněné, mi přijde hluboko za hranicí vkusu.
(SPOILER) Zpočátku jsem byl trochu zklamaný ze stylu ("příjmení toho hubeného kluka jménam Dale bylo Carnegie","ta ustrašené holka ze začátku kapitoly jsem byl já" - tenhle styl už mi v podobných knihách přijde jako ohrané klišé) a měl jsem pocit, že je to další nafouklá kniha o ničem. Ale nakonec musím říct, že jsem byl spokojený a dočítal jsem knihu s pocitem, že mi opravdu něco dala. Takže chválím.
Knihu bych asi ocenila víc, kdybych ji četla v mladším věku. Je to v podstatě takové ujištění, že nejste občan druhé kategorie kvůli tomu, že jste introvert, a na to už jsem přišla zatím sama. Aby taky ne, když s tím žiju přes půl století. ;)
Hodnotím kladně pozitivní a klidný jazyk knihy, na druhou stranu korporátních příkladů bylo na mě příliš. Přeci jen je to tu jiné než v USA. Celkově hodnotím třemi hvězdami.
Kniha mě velmi nadchla a byla víc než jsem od ní čekala. Pohled na introverzi a eztroverzi z vědeckého hlediska i různých zkušeností se mi velmi libil, knize to dává něco navíc, co si člověk zapamatujete spíše než obecné popisy.
Líbila se mi podpora introvertů i rady, jak se lépe cítit v extrovertním světě a být stále sama sebou:)
Na knížku jsem se těšila a ze začátku mě chvíli bavila. Pak jsme v ní ale začala listovat a přeskakovat jednotlivé kapitoly, protože už se to zkrátka nedalo číst. Čekala jsem spíš, že se mohou dostane rady, jak být více extrovertní, nebo budu obohacena o několik zajímavých faktů, což se ale bohužel nakonec nestalo. Jak slibuje anotace vzadu na obálce, že mi "spadne kámen že srdce" a "změním pohled na sebe samu", tak to se opravdu nestalo.
Zvladla jsem 120 stran, pak uz jsem to odlozila. Nerada knizky nedocitam, ale musela jsem udelat vyjimku - prilis mnoho vyzkumu, teorii, popisu firemniho sveta v marketingu, ktery mi vubec nic nerika... Nope.
"Zatímco extroverti s vyšší pravděpodobností přeskakují mezi jednotlivými koníčky či aktivitami, introverti se často toho, co je nadchne, drží. To jim, tak, jak rostou, poskytuje velkou výhodu, protože skutečný pocit sebeuspokojení vychází z toho, že něco umění, nikoliv obráceně." str 284
Od autorky jsem doposud znala jen přednášky a tak jsem neváhala a pustila se do knihy. Musím uznat, že informaci v knize bylo až příliš ale jsou to nové zajímavé informace a vyvrácení mýtů o introvertech. Také se mi líbí několik příkladů ze života a srovnání vztahů introverta s extrovertem. Obohacujíci je i kapitola jak podporovat své děti introverty a dodat jim kuráž. Autorce děkuji za tento příspěvek a knihu doporučuji
Knihu hodnotím tak nízce především za její rozvláčnost, která mě odrazovala od čtení. Přidám se k tomu, co už bylo napsáno níže - přímo to čpí americkým, užvaněným stylem psaní a snahou o popularizaci, zábavu a odlehčení. Zbytečně to degraduje knihu na 3. cenovou skupinu, přestože obsahuje spoustu cenných myšlenek a rad. Kdyby byla kniha o polovinu tenčí, oproštěna od omáček pojednávajících tom, jaké měl dotyčný vlasy, ústa a sako, tak bych dala ráda plný počet.
"Lidé, kteří nemluví, jsou vnímáni jako slabí, nebo nevýrazní."
Zaujímavá a príťažlivá téma knihy, dopodrobna spracovaná, prebratá, publikovaná. Jednu hviezdičku beriem len z dôvodu, že autorka celý problém introverzie a extroverzie (ak je vôbec nutné vnímať tieto typy ľudí ako problém) vidí cez prizmu vlastného povolania (právo). Bolo úsmevné predstaviť si, ako introvertný tesár zaťahuje žalúzie na svojom pracovnom priestore, aby v separé priestore vydoloval zo seba to najlepšie a vytrel tak konkurencii zrak.
Rôzne prezentované výsledky prieskumov a výskumov v Tichu sú zaujímavé a podnetné a posunú čitateľa k vlastným úsudkom, záverom, objasneniam spôsobov správania samého seba, či ľudí naokolo. K pochopeniu a tichému akceptovaniu toho, čo príroda stvorila - človeka v rôznych podobách nielen tváre, ale aj duševna a vôle.
Počas čítania som sa bála, že držím v ruke iba ďalší americký nanucovaný vzorec správania, kedy celý zmysel ľudského bytia spočíva v realizovaní sa a vyšpikovaných úspechoch vlastného vysneného povolania a každá iná cesta, originálna cesta, je chybná. Je mi totiž čudné, ale asi som sa s takým podobným introvertom nestretla, ktorý sa pretvárkou a lžou stáva extrovertom na presne určený a potrebný čas. Nevedela som sa zbaviť pocitu, že v tých prípadoch ide o iné, ťažšie psychické diagnózy. Ale záver ma milo prekvapil, nakoľko sme po strastiplnej ceste predsa len prišli do úplne jednoduchého bodu:
"Trvalo mi téměř desetiletí, než jsem pochopila, že právo nebylo nikdy mým osobním projektem, a dokonce se mu ani nepřibližovalo. Dnes vám mohu bez váhání říct, co jím je: můj manžel a synové, psaní a prosazování hodnot obsažených v této knize. Když se ohlédnu zpět na svá léta v pozici právníčky z Wall Streetu, mám pocit, že jsem žila v nějaké cizí zemi. Pohltilo mě to, bylo to vzrušující a potkala jsem spoustu zajímavých lidí, které bych jinak nikdy nepoznala. Ale pořád jsem tam byla emigrantkou. "
PS: Spojler na túto knihu snáď ani nemôže existovať. Je ako otvorená cesta, každý, kto po nej kráča je originál sám o sebe a tak ju aj vnímať bude.
Kniha se mi líbila,téma je velmi zajímavé a dotýká se mě. Na druhou stranu mi místy vadila forma,jako by autorka příliš těkala. Rozhodně ale doporučuji shlédnout její vystoupení na ted.com
Kniha mě nadchla. Dozvěděla jsem něco o sobě a svém okolí. Velmi inspirativní!
Důležité téma - mnoho lidí si po přečtení oddychne, že je normální. :-) Spousta zajímavých výzkumů - oceňuju poctivé citace, které ale neruší v textu miliony poznámkami pod čarou.
Na druhou stranu mi vadil způsob zpracování - autorka do jedné kapitoly vloží vždycky tolik příběhů, výzkumů a myšlenek, různě mezi nimi skáče, že jsem se v tom někdy ztrácela a pointa se mi pak v té hromadě vypařila.
Už jsem přečetla nespočet knih s touto tématikou. Hledala co nejvíc rad jak nebýt stydlivá, jak nebýt taková a maková.Vždycky když čtu tyhle knížky tak se necítím nenormálně jako nejistá introvertka, ale říkám si , že je vlastně v hodně věcech cool být introvert, i když to třeba na první pohled nikdo nevidí. A co víc dodat........myslím , že začínám chápat, že smyslem všech těchto,, motivačních" knížek , je něco tak strašně jednoduchého a těžkého zárověn a že se to dá shrnout do jedné věty...Být prostě sám sebou.
Přečteno díky čtenářské výzvě, má červený název :-) Za mě velmi zajímavé, poučné, opravdu je v dnešním světě ticha velmi málo, jako bychom se ho snad i báli, a lidé, kteří mlčí, nám připadají nezajímaví nebo upozadění. Zajímavé jsou třeba pasáže o tom, jak se chovat k introvertním dětem. Není to snadné a rychlé čtení, já si ji dávkovala po kouskách mezi čtením jiných knih.
Čekala jsem víc. Kniha není špatná, ale není ani dobrá. Odložila jsem asi po 150 stranách, které mě nedokázaly chytnout. Ivett to shrnula dobře.
Díky recenzím jsem čekala, že to nebude úplně ono a tentokrát se docela trefily. Nechci říct, že kniha nebyla zajímavá, ale co se jako celku týče, nebyla pro mne přínosem. Myslela jsem, že se dozvím více praktických rad o tom, jak fungovat v těle introverta. :-D Místo toho šlo ale o docela obecnou teorii o tématu, spousta výzkumů a americké prostředí, které tomu moc nepřidalo. Stačil by výcuc na pár stránek.
Podnětné, zajímavé, to bezesporu knize právem náleží.
Jenže. Tu bývá hodně otazníků, hodně ale. Introverze jako taková je něco, co je v menšině, na druhou stranu něco, co se v dnešní době hodně blahořečí - navzdory těm uřvaným extrovertům - a samozřejmě je na každém z nás, jak se naučíme naše povahové rysy vylepšovat podle toho, jak vyhovuje především nám.
Zpátky k tématu. Autorka se až moc zaobírá teoriemi, které ve výsledku jsou, jak se říká, k ničemu, protože nepřináší žádné objektivní fakta. Spoustu teorií, ale nakonec, co si z celé knihy odnáším? Zajímavé poznatky, kterých mohlo být o tolik více. Navíc, autorka se v knize zaobírá některými osobními příběhy, tudíž opět (pro milovníky "vědecké" literatury jako jsem já, je to velká škoda), v tu chvíli žádná objektivní a podložená fakta.
Někomu mohou ty příklady z praxe, které autorka uvádí, pomoci v nějaké té sebereflexi, pomoci do života, zamyslet se. Jsem ale hodně ráda, že jsem knihu pořídila za polovic. Plnou cenu by se mi za ní dávat nechtělo - a to obvykle nejsem, co se týče knih, nějaký šetřílek.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit |
| 2018 | Tichá síla: Tajné přednosti introvertních dětí |
| 2024 |  Sladkobol |
| 2023 | Sila melanchólie |
Zbytečně moc odborné, jsou lepší knihy na toto téma.