Tichý dech - Zápisky českého lékaře z Afriky a Haiti
Jan Trachta
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203605/mid_tichy-dech-zapisky-ceskeho-lekare-z-203605.jpg
5
544
544
Zároveň jde o velmi osobní, s nadhledem a s humorem psanou výpověď člověka, který vyrazil do dalekých končin plný romantického nadšení a postupně začal zjišťovat, že mnohdy za zbytečné utrpení lidí nemůže jen chudoba a nedostatečná technická vyspělost zemí, ale i obyčejná lidská zpupnost a arogance tamních lékařů a úředníků. Dramatické líčení náročných operací v africké džungli a v haitských ruinách se střídají s popisem exotických krajin a života jejich obyvatel i s líčením některých krvavých historických událostí nedávné doby.... celý text
Přidat komentář
Skvele napsane. Neni to prikraslene, neni to kostrbate. Je to svizne cteni na jeden den. O Kongu jsem nevedela temer nic, ted vim o usmevavosti jeho obyvatel. Ted tak nejak tusim, proc muze byt mise jako droga.
Autor Jan Trachta napsal skvělou úvodní poznámku svému kolegovi Tomášovi Šebkovi knize Mise Afgánistán. Tak už konečně na něho taky došla řada:):)
V knize jsou jeho zápisky z první mise z Afriky kde byl s MSF - organizace Lékaři bez hranic, září - listopad 2008 a z jeho druhé mise na Haity po zemětřesení leden, únor 2010
Co víc k tomu napsat ?
Silné, drsné, kruté...
Klobouk dolů a velikánský respekt úplně všem z organizace Lékaři bez hranic !!!
Doporučuji !!!
Nestůj tady, netruchli a vymysli něco, co se může ostatním hodit...
Výborná kniha. Obdivuji tyto hrdiny, že kolikrát s nasazením vlastního života jedou do země, kde jim pod nohy hází klacky nevybavenost a nedostupnost léků k výkonu řádné lékařské pomoci. Dojem z knihy mi tentokrát kazil interpret, který mi knihu četl. Hlas Marka Holého mi k této knize vůbec nesedl.
První kniha na podobné téma. Je poznat, že to psal lékař, ne spisovatel, ale na zajímavosti to knize neubírá. Velmi rád jsem se seznámil i s touto strankou války a před takto obětavými lidmi, jakými jsou lékaři bez hranic, můžu pouze smeknout.
Věrný popis života lékaře v rámci mise MSF v Kongu a na Haiti, se všemi peripetiemi, problémy, mnohdy s rozhodováním mezi životem a smrtí. I to, že si někdy s něčím neví až tak úplně rady, je zcela pochopitelné. Uvěřitelné jsou pocity bezmoci i pocity z co nejlépe odvedené práce v tamních těžkých podmínkách. Dojem z celé knihy: ještěže existují tito obětaví lékaři a zdravotníci, kteří pomáhají těm nejpotřebnějším i za cenu svého vlastního pohodlí a vymožeností našeho světa. Díky všem takovým.
Kníh s touto tématikou som už niekoľko prečítala a táto mi príde najsurovejšia v dobrom slova zmysle. Ocenenie Magnesia Litera je zaslúžené. Viac k tomu nemám čo dodať.
Jan Trachta je zjevně více lékař než spisovatel. Díky jeho knize jsem ale mohla nahlédnout pod roušku aureoly lékařů bez hranic. A ujistit se, že Jan Trachta není ledajaký lékař. Pro něj a pár jemu podobných, vč. z Česka, totiž Hippokratova přísaha znamená mnohem víc ve spojení s potřebou pomáhat těm, ke kterým se pomoci zdravotníků a lékařů nedostává. Je to ovšem spojeno nejen s prací v téměř nepředstavitelných, nehygienických podmínkách při nedostatku léků, nástrojů, personálu či zázemí, ale i s velkým osobním nepohodlím a mnohdy v ohrožení vlastního života. Nadto v mezinárodním týmu, kde jako všude jinde v pracovních kolektivech panují nejen jazykové rozdíly, ale hlavně nejrůznější animozity, tady dále jitřené hrubě zkoušenou psychickou i fyzickou odolností všech přítomných. Obávám se, že romantika s tímto má málo společného. Já pouze coby turista či krátkodobý pozorovatel zavítala např. do Ugandy nebo Bangladéše. Ano, pro mě to mělo kouzlo romantiky, ale strávit tam více než 2 týdny, to bych si hodně rozmýšlela. A to přitom kolem mě netekla krev proudem a lidské postavy se nerozpadaly na kusy.
Jan Trachta neopomíjí ani příčiny a okolnosti panující v místech působení nemocnic lékařů bez hranic, i když spíše glosuje, než analyzuje. To by ale mělo úplně stačit k zamyšlení nad situací v afrických zemích, ale i řadě dalších. Najde se celá řada příčinných faktorů, mezi něž patří role mezinárodních organizací, zejm. Rady bezpečnosti, nebo národních států; nejzásadnější je ale dle mého role samotných států, v nichž se o moc a místní nerostné bohatství bojuje těmi nejhoršími prostředky s katastrofálními dopady na civilisty místní obyvatele, kteří přežívají v nepředstavitelné chudobě a potřebují pomoc zvenčí, protože doma se jim jí nedostane. Konžané nebo Rwanďané by mohli vyprávět. A tak MSF lékař léčí, a pomáhá kde může. Ale to nemůže stačit a nestačí... je to jako léčit "pupínky na kůži", aniž by se odstranila příčina. I když díky Bohu za tyto lékaře! A díky také Trachtovi a jemu podobným za tak žádoucí osvětu.
Čtení jak z jiného světa. Běžný člověk v našich poměrech si ani neumí představit, co se jinde děje a jak moc dobře se tu vlastně máme. Kniha je skvěle napsaná, Jan Trachta má opravdu dar-píše poutavě, bez zbytečných řečí, sám sebe nešetří, čímž je moc sympatický. Po dlouhé době přidávám něco do doporučených. A MSF si vážím jako nikdy předtím!
Skvělá kniha, kde lékař rozebírá své mise, situace v zemích třetího světa a nezapomíná se podělit o těžké i úsměvné příhody z projektu Lékaři bez hranic. Zase mám k těmto lidem o něco věcí obdiv a úctu.
Jen z počátku jsem měla lehce problém s čtivostí. Styl psaní je uzpůsoben i široké laické veřejnosti.
Četla bych dál a dál, i když si ani náhodou neumím představit, co takové mise obnáší, hned bych jela někam pomáhat. Děkujeme pane doktore.
Lidé, kteří mají, co říci, hovoří málo a potichu. Lidé, kteří nemají, co říci, jsou slyšet všude a stále.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Děkuji autorovi
Naprosto skvělá a čtivá kniha. Odhaluje nám všem,co vězíme v bezpečné bublině jak to chodí na druhém konci světa a jak málo si vážime toho co máme.
Jan Trachta je nejen dobrý lékař,ale i výborný spisovatel.Doufám,že se mu podaří napsat a vydat další knihy,nebo jestě alespoň jednu.
Obdivuji všechny lekaře,sestry,porodní asistentky a veškerý zdravotní personál za jejich pracovní a lidský zápal a za jejich odvahu.
A my ostatní co nemáme potřebnou kvalifikaci či na to nemáme žaludek nebo čas můžeme pomoci Lékařům bez hranic alespoň finančním příspěvkem.Já už mám v bance trvalý příkaz,a vy?
Audiokniha.
Byla jsem trochu skeptická k tomu, co všechno si autor troufne otevřít a veřejně popsat, ale byla jsem mile překvapena. Některé příběhy jsou šílené, jiné dobře skončí. Vlastně můžu říct, že jsem ráda, že někdo přiblíží práci Lékařů bez hranic.
Již jsem četla knihu od Tomáše Šebka , Mise Afganistán. I lékař Jan Trachta, jako ostatní lékaři, jsou u nás přijímáni jako samozřejmost naší lékařské péče. Pro obyvatele afrického Konga nebo Haiti, kde bylo v roce 2010 zemětřesení, to samozřejmostí není a tito lidé jsou pro ně jako andělé seslaní z nebe, kteří jim přicházejí pomoci. Jan Trachta v knize účelně, kriticky s nadhledem, ale i s reálnou sebekritikou popisuje svůj , ale i životy kolegů na přidělených misích. Nemají tam vybavení, jak jsou zvyklí z domova, ale snaží se pomoci, jak nejlépe zvládají. Sami někdy na pokraji fyzických i psychických sil. Nechybí jim skromnost, pokora a víra, že svou práci nevykonávají zbytečně. Zápisky jsou doplňovány fotografiemi, které tyto pocity ze čtení ještě umocňují. Osvětlil i postkoloniální historii Konga. Bída, hlad, chybějící nemocnice je výsledkem nestálé politické situace, boj o moc, zkorumpovaný systém, takže zde MSF a jejich polní nemocnice pomáhají těm nejchudším. Největším darem je záchrana životů.
MSF je potřebná organizace a díky všem, kteří v ní pracují.
Naprosto skvela knizka! Odkladala jsem ji a myslela si ze me to nebude moc brat ale po precteni jsem nadsena. Cekala jsem jak kazda operace dopadne uplne me to vtahlo do deje a to i diky fotografiim. Ne jen skvely lekar ale i spisovatel!
Kniha Tichý dech nabízí úhel pohledu zkušeného chirurga, který se nebojí přiznat,
že jeho životní zkušenosti a prožitky coby lékaře bez hranic jsou částečně výsledkem rozčarování vzniklého při rozchodu očekávání a drsné reality. Jeho pojetí skutečných problémů na mě působí velice upřímně.
Oceňuji zejména pokoru, se kterou lékař přibližuje náročné úkoly čtenářům, od nichž se obětavost ani vlastní nasazení života neočekává. My můžeme vylíčená svěděctví prožívat uvelebení v útulných křesílkách a jenom tiše přihlížet příběhům a osudům naprosto specifického charakteru. Já osobně maximální nasazení zdravotníků i dobrovolníků obdivuji a současně cítím vděk, že doktor Trachta své zážitky otiskl na papír, protože tak velice přístupnou formou přináší nám ostatním inspiraci, pozastavení a zamyšlení: nad životem, ale více možná nad smrtí.
Autor, lékař, nám velmi otevřeně přiblíží život na misích Lékařů bez hranic. Přečteno jedním dechem.
Člověk by si řekl "doktor není spisovatel", Trachta ovšem dokáže poutavým způsobem psát v podstatě dokumentární knihu. Já jí přečetla jedním dechem. Několikrát zde Trachta zmiňuje to, co si my jako součást bohatého světa neuvědomujeme - lidé v Africe sice žijí v materiálním nedostatku, často bojují o život nebo trpí hladem, ale jejich postoj k životu je ve finále mnohem pozitivnější než ten náš. Úsměv, ochota, obětavost, vlastnosti, které v našem životě často chybí, ač bychom si je určitě mohli "dovolit". Je dobře, že autor knížku napsal a je důležité takové knihy číst, ikdyž to často není příjemné.
Knihu jsem četla poměrně brzy po přečtení Africké zimy od Tomáše Šebka a musím říci, že ta se mi líbila o něco víc. I když je divné používat v takovémto žánru sloveso "líbila".
Tichý dech je svědectvím českého lékaře, toho co viděl a zažil v Kongu a Haiti a rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou. Styl psaní mi asi moc nesedl, protože pro mě bylo poměrně náročné se knihou prokousat, kapitoly mě nenutily pokračovat a musela jsem se do čtení někdy i nutit. Přesto si ale myslím, že kniha je plná zajímavých příběhů a zážitků, u kterých často zůstává rozum stát a ježí se chloupky na rukou.
Je to drsné, nepřikrášlené, ale moc dobře napsané.