Tichý Don. Díl 1–2

13.02.2023

Vytaženo z knihovny z nouze (volba Jirásek nebo toto) a VELKÉ překvapení. Překvapivě čtivý román. Jedna hvězda dolů za starý překlad u tohoto vydání, působil z dnešního pohledu místy už archaicky.

23.12.2022

Je neuvěřitelné, že tuto rozsáhlou knihu napsal kluk ve věku 21-23 let. Čte se poměrně dobře, i když jsem se občas mírně ztrácel (ale zase se našel), ale hlavně přináší podrobný pohled na kozáky na Donu, na jejich mentalitu a život. Co je překvapující, jak i přes dobu vzniku je kniha vyvážená a nestraní budovatelům komunismu, jak by se dalo čekat. Uvidíme, jak se to dále vyvine v dílech III-IV. 70-75%, 23. 12. 2022.

13.02.2022

Obrovské prekvapenie.
Nečakala som od tohto diela až takú autentickosť a hlavne pre čitateľa tak  atraktívne spracovanie, ktoré i mňa pohltilo od prvej po poslednú stranu.
Na to, že Tichý Don I. obsahuje skoro 670 strán, nenašla som v ňom jediné hluché miesto, ktoré by ma nebavilo alebo nudilo.
Najviac ma zaujal opísaný spôsob života kozákov, ich tradicií, mravov alebo obyčajov. Autor na mnohých miestach opisuje prácu na poliach, lebo kozáci boli v prvom rade roľníci s hlavnou túžbou pracovať na poliach. Veľkolepé opisy prírody alebo napríklad odevov, tancov a piesní, rovnako uchvátili moju čitateľskú dušičku.
Nečudujem sa, že autor za toto dielo obdržal Nobelovú cenu.
Dúfam, že III a IVdiel, na ktorý sa po krátkej prestávke chystám, bude obdobne spracovaný.

22.10.2021

Veľkolepý román. Všetka krása a tragédia ľudského života. A silné posolstvo na konci.

Zanedlouho přijel z blízkého chutoru jakýsi děda, vyryl v hlavách hrobu jamku a postavil do ní čerstvě ohoblovaná dubová boží muka. Pod její třírohou stříškou svítila v šeru zasmušilá tvář bohorodičky. Dole na římse stříšky se černal ježatý nápis zdobným staroslovanským písmem: V hodině zmatku a rozvratu odpouštějte bratři bratru!

06.08.2021

Všimli jste si, že na konci každé kapitoly popisuje autor buď nějakou přírodní scenérii nebo stejně nezúčastněným stylem něčí hnusnou smrt? To mě rozsekalo.

31.05.2020

Na knížku jsem se chystal už hodně dlouho. První dva díly ságy rodu Melechovů jsem přečetl jedním dechem. Román který se zaryje do paměti a nutí mně stále o něm přemýšlet. Krásné a smutné. Lidské. Nemá smysl se tu dlouze rozepisovat o ději, přečtěte si ten příběh sami, nebudete litovat. Těším se na další dva díly.

17.02.2020

Mistrovské dílo světové literatury.
Skvělá sága z ruské občanské války,900 stránek příběhu a ani jedna nudy.Četl jsem to jedním dechem.

14.12.2019

Povinná četba, ale nakonec to člověk čte s chutí - mistrovské dílo.

20.01.2019

První díl přečten!
Další jsou s jistotou v budoucnu na řadě. Takže fajn.

14.01.2018

Tak to je opravdu veledílo. Po mnoha bestsellerech a severských krimi jsem sáhla po klasice a nelituji. Sice v těch přesunech pluků, praporů a setnin jsem se místy trochu ztrácela, ale je to ruská historie a je dobré si ji připomenout. Uvítala jsem, když se děj přesunul do kozácké vesnice. Těším se na druhý díl.

12.01.2015

Tichý Don nik tak ľahko neprehliadne. Jednak pre jeho hrúbku a priestor, ktorý zaberá v poličke, no ani pre silný príbeh, ktorý ukrýva vo vnútri. Mám rád knihy, ktoré suplujú dejepisárky, ktoré ma v mladosti učili a nedoučili. Doplniť si historické vedomosti tak príjemnou cestou, akou je čítanie tohto Šolochovovho diela, znamená ako sa vraví - spojiť príjemné s užitočným. A to ani zďaleka nie je všetko.
Tichý Don má všetky atribúty veľkého diela, on je vlastne veľkým dielom v pravom zmysle.

Veľký rozsah, ktorý sám o sebe núti meniť stratégiu čítania, na akú som zvyknutý - nemá význam tešiť sa na rozuzlenie a záver, tam sa neprehryziem za večer, ani za dva, ani do konca týždňa. O to viac to núti užívať si pomaly plynúci dej, tešiť sa malými radosťami knižných hrdinov, smútiť pri ich žiaľoch či triasť sa spolu s nimi neistotou počas búrlivých rokov ruskej občianskej vojny. Podonské stepy, ktoré už oddávna križujú slobodný kozáci, možno ja nich jazdiť dlhé dni a koniec i tak nevidíš, inšpirujú i Šolochova, ktorý si nedáva žiadne limity, čo do šírky záberu a dĺžky príbehu.

Veľké množstvo postáv, sympaťákov aj čistých záporákov. Niektorí rýchlo umierajú, iní idú zatiaľ ďalej, no sú i takí, ktorí vstupujú do deja neskôr, strávite v ich spoločnosti niekoľko večerov, len aby čoskoro niekde biedne zahynuli. Plejáda ruských mien a otčestiev, môže pôsobiť na prvý pohľad chaos, no stačí pozorne čítať, trpezlivo lúskať stránku za stránkou a v spoločnosti donských kozákov sa čitateľ časom zabýva a naučí sa rozlišovať, kto je kto.

Veľký príbeh. Pohnuté osudy, láska a rodina, narodenie a smrť, vojna a všetko to s ňou súvisiace svinstvo. Bohatá úroda obilia na kozáckych poliach i žeň mŕtvych na poliach bojových. Popisy ťažkostí a biedy malých vojačkov v zákopoch i strategické debaty generálov na mapami. Turbulencie na politickej scéne a ich odraz v živote jednotlivcov z kozáckych staníc na Done.
Kniha, ktorá zanecháva nezmazateľnú stopu. A to je za mnou ešte stále len prvá polovica...

29.05.2012

Mrvin řekl vše. Hrozně velká kniha, člověku trvalo dlouho než si ji přečetl. Já ji četla půl roku a to ještě první díl, druhý byl na další půlrok. Sice je pravda, že kozáci měli lepší postavení za vládců carské rusy, ale myslím že i tady je popsán život kozáku v období revoluce( myslím VŘSR),kdy jim tato doba nepřála