Tichý Don III–IV
Michail Alexandrovič Šolochov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369100/mid_tichy-don-iii-iv-2gJ-369100.png
4
49
49
Čtyřdílná románová epopej donského kozáctva z let předrevolučních, revolučních a občanské války. Vlastním jádrem díla jsou osudy Grigorije Melechova, příběh jeho velké a tragické lásky k Axiňje Astachovové, jeho boj na straně kontrarevoluce a nakonec pozdní poznání životního omylu a boj na straně lidu.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Tichij Don 3 -4, 1928
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) V podstatě se na 750ti stranách nestane nic hezkého, dobrého či kladného, přesto je čtení Šolochovova díla určitým způsobem uklidňující. V závěru jsem si říkala, kam se hrabe Hra o trůny, protože skoro všechny postavy umřou, ale zase možná pro ně dobře, protože doba, která je čekala, by jim dala zahynout i mnohdy brutálnějším způsobem... Už dlouho mě žádná kniha (oba díly) tak neupoutala, že jsem o ní musela furt před každým žvanit. A jestli se váhající čtenář bojí prvoplánový komunistický agitace, tak nemusí, je upřímná, nenápadně a nerušivě skryta a spíš pro smích. Určitě jedno z mistrovských děl světové literatury. Doporučuju.
Závěr velkolepé epopeje od mistra Šolochova. Jak už jsem psal u prvních dvou dílů - krásné a smutné. Vřele doporučuji k přečtení. U téhle knihy budu v myšlenkách ještě hodně dlouho.
Četla jsem pomalu a dlouho. Je to velice obohacující dílo, ať už o část ruské historie, život kozáků na vesnicích nebo to nádherné popisování přírody. Namátkou: Po obloze táhnou stáda mraků pasená větrem...Step jako číše až po okraj naplněná tichem... Vítr rozehnal oblaka a nebe pohlédlo na zemi nesčetnýma zlatýma očima... Díval se na vzdálené lesíky pozlacené podzimem...
Dílo působí na čtenáře v oblasti rozumové, citové i morální, přesně jak je psáno v doslovu.
Klaním se před pány Borkem a Musilem, kteří knihu přeložili.
Kedysi som kdesi čítal akúsi konšpiračnú teóriu... Nie som priaznivcom tohto druhu neoverených informácií, no čím viac som sa blížil k záveru Tichého Donu, tým viac mi vŕtala v hlave. Hovorilo sa v nej o tom, že väčšinu románu našli boľševici u nejakého zavraždeného kontrarevolucionára. Text vzali, dokončili, pripísali jeho autorstvo Šolochovovi a získali nobelovku.
Ten moment nastal asi 150 strán pred koncom. Zrazu sa uhol pohľadu dovtedy nezainteresovaného rozprávača začal meniť – bolšáci sa zrazu stávajú slušnými a spravodlivými, pomáhajú núdznym. A doterajší hrdinovia zrazu skĺznu na temné chodníčky. Lúpia, kradnú, stávajú sa zbabelými. I celý záver je odbúchaný akosi narýchlo. Pre mňa tam ostali minimálne tri dôležité konflikty, tiahnuce sa celým dielom, neukončené, zahrané do stratena. Keby šlo o hollywoodsky film, bola by to ideálna príprava na ďalší diel...
Popis udalostí - pád cárizmu, občianskej vojny, či kozáckych povstaní, je však podaný na socialistickú literatúru i tak prekvapivo objektívne. Doslov na konci druhej knihy ma síce poučil, že hlavným hrdinom diela nie je Grigorij Melechov, že hlavným hrdinom je sám ľud, no i tak si neviem pomôcť. Môj pohľad na Tichý Don je predsa len, ako píše autor doslovu, poplatný západným imperialistickým kritikom...
Napriek všetkému musím vyzdvihnúť autorovu naratívnu silu. Tichý Don je prototypom toho, čo si možno predstaviť pod pojmom epické dielo. Žiadne filozofovanie, psychológia postáv, ešte aj tie lyrické popisy podonskej krajiny sú také živé, že priam patria do deja. Tichý Don pre mňa teda zostane najmä veľkým a pekným príbehom.
Tichý Don je bezpochyby velkolepé dílo, kterému chvilku trvá než vás zcela pohltí. Ale jakmile se to stane, tak se to jen stupňuje. Velice se mi líbilo, že se autor snažil celkem objektivně zachytit pohled rudých i bílích na revoluci a kontrarevoluci. Kriticky se staví k oběma pohledům. Zdá se mi, však že k rudým je trochu shovívavější. Osud hlavní dvojce je velice zajímavý a nepředvídatelný. V knize je maximálně kladen důraz na děj a z tohoto důvodu je velice čtivá. Chvíli mi ještě potrvá zcela vstřebat všechny dojmy a pocity z tak obsáhlého díla. Za toto dílo si bezpochyby zasloužil Nobelovu cenu.
Autorovy další knížky
| 1960 |  Osud člověka |
| 1952 |  Tichý Don |
| 1950 | Rozrušená země |
| 1962 | Azurová step |
| 1967 | Donské povídky |
Tato kniha - díl III a IV, je přímou součástí prvních dvou dílů a mohu prakticky opsat svůj komentář k prvním dvou dílům:
Je neuvěřitelné, že tuto rozsáhlou knihu napsal kluk ve věku 21-23 let. Čte se poměrně dobře, i když jsem se občas mírně ztrácel (ale zase se našel), ale hlavně přináší podrobný pohled na kozáky na Donu, na jejich mentalitu a život. Co je překvapující, jak i přes dobu vzniku je kniha vyvážená a nestraní budovatelům komunismu, jak by se dalo čekat.
Tato nestrannost je zachována i v těchto dvou dílech, což je skoro neuvěřitelné vzhledem k době vzniku tohoto rozsáhlého díla. A tyto dva díly se mi líbily ještě víc než první dva. Sice zpočátku je hodně popisováno válčení, taktizování, přeskupování vojsk, což je dost nezáživné, nečte se nejlíp a složitě jsem se v tom orientoval. Pak ale přichází opravdu zajímavé a poutavé čtení ze života hlavních hrdinů. Jedná se opravdu o skvělé zobrazení neklidné situace na Donu mezi kozáky krátce po revolučním roce 1917. 70-85%, 28. 12. 2022.