Tichý Don IV

12.11.2021 5 z 5

Tak jsem s Grigoriem docválal přes potoky krve a jeho živelnou osudovou rozervanost, až do konce tohoto rozsáhlého románu. Pravda, když pominu druhý díl, který se tak nějak vymyká svojí menší záživností, i ostatní díly měli svoje pasáže, kdy mě zas moc netáhlo. Jenže pak zase přišly stránky, které mě doslova přikovaly a já se nemohl od knihy odtrhnout. Je až pozoruhodné, jak se v tomto románě prakticky vůbec nedostává ke slovu nějaká oslavná a úderná agitka. Naopak, často jsou "rudí" vykreslováni dosti nelichotivě. Koneckonců žádnou stranu konfliktu nelze považovat za nějakou spravedlivou tolerantní a osvícenou vůdkyni, snažící se o dobro pro všechny. Na obou stranách se velmi často, pod vznesnými ideály skrývaly snahy o vlastní prospěch a vyřízení účtů, kdy nepřítel byl v občanské válce třeba soused, nebo příbuzný.
Pět hvězd a jsem moc rád, že se mi toto dílo dostalo do rukou.

28.07.2021 5 z 5

Maanna

Po více než měsíci přišel čas rozloučit se s donskými kozáky. Sice jich moc nezbylo, ale určitě na ně nezapomenu a Grigorij Melechov pro mě bude jednou z nejnezapomenutelnějších literárních postav se silným příběhem a zajímavým lidským vývojem: začíná jako sobecký floutek, dlouho hledá své místo a ideály a končí na dřeň osekaný, osvobozený od jakékoliv ideologie. Hodně blízcí mi byli i Petro a Iljinična.
Tahle kniha si Nobelovu cenu opravdu zasloužila, i když je to poměrně smutné čtení o devastaci jedné letité kultury během několika málo roků. Hlavní milostný příběh mě tolik nezasáhl, příliš jsem mu nevěřila. Trochu mě zaráželo, že mohla tahle kniha, kde komunisté nejsou líčeni jen v tom nejlepším světle (ostatně, komunista Michail Koševoj je pro mě jednoznačně nejodpornější postavou), vůbec vyjít. Skoro si říkám, jestli, vzhledem k délce, neznala většina soudruhů jen vybrané kapitoly, protože i nějaké scény stíhaných komunistů agitujících mezi chudými tu byly - nicméně tito lidoví agitátoři se pak později často měnili v nelidské soudce a popravčí. Po přečtení Tichého Donu člověk pro komunismus rozhodně horovat nezačne. Spíš mu opravdu zůstane stesk po světě kozáků, který dějiny definitivně pohřbily. Odvážným čtenářům mohu jen doporučit.

1960	Osud člověka
1952	Tichý Don
1950	Rozrušená země
1962	Azurová step
1967	Donské povídky

Michail Alexandrovič Šolochov

Literatura světová Romány Historické romány

Тихий Дон

Komentáře 2

Recenze 0

Hvězdičky 12

Tempo & emoce

Autorovy další knížky