Tigrid, poprvé
Pavel Kosatík
Průvodce životem inteligentního muže ve dvacátém století. První knižní životopis Pavla Tigrida vychází v roce desátého výročí jeho smrti. Je to příběh člověka, který se celý život vyjadřoval psaným slovem, byl však hlavně mužem činu. Člověk, považovaný komunisty před rokem 1989 za jejich největšího nepřítele, paradoxně svůj zápas s nimi nevedl z pozic antikomunismu: věřil, že zvítězí, pokud osloví ty inteligentnější z nich a získá je na svou stranu. Snažil se o to hlavně na stránkách časopisu Svědectví, který vydával od roku 1956, ale zdaleka nejen tam. Svůj boj s komunisty vedl často bez rukavic, stejně jako oni. Obracel se k veřejnosti, ale byl nucen pohybovat se i ve světě tajných služeb. Jak vzdoroval strachu? A jak vůbec unesl svou obrovskou odpovědnost? Kromě příběhu celoživotního bojovníka s totalitou kniha nabízí i odpověď na otázku: Jak žít dnes a vlastně kdykoliv, pokud se člověk rozhodne pro bytostně aktivní roli.... celý text
Přidat komentář
[audiokniha]
[spojlery]
Kosatík vysochal jmenovci Pavlu Tigridovi velmi poctivý pomník. Má lehce mázlé kontury a je to tuze dobře. Skákání v čase spolu s výčtem osob prošlých jeho životem je lehce otravné, ale daleko víc by mi vadila oslavná gloriola bez zmínění sporných momentů.
Ten poslední z nedávné doby, kdy působil v Klausově vládě a paradoxně napomohl "nekulturnosti národa jež se zpětně promítne do ekonomiky" byl zřejmě omluvitelný věkem.
Avšak KDO JSI BEZ VINY, AŤ PRVNÍ HODÍ . . . neberte tento můj dojem z textu jako odsuzování osobnosti Pavla Tigrida a jeho obrovských zásluh za obou exilů. Ani jeden nebyl procházkou po lázeňské kolonádě. Jen mám asi laťku o pár milimetrů výš. Trochu mi nekoresponduje třeba jasný morální pohled na Mnichovskou zradu s euthanasií. Stejně jako katolický křest, co mu dopřála židovská babička, kde se asi sbíhají kořeny pozdějších reakcí na život, kdy cokoli využije ve svůj prospěch. Chápu, že hlad je silná motivace, přesto připisování položek na účet v pozici číšníka je lehce pod úroveň gentlemana, kterým se zdá být :o)
Posuzování Tigridových životních peripetií (způsobených bolestnou historií) už dozajista udělal Autor jeho života, který jediný k tomu má právo a zná do detailu jeho pohnutky.
Hodně jsem ocenila mnohé postřehy z exilové reality:
"Čeští demokraté, aniž si to uvědomili, už před Únorem přestali být demokraty. Na Západ dorazili obtěžkáni několikerou politickou hrou. Spoluvládou s komunisty se doma zapletli způsobem, který v cizině nešlo vždy rozumně vysvětlit, uskutečnili odsun skoro tří milionů německého obyvatelstva,
který se s využitím demokratických argumentů nedal obhájit..... Češi a Slováci v roce 1948 nepřicházeli na Západ jako nositelé a zvěstovatelé nějaké nové a neznámé pravdy o komunismu.....z Prahy nedorazily na Západ žádné zvláštní mravní hodnoty. To byl hlavní důvod proč se československý exil podařilo venku sjednotit jen formálně."
Díky Pavle Kosatíku!
4/4
poctivě sepsané životní osudy snad nejvýraznější postavy našeho disentu. ovšem generacím, kterým vymývala mozek propaganda a čas na přemýšlení ubíralo „shánění“ základních životních potřeb, včetně hajzlpapíru, bude tato knížka na h. oni vědí své a nikdo je nepřesvědčí... „vždyť i ta Helenka...“
setkání s takovouto osobností by mě určitě potěšilo, žel, jaksi jsme se minuli.
proto dík za výbornou práci s životopisem, je to nejlepší pomník.
Chtěla jsem dát do kontrastu nálepky „válečný štváč“, „nepřítel lidu“ , „kariérista“, „zrádce národa“,… s pohledem, který předkládá Pavel Kosatík, ale nakonec se přikloním opět ke svému stylu – psát v komentáři nikoliv o knížce, ale hlavně o sobě :-). Ne že by s tím ty nálepky nesouvisely, vždyť mě ještě ve školce přeučili na oslovení „soudružko učitelko“, pak jsem absolvovala triádu jiskra – pionýrka – svazačka (dál už ne) a patřila do posledního ročníku, který stihl státnici z marxismu-leninismu. V době, kdy můj mozek nasával informace v maximálním množství, jsem „díky“ součinnosti médií a výuky (a rodičů, kteří mi neprozrazováním svých vzpomínek chtěli ulehčit život), nasála představu o Pavlu Tigridovi přesně takovouhle. Naštěstí jsem už po listopadu mohla „nasávat“ dál a nově - a snad i ledaco pochopila.
A konečně ke knížce: Pavel Kosatík píše čtivě, s jasnými sympatiemi, ale bez ovací. Vzbudil ve mně chuť se ještě chvíli Pavlem Tigridem zabývat (skvělý je rozhovor s Helenou Třeštíkovou) a dojem, že Tigrid nepostavil svůj život a práci na kontrastech a konfliktech, ale na odvaze hledat spojnice, společný zájem. A že jeho energie, pozitivní pohled a osobnostní celistvost byly obdivuhodné. Cítím respekt a vděk.
(Maličkost: hodně jmen nutí dohledávat mimo a zvlášť u shodných příjmení by nebyly špatné odkazy či rejstřík. Jiří Lederer, Aleš Lederer, Josef Lederer – tam zaváhal i autor a překřtil ho několikrát na Zdeňka.)
Kniha se mi dostala do ruky čistě náhodou. Neměla jsem v plánu ji číst. Asi to byla nějaká prozřetelnost, protože to je zajímavý kus poctivého díla. Hned jsem se začetla a dostalo se mi spoustu nových informací. Takže jsem ráda, že se ke mně dostala. Občas mne sice bila do oka lehká nesystematičnost témat, ale doporučuji těm, kdo se zajímají o politické dění a historii.
Autor odvedl napsáním této knihy poctivou práci. Je vůbec prvním u nás, kdo se pustil do složitých peripetií života Pavla Tigrida. A ten byl složitou a rozporuplnou osobností. Menšinou uctíván, většinou nenáviděn. Již jen povídání o periodiku "Svědectví", vydávaném v Paříži je vypovídající. Vždy sázel na mladou generaci. Ironie jeho životního osudu to dokládá Cituji z knihy (str.313) : "Politika, do které (ke konci svého života) vstoupil, byla jiná než čekal. Setrvání v ní ho stalo mnoho sil, protože anglosaský smysl pro míru věcí, který do ní chtěl vnést, se tam aktuálně moc necenil. Po muži, jehož prestiž vyplývala z minulosti, se chtělo, aby na stará kolena řešil současné aféry. Takový úkol by uvláčel leckoho. Nebylo příliš divu, pokud mu podlehl i Tigrid ".
Jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl. Osobu Pavla Tigrida charakterizuje, zejména v mládí, onen tah na branku . Postupem času, zejména po přijetí nabídky postu ministra kultury, to charakterizuji známými slovy : " Jak jsem se mýlil v politice". Nebyl jste sám pane Tigride. Ale všechna čest a poděkování, co jste ve svém životě dokázal a vykonal.
Tigrid je člověk, který jako ústřední nepřítel komunistického Československa nejspíš úzce spolupracoval s CIA, aby na stará kolena dělal ministerského podržtašku Klausovi. Kosatík je člověk, který tento zajímavý životní osud sepsal, přidal drobet svýho nevyžádanýho mudrlování, a vznikla... učebnice dějepisu. A v nich bývá jak známo občas nutné přeskakovat. I tak se jedná o povedené shrnutí života jedné z nejvýznamnějších postav novodobé české historie.
Jde o knihu až k prasknutí nacpanou fakty, což je super pro získání přehledu o Tigridově životě. Kdy, jak a kde se s kým potkal, co spolu dělali, jak se rozešli. Výborné třeba pro studenty. Bohužel, přehršel dat z ní chvílemi dělá až telefonní seznam, ve kterém je těžké sledovat myšlenku a který zastírá samotný příběh.
Největší slabinou knihy je ale neuspořádanost. Kosatík přeskakuje z jednoho tématu na druhé, spojuje v jednotlivých kapitolách nesouvisející postavy a události. Mnohokrát jsem se musel vracet na začátek věty nebo odstavce, abych vůbec pochopil, co chce autor říct. Určitě by tomuto Tigridovu životopisu prospěla další redakční práce, které by pomohla informace utřídit (nebo vytřídit) a uhladit, pak by se mnohem snadněji četla (nemluvě o překlepech).
Kosatík sám v závěru knihy v doslovu vysvětluje, že vlastně zpracovával útržky svých poznámek o Tigridovi, které nashromáždil při práci na jiných tématech. Na té knize je to bohužel vidět. Není žádná radost ji číst. Vlastně jsem ji dočetl jenom proto, že mě zajímá Pavel Tigrid.
Zajímavá recenze je zde: https://blisty.cz/art/70852-o-tigridovi-jen-v-dobrem-nestaci.html
Pana Tigrida jsem vždy obdivoval a Průvodce inteligentní ženy po vlastní osudu je dle mého názoru skvělá kniha. Životopis mě trošku zklamal. Autor má místy potřebu vyjmenovat dlouhou řadu osob, se kterými Tigrid přišel do styku a podobně. Na druhou stranu jsem z doslovu pochopil, že informací o Tigridově životě není zase tak moc. :-) Autor se nepochybně snažil o vyváženost pohledu, ale jeho osobní hodnotové soudy pro mě jako čtenáře nejsou zajímavé.
Výborná a komplexní kniha. Tigrida ani neadoruje, ani za každou cenu nekritizuje, ale snaží se informovat, věci pochopit, ukázat v kontextu a popsat. Kosatík opět prokázal, že patří mezi naprostou špičku historické publistiky a literatury faktu u nás.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Věra Čáslavská – Život na Olympu |
2018 | Jiný T.G.M |
2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
2010 | České snění |
2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
Kniha, ktorá by sa mala čítať.