Tíha sněhu
Christian Guay-Poliquin
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429616/bmid_tiha-snehu-CJz-429616.jpeg
4
34
34
Do blíže neurčené vesnice, snad někde v kanadských lesích, se v blíže neurčeném čase dostane zraněný mladý muž. Lidé jsou od vzdálených měst odříznutí závějemi sněhu, jsou bez elektřiny a docházejí jim zásoby. Přesto se zraněného ujmou a ubytují ho u podivínského Matthiase ve srubu nad vsí. Za dodávky potravin a za dřevo na otop se Matthias uvolí o mladíka pečovat. Občasné návštěvy řídnou, ti, kdo mohou, uvězněnou vesnici záhadně opouštějí. Matthias a jeho vnucený spolubydlící tvoří podivné společenství, plné pochopení i podezřívání. Každý má své tajemství, na které téměř bez ustání padá nový a nový sníh, jenž tíží domy i duše… Cena Generálního guvernéra Kanady, 6 dalších významných literárních ocenění Všechno pokrývá oslepující, bílý, zářivý sníh. Lidi pokrývá temná samota. Vydání knihy podpořil SODEC Québec.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2019
,
Argo
Originální název:
Le poids de la neige, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
návrat ztraceného syna, ktreý při nehodě málem přišel o život ve světě, který přišel o elektřinu,
kde muži nesou biblická jména a Josef zmizí s Marií na sněžném skútru do lesa,
a kde se hlavní hrdina vykoupí darem a pohřbením stařenky.
tón trošku podobný McCarthymu (inu dystopie). a ten sníh v ničivém množství připomíná nekonečný déšť na Venuši v dávné Bradburyho povídce
3,5*
Skvělé: krátké, svižné, plné zajímavostí všeho druhu (např. čísla nad kapitolami jsem sledovala s velkým napětím - úplně se stejně staženým hrdlem, jako sleduji nárůsty nakažených; mně čísla byla jasná od prvních odstavců, ale doma s tím taky měli ostatní problém - neuvedu zde ale spoiler). Vazba na Daidala a Ikara ale mohla být silnější.
Psychologie hlavních postav v prostoru a čase byla vylíčena bezvadně, nic přehnaného, něco očekávaného, něco méně, ale vždy uvěřitelného. Autor si pěkně pohrál s formou, pozadím, příběhem, i čtenářem (zatímco hlavní hrdina ani jméno neměl, téměř sadistické bylo nabídnout výhradně tahle mužská jména vedlejších postav: José, Joseph, Jacques, Jean, Jonas, ...do konce jsem se v nich nevyznala). Jako správná dystopie to nijak maximalisticky výbušně neskončilo, ale svůj komorní závěr to má (prokazatelně zde pro mě platí, že cílem je sama cesta - co se stalo obecně mne vlastně vůbec nezajímalo, jen a pouze jak si s danou situací, v daném prostředí poradí daní hrdinové).
Bohatý jazyk a spousta drobných připomínek velkých (ne nutně příjemných) věcí.
"Ale čas je záludný. A moje žena začala více lpět na svých záchytných bodech. Selhávala jí paměť a hlas jí scházel z cesty v zákrutách vět. Upadala do podrážděného zmateného mlčení. ..."
Po dočtení knihy jsem se musela podívat do slovníku cizích slov, co znamená dystopický. Už vím. Zaměření knihy tomu naprosto odpovídá. Je a není to snadné čtení. Kapitoly jsou krátké a zvláštně očíslované. Nechápu systém. Ale to nevadí. Dalo by se říct, že se jedná o až komorní příběh. Odehrává se na malém prostoru, většinu knihy se objevují jen dvě postavy, raněný mladík a jeho starší opatrovník. Lidé z vesnice žijí o kus dál a objevují se vzácně. Zato ten sníh! Ten nás provází po celou četbu a hraje významnou roli, je mu podřízeno naprosto všechno. Kniha vyvolává znepokojivé otázky: Co se vlastně stalo? Kam zmizeli lidé z vesnice, proč se přerušil kontakt s městem, proč najednou nefunguje elektřina? Kam odešli příbuzní mladého automechanika a proč on se vlastně vracel? V knize jsou použity příběhy z Bible (Návrat marnotratného syna aj.), rozhodně do ní patří. Stejně tak, jako připomínky Ikarova letu. Kniha je v zahraničí oceněna po zásluze a jsem moc ráda, že mě neminula.
Pěkně popsaná atmosféra zmaru a souvisejících mezilidských vztahů. Sice se nekoná žádná třeskutá pointa, ale co taky v bezvýchodné stuaci, že...
Nejmenovaná havárie, nejmenovaná vesnice zapadající sněhem kdesi v Kanadě. Zraněný mladík je odkázaný na staršího muže. Vzájemně si jsou cizí. Lidé žijí ve společenství s neurčitými pravidly a utíkají odtud.
Při čtení knihy mi přišlo, že autor měl zaděláno na větší dílo, ale nic nedotáhl do konce. Vše bylo jen naznačeno a kniha prošuměla s pár dramatickými záchvěvy, a pak skončila.
Atmosféra byla fajn, ale Tíha sněhu na mě působila neúplným dojmem.
Pribúda sneh, pribúda napätie, čísla kapitol to umocňujú. Dej sa odohráva v jednej chalupe, kde sa stretli zhodou okolností dvaja cudzí muži, ktorí musia spolu prežiť. Atmosféra vynikajúco popísaná, aj keď kapitoly sú krátke.