Christian Guay-Poliquin

Nové komentáře u knih Christian Guay-Poliquin

Tíha sněhu

„Pribúda sneh, pribúda napätie, čísla kapitol to umocňujú. Dej sa odohráva v jednej chalupe, kde sa stretli zhodou okolností dvaja cudzí muži, ktorí musia spolu prežiť. Atmosféra vynikajúco popísaná, aj keď kapitoly sú krátke.“... celý text
— Dani25

Tíha sněhu

„návrat ztraceného syna, ktreý při nehodě málem přišel o život ve světě, který přišel o elektřinu, kde muži nesou biblická jména a Josef zmizí s Marií na sněžném skútru do lesa, a kde se hlavní hrdina vykoupí darem a pohřbením stařenky. tón trošku podobný McCarthymu (inu dystopie). a ten sníh v ničivém množství připomíná nekonečný déšť na Venuši v dávné Bradburyho povídce 3,5*“... celý text
— SynD

Tíha sněhu

„Zajímavá kniha, zajímavá myšlenka“
— MichalM398

Tíha sněhu

„Skvělé: krátké, svižné, plné zajímavostí všeho druhu (např. čísla nad kapitolami jsem sledovala s velkým napětím - úplně se stejně staženým hrdlem, jako sleduji nárůsty nakažených; mně čísla byla jasná od prvních odstavců, ale doma s tím taky měli ostatní problém - neuvedu zde ale spoiler). Vazba na Daidala a Ikara ale mohla být silnější. Psychologie hlavních postav v prostoru a čase byla vylíčena bezvadně, nic přehnaného, něco očekávaného, něco méně, ale vždy uvěřitelného. Autor si pěkně pohrál s formou, pozadím, příběhem, i čtenářem (zatímco hlavní hrdina ani jméno neměl, téměř sadistické bylo nabídnout výhradně tahle mužská jména vedlejších postav: José, Joseph, Jacques, Jean, Jonas, ...do konce jsem se v nich nevyznala). Jako správná dystopie to nijak maximalisticky výbušně neskončilo, ale svůj komorní závěr to má (prokazatelně zde pro mě platí, že cílem je sama cesta - co se stalo obecně mne vlastně vůbec nezajímalo, jen a pouze jak si s danou situací, v daném prostředí poradí daní hrdinové). Bohatý jazyk a spousta drobných připomínek velkých (ne nutně příjemných) věcí. "Ale čas je záludný. A moje žena začala více lpět na svých záchytných bodech. Selhávala jí paměť a hlas jí scházel z cesty v zákrutách vět. Upadala do podrážděného zmateného mlčení. ..."“... celý text
— soukroma

Tíha sněhu

„Po dočtení knihy jsem se musela podívat do slovníku cizích slov, co znamená dystopický. Už vím. Zaměření knihy tomu naprosto odpovídá. Je a není to snadné čtení. Kapitoly jsou krátké a zvláštně očíslované. Nechápu systém. Ale to nevadí. Dalo by se říct, že se jedná o až komorní příběh. Odehrává se na malém prostoru, většinu knihy se objevují jen dvě postavy, raněný mladík a jeho starší opatrovník. Lidé z vesnice žijí o kus dál a objevují se vzácně. Zato ten sníh! Ten nás provází po celou četbu a hraje významnou roli, je mu podřízeno naprosto všechno. Kniha vyvolává znepokojivé otázky: Co se vlastně stalo? Kam zmizeli lidé z vesnice, proč se přerušil kontakt s městem, proč najednou nefunguje elektřina? Kam odešli příbuzní mladého automechanika a proč on se vlastně vracel? V knize jsou použity příběhy z Bible (Návrat marnotratného syna aj.), rozhodně do ní patří. Stejně tak, jako připomínky Ikarova letu. Kniha je v zahraničí oceněna po zásluze a jsem moc ráda, že mě neminula.“... celý text
— orinka3

Přejít na knížky autora