orinka3 komentáře u knih
(SPOILER) Nestačí dobrý úmysl a slovní zásoba. Vlastně by tu bylo všecko, co zakládá dobrý strašidelný příběh. Zchátralý dům, podivná zaměstnavatelka, zamlčování odpovědí a vzrůstající strach hlavní hrdinky. Jenomže to by celé to povídání nesmělo přešlapovat na místě. Elspeth byla možná hodná a empatická vychovatelka, ovšem to nestačí k tomu, aby mi byla sympatická. Propánajána - na ostrově byl přece farář - proč k němu nezašla pro pomoc a místo toho vyzvídala u jeho manželky? Vždyť od toho je duchovní, aby vymítal duchy, ne? Vlastně ani jedna postava tam nebyla věrohodná. Požár tu, požár tam a stejně jsem se nedověděla, co vlastně se její sestře stalo a proč tam vypukl. Protivná podezřelá služebná, popálená zaměstnankyně, hodná hospodyně.... a bohužel, žádný chlap v domě. Děvčátka mi bylo líto, ale Espeth byla trestuhodně pasivní a šla mi čím dál víc na nervy. No, třeba se paní Netley poučí a trochu víc popracuje na fabulaci tak, aby to nenudilo. Jenom strašení nestačí.
Téměř pohádkový příběh z raného středověku, kdy se anglickými hvozdy proháněli zločinci a odnášeli to nevinní lidé. Bývalý bojovník Dunston zvaný Smělý si žije poklidným životem vdovce ve své kovárně s věrným psem Odinem po boku. Při procházení lesa ho jeho kroky přivedou přímo k místu činu, kde najde zohavenou mrtvolu muže. Vzápětí v lese objeví ukrytou dívku, která mu podá svědectví o tom, co zaslechla. Ví, co by neměl dělat, ale nemůže si pomoci, smysl pro spravedlnost je silnější než původní předsevzetí. No, a od toho se odvíjí celý příběh. Velmi dobře se to čte, je opravdu jako pohádka. Neřekla bych, že spisovatel je až tak dobrý vypravěč. Příběh je to přímočarý, řekla bych až lehce naivní a dost mě dopalovaly neustálé zmínky o bolavých Dunstonových kolenech. Jak už z mého hodnocení vyplývá, je to spíš četba pro mládež, ale neurazí ani dospělého.
Místo poutavého detektivního příběhu se mi dostalo jakési historické konverzačky. Navíc se záplavou staročeských jmen i predikátů, až oči přecházely. Nebavilo mě to a ani spanilá a bystrá paní manželka nepomohla. Pan Vondruška napsal lepší knihy.
Fantastické! Thilliez vystihl přesně nebezpečí, které může hrozit světu při zneužití moderních technologií. Popsal to dokonale a uvěřitelně. A napínavě. S úžasnou erudicí i fantazií. Ze začátku se zdálo, že Anděla Budoucnosti budou pronásledovat celou knihu, ale nakonec je všecko jinak. Nemohla jsem se od četby odtrhnout, i když počet stránek dá jednomu i jedné hodně zabrat. Jen autora tak trochu lituji, protože si pro svou novou knihu vybral nevděčné téma. Obávám se, že taková rychle stárnou.
Příjemné čtení. Víc mě bavily kapitoly z tudorovské Anglie, byly akčnější a napínavější. Napsáno je to dobře, čtivě a 16. i 20. století se na stránkách poctivě střídají. Amber se mi zdála hodně přepjatá a vlastně se jejímu nebesky trpělivému manželovi docela divím, že to s ní vydržel. Ale konec dobrý - všecko dobré. Záhada vyřešena, smutné duše vysvobozeny a dítě je na cestě. Jen si neodpustím poznámku ke s. 54, kde jsem se ke svému údivu dověděla, že máme ve výstřihu lícní kosti! Ano, s. 54, odstavec 2
"...a výstřih šedivého svetru odhaloval vystouplé lícní kosti a málem jí sjížděl z ramen". Nevím, kdy napsledy jsem se tak upřímně zasmála. :D
Nehodnotím hvězdičkami, protože to po pár kapitolách odkládám nedočtené. A co mě od další četby odradilo? Přílišná "lidovost", únavné hlášky stokrát slyšené i čtené a místo napínavosti se kniha točí kolem neuspořádaného majorova života. Když si beru detektivku, opravdu na něj zvědavá nejsem, stačí náznaky a ne jít do detailu. Je to moje první knížka pana Sagitaria a na další se nechystám. Plně se ztotožňuji s příspěvkem Bustedky. Podceňování čtenáře skutečně ráda nemám, mj.
Kýč jako bič. Ale velice šikovně napsaný a to s těmi dopisy byl výborný nápad. Jenže celou knížku číst o tom o čem víme, jak to dopadne? Jak jsem doufala, že aspoň někde bude nějaký dějový zvrat a přestane to šlapat jako hodinky .....Jedině že bychom se chtěly (že by se do četby pustil nějaký muž, nemyslím) celou tu dobu kochat představou, jak nás objímá krásný, urostlý, empatický, zatraceně sexy filantrop? A navíc nechutně bohatý :D?? O ničem jiném, kromě srdcervoucích popisů bolavé duše nešťastné mladé maminky, to není a je to - upřímně - nuda. Prostě sladkobolný příběh, který v hlavě po přečtení vyšumí po pár hodinách, Jo, a děsně mi vadí ten americký patos. Věřím ale, že fanynek tohoto žánru je pořád dost. Ostatně, nejsem cílová věková skupina.
Líbilo se mi to, je to taková příjemná historická detektivka. Něco jako černobílé filmy pro pamětníky. Nic složitého, člověk tak jaksi dopředu ví, jak to bude pokračovat a konec že bude zaručeně dobrý. Jsou přece chvíle, kdy si každý rád odpočine u pěkné pohádky.
Právě dočteno. Teda....mistrovský kousek! Čistokrevný horor, od kterého se (pokud se naladíte na spisovatelčinu vlnu) neodtrhnete. Navíc jde o české prostředí, o kterém má snad každý nějaké povědomí. Šumava, to je svět sám pro sebe a co tam natropili vojáci, byla jedna hrůza. Doba, kdy rozhodovali kovaní soudruzi. Kteří rozhodovali o osudech lidí, které měli v hrsti. A tak se pouštíme spolu s seshora organizovanou vědeckou výpravou do míst, kdy není vůbec nic zaručeného. Ani čas, ani krajina, ani návrat. Já jen doufám, že knihu nenapadne nikoho zfilmovat. Dopadla by stejně jako Trhlina. Některé věci se na plátno přenést nedají, čtenářská fantazie i představy jsou mnohem lepší. No, a že jsem to četla právě přes Dušičky, je ta pověstná třešnička na dortu. Krásná knížka!!!
Jsem ráda, že autorka zvolila poněkud odlišné téma. Strašidelné domy začínaly nudit. Tohle bylo zábavné s nádechem humoru. Budu se těšit na další díl. Určitě nejsem cílová věková skupina "teen", ale ocením příjemné čtení.
Strašné. Královna Viktorie jakoby byla docela někdo jiný.
Červená knihovna nejspíš pro začínající čtenářky. Přiznám se, že kvůli vzrůstající nudě jsem ji nebyla schopna dočíst a i když jsem přeskakovala odstavce, nic mi neuniklo. Takže nemůžu s čistým svědomím doporučit. Jde tu sice o závažný problém se sžíváním se polských a českých obyvatel jedné vesnice, ale je tam toho příliš málo oproti limonádovým srdečním problémům hlavní hrdinky. Nic moc se tam neděje a s tou mateřídouškou je to podle mě zbytečné a za vlasy přitažené.
Těžko hodnotit. Na jedné straně poctivě sebrané zážitky získané v Africe, na straně druhé ty zážitky zpracované do jakéhosi thrilleru, který podle mě velkou literární úroveň nemá. Je mi líto, ale kdyby to byla literatura faktu a ne beletrie, určitě bych přidala hvězdiček. Mně osobně dost vadily příliš krátké kapitoly, které se mezi sebou rychle střídaly a knížku to podle mě lehce poškodilo. Mnoho psů - zajícova smrt. Do toho příběh Daniela a Izabely jak z červené knihovny.....Já se jen utvrdila v přesvědčení, že Afrika v této knížce zachycená žádné dobré řešení nemá. Bída, chudoba, nevzdělanost a zločin - do toho ještě neustále mezi sebou primitivně bojující kmeny - neslibují žádnou budoucnost. Jsem ráda, že žiju v Evropě a měnit bych nechtěla.
Pokaždé když vyjde kniha této autorky, je to pro mě svátek. Protože málokdo dovede postavy v knize oživit tak, abych je přijala za své. Ve stručnosti se ani nedá popsat všechno, co se v románu děje. Děj se valí kupředu s takovou silou, že si čtenář ani na chvilku neoddechne. Waringham je centrem dění na jedné straně, sídlo krále na druhé a v žádném není chvilka klidu. Bratři Raymond a Jan jsou jako dvě strany mince - živočišný a málo zodpovědný Raymond, který je ovšem coby králův bojovník statečnost sama. Jan je citlivější, ale i on se časem stane dokonalým mužem. Anglie s Francií o území bojuje od nepaměti a i v tomto románu jsou tyhle spory hlavní starostí krále Anglie. Harryho, statečného bojovníka i hlavy otevřené. Samozřejmě jsou tu dva hlavní padouši, ten první, Scrope, si na Jana zasedl v podstatě od jeho dospívání a Gloucester je ďábel v pozadí, který chce mít všechny v hrsti. Opravdu to není jako v pohádce, že spravedlnost vždy zvítězí a urozenci si mohou dělat co chtějí. Na závěr si ale neodpustím malou výtku - překvapila mě spousta chyb v tisku, asi to bylo nad korektorovy síly, přece jenom 800 stránek je hodně. Jenom si myslím, když uvedu jeden případ z mnoha, že mezi "spatřila" a "spařila" je notný významový rozdíl. :)
Ponurý naturalistický horor z šedesátých let. I psychologický, protože hlavní postava major STB Gavenda celou knihu bojuje se svými vzpomínkami a taky se závislostí na Rohypnolu, který ho docela ovládl. Nevím, co bylo vlastně hrůznější, jestli to, co bylo příčinou jeho duševního stavu, odporné postavy estébáků a jejich vyšetřovací "metody" anebo tajemná nepřirozená entita z kosmu. Navíc se všecko odehrává v krutém mrazu slovenských hor, kde Gavendovi všecko připomíná tragédii za SNP, kterou zavinil špatným rozhodnutím. Které ho ve dne v noci pronásleduje. Vlastně v knize není jediný světlý okamžik, je pro čtenáře až dusivá. Určitě bych doporučila jedině dospělým, ona je i složitá - třeba když se popisuje to, co je ohrožuje a konečné rozuzlení je složité tuplovaně.
Jak velká byla moje radost při objevu nové Weirové, tak velké bylo mé zklamání po přečtení jejích krátkých povídek. Kladu si otázku : kvůli čemu to vlastně psala? Vždyť jsou tam jenom samé známé příběhy, které jsem už od ní i od jiných autorů četla. Píše čtivě, to ano, umí to skvěle. Ale nemyslím si, že by tahle kniha něco nového a zajímavého čtenáři přinesla. Velmi ráda ji vrátím knihovně.
Mistrně a lehkým perem autorka popisuje dobu panování mocného Rodriga Borgii. Postavy jsou napsány skvěle, osobitě, šikovně. Rodrigo Borgia není rozhodně jen katolický duchovní, ale především velký požitkář. Plodí nemanželské potomky bez výčitek svědomí a má všechno i všechny - stačí ukázat prstem. Bez skrupulí tedy požádá o čerstvou novomanželku Giulii, kterou k sobě připoutá a nepřipustí odmlouvání. Pak je tu mladá kuchařka Carmelina, která do Říma prchá z Benátek zanechávajíc v nich svou temnější minulost. Trpaslík Leonello s břitkým vtipem a chytrou hlavou slibuje i vyřešení hádanky, kdo tak zvrhle vraždí ženy v okolí. Mimoto se můžeme dočíst, co všechno se tenkrát podávalo na šlechtických stolech s podrobným popisem lahůdek i ingrediencí. Došla jsem na konec a nečekala, že bude takový....v závěru knihy K.Q. slibuje další díly, tak se budu těšit. Je to moc pěkná knížka a přestože patří do tzv. literatury pro ženy, rozhodně to není slaboduchá červená knihovna.
Napínavé čtení a jen pro silné povahy. Protože jde o koncentraci toho nejhoršího, čeho je člověk vůbec schopen. Pátrání po uneseném dítěti, tím náročnějším, protože jde i o náhlou a záhadnou ztrátu paměti i ztráty prožitých let. Dva někdejší policejní kolegové spojují své síly, aby přišli na stopy zločinců. Po cestě za nimi se jim otevírají další a další dveře do temnoty a riskují vlastní životy, aby zločin nezůstal bez trestu. Četlo se mi to dobře a jen mě mrzí, že zlosynové nebyli předvedeni před řádný soud. Unikli až moc lehce.
Méně je více. Nápad dobrý, upírský guru v pozadí taky. Jen si myslím, že by to nemuselo být tolik rozvleklé a popisné. Autorovi fandím, vždycky přijde s něčím tajuplným a napínavým.
Strašné, nedá se to číst! A ještě takový tlustospis. O ničem. Pořádný děj tu chybí, pořád dokolečka "starosti" rozmazlené bohaté dcerušky. Ta scéna v knihovně, kdy předčítá úryvek z erotického románu a přijde na to až ho celý dočte, je k smíchu. Anebo je hrdinka totálně pitomá. Chtěla jsem si v horku odpočinout, ale tohle mě skutečně nachvělo. Škoda papíru na takové literární skvosty!