Vzpomínky na něj přehled

včera

Kenna, která je ve vězení za to, že neúmyslně zavinila smrt svého přítele Scottyho, má dceru Diem, kterou bohužel vůbec nezná. Holčička vyrůstá u Scottyho rodičů, dost se o ni taky stará Scottyho nejlepší kamarád Ledger, bydlící hned vedle. Když se Kenna dostane z vězení, zajímá ji jediná věc - poznat svou dceru. To ale není vůbec jednoduché, Scottyho rodiče si nepřejí, aby vražedkyně jejich syna měla s dítětem cokoliv společného. Když se Kenna náhodou seznámí s Ledgerem, netuší, kdo je a že se zná s její dcerou. On také nemá tušení, že ona je ta, kdo zabila jeho nejlepšího kamaráda a kdo připravila Diem o šťastné dětství v normální rodině. Když se tito dva začnou sbližovat, vše vychází najevo...
Dokonalá kniha, přečetla jsem hodně rychle a určitě si ráda přečtu znovu. Děj byl zajímavý, postavy super. Na Kenně bylo vidět, že to není špatná osoba, že lituje toho, co se stalo, a že ze všeho nejvíce chce být dobrou maminkou pro svou dceru...

08.12.2024

Šestadvacetiletá Kenna si odseděla pět let ve vězení za neúmyslné zabití svého přítele Scottyho. Po propuštění se vrací do jeho rodného města, aby se konečně setkala s dcerou Diem, kterou vychovávají jeho rodiče. Ti ale Kenně nikdy neodpustili a nechtějí, aby se k Diem i jen přiblížila. Ty samé pocity má i osmadvacetiletý Ledger, Scottyho nejlepší kamarád, který Diem miluje jako vlastní. Jenže když se Kenna a Ledger setkají ještě předtím, než zjistí, kdo ten druhý je, nastává ta hlavní komplikace.

Příběh je vyprávěn v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Autorce se povedlo napsat další srdceryvný příběh, který vás emočně rozbije a postupně zase slepí dohromady. Chápete všechny postavy, proč se chovají, jak se chovají. Víte, že něco prostě nejde odpustit, i kdybyste sebevíc chtěli, ale zároveň chcete, aby přesně to se stalo. Protože to odpuštění je to, co všichni potřebují. Odpustit jeden druhému i sobě samým.

Kenna a Ledger si prošli všemi fázemi od nenávisti, porozumění, smíření, touhy až k lásce, která by ale nikdy nemohla fungovat bez toho odpuštění. Prožila jsem s nimi každou scénu, ve které se hádali, brečeli nebo milovali, ale i ticho, ve kterém bylo řečené vše, třeba jen pouhým gestem. S emocemi autorka umí pracovat na jedničku. To samé platilo také pro situace, kdy byli v konfrontaci s dalšími postavami a vzájemná bolest se přelila i na vás.

Příběh byl obohacen o dopisy, které Kenna psala Scottymu, čímž se svým způsobem vyrovnávala se vším, co se stalo. Ten hlavní rozhodující dopis vás nutil zase k zamyšlení, jak snadné je člověka odsoudit, aniž byste tušili, co se odehrává v jeho nitru. Ten, koho odsoudíte, potřebuje mluvit, jakýmkoliv způsobem. A Ledger naslouchal.

Nemůžu také nezmínit jeho scény s Diem, to jak se navzájem zbožňovali, jsem zbožňovala i já. A první setkání matky s dcerou bylo přirozené a dojemné.