Tisíc domů snu a hrůzy

12.09.2021

Knihu jsem dostala před, jak tak koukám na rok vydání, už před docela dost lety k Vánocům a pamatovala jsem si z ní jen dvě věci: že jsem ji přečetla během zbytku Štědrého večera a že to bylo dost wtf?
Pěkným pár knihám, které mi při prvním čtení před lety přišly mizerné nebo nepochopitelné, jsem po druhém, třetím čtení postavila omluvný oltáříček, a když jsem teď po sto letech potřebovala čtení do kapsy do mhd, Rahímí splňoval všechny nezbytné předpoklady.
I po druhém čtení musím konstatovat, že je to pořád stejné wtf. Tak dlouho jsem čekala, co se z toho vyvine, v duchu jsem autorovi fandila a spřádala teorie, jak z toho asi vybruslí, co to teda s tím hlavním hrdinou je, kdo je, co je, kde se u "ženy" a "syna, který není jeho synem" vzal, kdo je "duch muže s bílými vlasy, kterého žena, jež je matkou chlapce, které není jeho syn, kojí" - a měla jsem pár nápadů, přičemž se neskromně domnívám, že VŠECHNY byly lepší, než polopatické autorovo řešení.
Takže nakonec jsou sovy tím, čím se zdají být a navzdory dramatickým kulisám a všem těm slinám, moči, krvi, zvratkům, slzám a já nevím čeho všeho a sem tam skvělé větě, ze které zatrnou zuby, je to dost nuda.
Ach jo.
Škoda.

20.05.2017

Vzhledem k tomu, že nejsem Afghanistánec a nikdy jsem nebyl v 80 letech v Kábulu, ani mě nehledalo Gestapo, natož aby mi Stalin poslal rodinu na Sibiř, nějak nemůžu pochopit vnitřní pocity hrdiny a nejsem s to se s ním ztotožnit. Někdy mi to jde, ale někdy ne. Třeba v tomto případě mi to vůbec nešlo, páč ani sám hrdina prvních sto stran neví, jestli spí nebo je vzhůru, jestli kadí nebo je v příkopu, jestli je cizí syn jeho otec nebo babička. Tak vyčerpávajících sto stran jsem naposled četl, když nám přišel vysavač a manuál byl jen v litevštině. Vysavač nakonec fungoval. Tahle knížka ne. Ještě mě napadlo, že může být chyba ve mě, tak jsem se zeptal starý, jestli je chyba ve mě a ta mi potvrdila, že prej ne.

40%