Tisíc polibků
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524136/bmid_tisic-polibku-65377ce0c15a3.jpg
4
627
627
Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. A vydrží navždy – nebo tomu alespoň věří. Když se ale sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že největší bolest ho teprve čeká.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Yoli (ČR)Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Na knížku jsem četla samé dobré recenze, tak jsem si řekla že si ji přečtu... A popravdě jsem se do ty knížky zamilovala. Vzala mě úplně za srdce, byl to nádherný a zároveň smutný příběh, že jsem ji skoro celou probrečela. Vždy se říká žili spolu šťastně až navěky, ovšem to navěky může být spoustu let a nebo jenom pár roků.
Kniha opravdu chytne za srdce, za mě velký dojemný příběh, který se mi při čtení odvíjel tak reálně,barvitě, jako kdybych ho sledovala přímo na plátně (troufám si říci, že ani možné zfilmování nedokáže přenést tak velké emoce na plátno aniž by je nepostavil na patosu lásky mezi hlavními hrdiny a dojáku na konci)...toliko emocí, milých gest, vyznání a slůvek. Já jim to prostě (u)věřila :-)
Přiznám se, že jsem si jí koupila, protože se mi moc líbil obal a všude jsem četla, jak mě dozajista rozbrečí. Na to, že je kniha určená pro děti a mládež, tak si nejsem jistá, jestli ocení hloubku tohoto příběhu. Nečekala jsem, že mě kniha tak zasáhne, brečela jsem od strany 18, skoro až do konce. To se mi ještě nestalo, někdy mě třeba rozbrečel konec, nebo úsek, ale celá kniha? Stala se mojí srdcovkou a doufám, že to tak bude vnímat více čtenářů. Je pravda, že příběh není z hlediska oddanosti reálný, ale je to určené pro mládež, tudíž je dobře, že se láska ukazuje v tom nejkrásnějším, a nejčistším světle.
Původně jsem se na knihu moc netvářila, jelikož jsem se bála, že půjde o přeslazenou romanťárnu, o kterou nakonec opravdu šlo (možná proto mi ani neukápla slza), ale přesto se mi kniha překvapivě líbila a myslím si, že za přečtení stojí. Krásný příběh. Ke konci je pravda, že se začalo všechno moc opakovat a autorka popsala několik stran jen obyčejnou záležitostí, jen obyčejným rozhovorem.
Upřímně doufám, že se někdo rozhodne tento příběh zfilmovat.
Tak abych se neopakovala, že u knihy budete brečet jak tu píší všichni tak napíšu jen toto.....
1)gesto s lampiony bylo úžasné....to je opravdu musela hodně mrkat, abych na čtení viděla....
ALE
2) ten konec ....nenenene a ještě jednu ne!!!! To už bylo moc smutku najednou.
Kdyby tam spíš bylo 30-40let tak ano,ale tohle už bylo moc.....
Nejsem si zcela jistá,jak knihu hodnit.Moc se mi líbí její námět,čtení mě ale bohužel moc nebavilo.Nevím,jestli to bylo samotnou knihou nebo pouze tím,ze nejsem cílovka young adult literatury,ale nedočetla jsem.
Tak tato kniha mě dostala. Aspoň šestkrát se mi oči zalily slzami. To byla tak dojemná kniha až byla překrásná a tak úžasně promyšlená. Sladký příběh, který chce prožít každý. Láska na vás doslova stříká a celý příběh vás dostane do kolen. Dnešním dnem když se podívám na rozkvetlou třešeň vím co bude moje první vzpomínka.... A moje srdce téměř puklo...
Tato kniha mi zlomila srdce. Když jsem četla konec, slzy jsem prostě neudržela :( vážně skvělá!
I mé srdce téměř puklo. Myslím, že více jsem brečela jen u "Psího poslání" a srovnatelné emoce ve mně vyvolala kniha "Všechny malé zázraky" od J. Niven.
Nemám moc co dodávat. Navěky. Troufám si tvrdit, že je to přesně ta kniha, která si najde místo ve Vašem srdci a už ho neopustí.
Byl to krásný příběh, jen té lásky bylo už někdy příliš, myslím, že bychom pochopili, jak moc se milují i bez toho, aby to bylo na každé stránce napsáno, někdy i dvakrát...
Některé části byly opravdu krásné (stopy v písku, ples, lampiony), ale jiné bohužel už méně (Runeho chování po návratu, jak jednal s otcem a bratrem, až nepřirozený optimismus atd.), navíc se pořád nedokážu rozhodnout, jestli se mi líbil ten závěr nebo ne...
Největší mínus má ale nakladatelství za zadní obálku, takový neskutečný spoiler, myslím, že nejednomu čtenáři zkazili překvapení, které by se jinak dozvěděl až v třetině knihy :/
Atmosféra celého příběhu je milá, romantická a také melancholická a velmi emotivní. Láska obou postav je čistá, naivní, je to prostě ta úplně první láska, která v nás zanechá tu největší stopu. Je to hrozně krásné sledovat nejprve jejich bezstarostnost a pak ten přerod z dětství do dospělosti. Je však pravda, že na to, že když se Rune vrátil z Norska, tak jim oběma bylo sedmnáct let, chovali se na jejich věk moc racionálně a já mívala problém jim to chování občas věřit. Možná to byl taky důvod, proč mě kniha nedokázala rozbrečet.
kniha mi připoměla něco jako čistou představu o zamilovanosti a prvních láskách, uplně mě to vrátila zpět do doby, kdy by člověk udělal cokoli pro druhého a kdyby mohl, tak by za něho i dýchal.
Tato knížka si získala mé srdce - hlavně díky Runemu, který je neskutečný ♥. Ano, je to snad až přehnané, dost možná i nereálné - ale není pěkné se v deštivém počasí zasnít, odpoutat se od reality a ponořit se do světa fantazie a velké lásky?
Úžasná knížka! Velmi čtivá, rozbrečela mě...život je krátký a je potřeba si užít každý den jakoby byl poslední...
"Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce"
Tisíc polibků byla úžasná knížka. Rozbrečela mě, rozesmála a tak trochu změnila můj pohled na svět. Díky ní se teď snažím víc si život užívat. Jsem ráda, že nebyla tlustší, protože některé věci se lehce opakovaly a příběh byl poměrně jednoduchý. Přesto to bylo skvělé čtení a určitě doporučuji.
Pozor, spoiler!
O téhle knize jsem slyšela samé superlativy. Knihu jsem tedy zakoupila a začala číst. Po chvíli jsem se koukla na zadní stranu knihy a podle anotace jsem si řekla: To nevypadá dobře. Čtu a čtu, a najednou si říkám, někdo okopíroval z mojí hlavy mého vysněného muže. Jak se příběh chýlil ke konci, trochu to začalo drhnout, ale i tak moc pěkná kniha. ALE: Ten konec, jako vážně? To si nikdo, a už vůbec Rune, nezaslouží. Jdu si pro další kapesníky a chci film. I když je to sladkobolná růžová knihovna, kterou drsní muži a lepé intelektuálky pohrdají. Howgh!
Nooo, jak to jen...nebrečela jsem, ani trošku. Nevím, jestli to může být tím, že jsem četla už Hvězdy nám nepřály (a tato knížka mě teda dostala a rozbrečela) nebo proto, že mi řada těch věcí přišla až absurdní, fakt nevím. Řada lidí přikládá této knize velkou váhu, ale za mě teda ne-e, samozřejmě krásná, milá, romantická, smutná, dobře se četla, ale někdy mi to přišlo až úsměvné jak strašně "obří" ta láska dvou 17letých byla, neříkám, že nemůže být, to ne, ale toto bylo až opravdu absurdní.
Knihu jsem si užila a konec jsem emocionálně nezvládla :D
Bylo to opravdu krásné čtení. Na mě moc přeslazené a upovídané. Posledních 100 stran jsem si užila asi nejvíc. A konec byla pak velká opakovačka, kde se dělo dokola to samé. Opravdu jsem si oblíbila hlavní postavy. Co mě ale štvalo, bylo, jak se Rune choval ke své rodině.
Už mi dávno není sedmnáct, ale tahle knížka mě dostala. Nemám ráda sladké románky, ale tento se povedl. Smutný, krásný, něžný a laskavý. A určitě velká láska není něco, co můžete prožít, až jste starší, jak tu někteří píší. To je naprostý nesmysl a omyl nás dospělých, že všechno víme líp.