Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496430/tisice-metru-ode-dna3ZOsM8-Auk-.jpeg
4
338
338
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Ikar (CZ)
Originální název:
Marianengraben, 2020
více info...
Přidat komentář
Milá knížka, o strastech i radostech, novych začátcích a hledání důvodu začít odznova po smrti blízké osoby .. opravdu mě to chytlo u srdce a ukáplo pár slz..
Já tě mám taky rád tak moc, jak hluboký je Mariánský příkop.
Skvělá knížka.
Nahlas jsem se smála a pak si i o samotě pobrečela.
Hlavní postavy vám prostě musí přírůst k srdci,tomu se nelze nijak ubránit, jelikož jsou oba tak upřímní a zlomení životem, že jim budete přát pak už jen to nejlepší.
Jenže ten konec,ten konec mě totálně zlomil a rozbrečel nejvíc..
"Jak moc mě máš ráda?" zeptal ses mě.
"Mám tě ráda bezmezně."
"To, nevím,co znamená, řekni něco jiného."
"Až do nebes a zpátky!"
Tohle číst prostě bolí a hladí duši zároveň.
Kniha mě opravdu mile překvapila. Sice jsem po pár stránkách myslel že ji odložím ale po setkání Pauly s Helmutem na hřbitově jsem se začetl a knížka mě doslova pohltila. Krásně smutný příběh mladé holky a starého, umírajícího muže který na prahu smrti urovnává poslední záležitosti tak jak podle něj mají být. Vzájemně si pomáhají vyrovnat se se ztrátou blízké osoby i s pocitem viny na jejich smrti. Obyčejná kniha o obyčejných lidských věcech, přitom ale na debutující autorku krásně napsaná. Moc pěkné čtení.
Tohle mi vůbec nesedlo . Už u hřbitovního setkání jsem tušila,že tohle se mi bude kousat velmi těžko . Naivní až pubertální myšlení ženské hrdinky , vadily mi vzpomínky na bratra snad v každé větě , rádoby vtipné zážitky , což vzhledem k vážnému tématu působilo divně a bohužel z toho vzniknul tenhle paskvil . Divná knížka . Hvězdička pouze za Judy, která mi byla nejsympatičtější.
Velmi smutný příběh dvou zcela odlišných lidí, napsaný ale stylem, že jsem se řechtala a slzy mi tekly současně. Naprostá topka. Doporučuji.
Příběh mě extra nenadchl. Chvílemi mě bavil, chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Víc než polovinu knihy jsem přečetla poctivě, ten zbytek jsem prolétla letem světem, jen abych ji neodložila.
Líbil se mi moc nápad, setkání mladé Pauly a umírajícího Helmuta a jejich společná pouť, oba přišli o své blízké. Přiznám se, že mě trochu nudily poměrně dlouhé teskné pasáže o malém bratříčkovi. Mně ten sourozenecký vztah nepřijde moc uvěřitelný. U matky a jejího dítěte by to bylo pro mě pochopitelnější. Ale já jsem realista a cynik, možná proto ... Každopádně hodnotím vysoko a doporučuji.
S bolestí se to má tak: nejprve jde vždycky jen o její intenzitu, spouštěč není podstatný. Zesiluje, dokud nedosáhne sta procent, a pak ji zkrátka musíš nějak přežít, at je příčina jakákoli.
Na smutku je hloupé to, že se svět kolem nás prostě točí dál.
Život se nedá zastavit. Nejde to. A smrt se zase nedá kontrolovat, protože je chtě nechtě součástí té bláznivé jízdy jménem život.
Minulost Helmuta byla dost drsná. O to víc měl Paule co předat a naučit jí, že má jít dál..
Dostala jsem tuto knížku, jako dárek na rozloučenou od kolegyň z hospicového týmu. Zajímalo by mě, jestli devčata tušila, jak moc podobná našim pracovním příběhům tato kniha je?! Četla se krásně. Člověk měl hodně nad čím přemýšlet. Učení života a žití naplno mladé generace od starší. Vzájemná podpora a konečné smíření. Prostě krása. Myslím, že je to jedna z knížek, které si ráda přečtu znova. Hlavně v případě, že si budu myslet jak se mám špatně, díky této knize mi dojde, že mám být vděčná za to co mám a koho kolem sebe mám , protože nikdo neznáme svůj čas.
Tohle bylo takové pohlazení po duši... jeden by neřekl, že z něčeho tak tragického, jako je smrt nejbližší osoby, může vzejít něco tak krásného a křehkého, jako je přátelství mezi dvěma naprosto rozdílnými lidmi - mladou ztřeštěnou dívkou a mrzoutským důchodcem (a taky jedním psem a jednou slepicí :) )... Za mě psáno stylem Fredrika Backmana, což je absolutní srdcová záležitost, a i díky tomu se Tisíc metrů ode dna řadí mezi jednu z nejlepších knih, co jsem četla.
Vzdy me potesi, kdyz kratka knizka rekne mnoho a to Tisice metru ode dna splnily na vybornou. Krasne. Doporucuji.
" Vsechno bude dobre."
" Myslite?"
" Samozrejme."
Krásný, sice smutný příběh dvou lidí, které pojí stejné trauma. Vtipné a napsáno s lehkostí. Za mě 100%.
Přestože kniha pojednává o hodně smutných záležitostech, tak její celková atmosféra nepůsobí tíživě. Jsou tam momenty k zasmání i zaslzení.
Tato kniha mě překvapila, nebyla to žádná šílená jízda se spoustou neobvyklých situací, jak by se mohlo zdát podle obálky. Příběh spíš nutil k zamyšlení nad životem, přírodou a láskou k nejbližším. Dva rozdílní lidé se dost netradičně potkají, ale když zjistí, že toho mají společného víc, než se zdá, vydají se na společnou cestu za splněním slibu a také vyrovnáním se s těžkými životními ztrátami. Pěkná kniha.
Málokdy knihu nedočtu. Když už se do nějaké pustím, tak ji dám šanci, i když mne začátek zrovna nebaví. U téhle to bohužel nešlo. Zkoušela jsem se začíst asi na tři pokusy, projela pár stran rychločtením, ale nepomohlo nic. Velmi mi připomíná Stoletého staříka, který mne také nenadchnul. Nevyhovuje mi styl psaní, nelíbí se mi mlžení, kdy nevíte, jak autor danou větu vlastně myslel... Za mne ne, odkládám.
První co mě na knize zaujalo byla obálka, dýchla na mě tak pozitivně. Příběh však byl naopak smutný, silný, nutící k zamyšlení nad lidskou existencí. Paradoxně se vyskytovaly i vtipné momenty, možná řekla bych až ,,ulítlé". Celou dobu čtení jsem byla rozhodnutá, že dám hvězdičky 3, protože jsem se ze začátku nemohla začíst a úplně mě nebavily vzpomínkové pasáže na bratra (rybičky, dinosauři, vesmír apod.), které byly pro příběh nezbytné. Ale dojemný závěr rozhodl o 4 hvězdičkách. Doporučuji přečíst.