Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182095/mid_tisice-planoucich-slunci-neo-182095.jpg
5
1992
1992
Druhá kniha a světový bestseler Khaleda Hosseiniho přináší příběh dvou žen, jejich zamotaných, dramatických a více či méně tragických životů na pozadí válečných konfliktů v Afghánistánu. Z jejich počáteční nedůvěry se postupně stává láska na život a na smrt. Marjam je harámí, dítě hříchu, která celý život hledá vztah, který by jí poskytl pocit lásky a bezpečí. Vyrůstá se zatrpklou matkou, zbožňovaný „návštěvní“ otec ji nakonec zradí a provdá za Rašída, muže o třicet let staršího, který se čím dál víc podvoluje svým násilnickým sklonům. O dvacet let mladší Lajla je neporovnatelně šťastnější, má milující rodiče i nejlepšího kamaráda Tárika. To všechno však zmizí, když jí do života vstoupí válka a Lajla se náhle ocitá bez rodičů, zato těhotná v Marjamině a Rašídově domácnosti. Po počátečním odmítání Marjam s Lajlou sblíží jejich společný osud, osud obětí Rašídovy prchlivosti, osud bezprávných žen v Tálibánem ovládaném Afghánistánu. Ale Lajla s Marjam se svému osudu vzepřou.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Po přečtení této knihy jsem si uvědomila, jak obohacující je poznávání jiných krajů a kultur. Zvláště pro Evropany. Těžko se věří tomu, že v době, kdy jsme už žili v pohodlných bytech nebo domech s veškerým vybavením, měli ukončené vzdělání a mohli jsme se rozhodovat kudy náš život povede, byly a jsou státy, které toto nesdílely. Ženy, o jejichž bytí a nebytí rozhodovalo fanatické náboženství. Ženy, které zakopávaly televize, aby nikdo nevěděl, že je mají. Ženy zavřené v domech bez možnosti svobodného pohybu. Tuto knihu vřele doporučuji všem, ale hlavně těm, kteří řeší některé současné pandemické nesvobody jako životně důležité. Věřte tomu, že jsou to prkotiny.
Knížku jsem četla se zatajemným dechem.... Příběh mě úplně zasáhl. Osud Marjam a Lajli byl opravdu krutý a nejednou mě dojal k slzám. Odráží se v něm všechny lidské vlastnosti, jak ty nejlepší, tak i ty nejhorší.
Ťažký a bezmocný život dvoch afgánskych žien počas rôznych politických zmien. Veľmi skľučujúce čomu museli čeliť. Výborne prepracované postavy a ich emócie a dôvody ich konania.
Další hodně zajímavá knížka o životě v Afghánistánu, tentokrát tady hlavní roli hrají ženy. Opět se četla jedním dechem. Strhující příběh. Je to čtení, od kterého se člověk nemůže odtrhnout. Od autora si určitě přečtu ještě něco dalšího.
Nádherná kniha, která se čte jedním dechem. Silný příběh dvou žen s nelehkým osudem. S ženami jsem soucitíla, i přesto, že je mi tento svět velmi vzdálený. Velmi reálně a poctivě napsané dílo, které jen tak nezapomenu. Dokonalost.
Další z krásných knih tohoto autora. Je cítit láska k rodné vlasti...z každé stránky
Velmi zajímavá knížka o věcech nám sice známých, ale přesto tak vzdálených. Určitě je to čtení pro všechny, kdo chtějí aspoň trošku pochopit tento nepochopitelný arabský svět. Jen se obávám, že většina podobných skutečných životních příběhů takovýmto "happyendem" neskončí.
Stejně jako Lovec draků, krásná kniha se silným příběhem přibližující historické události za několik desítek let v Afganistánu. K. Hosseini má obrovský talent, dokáže děj, lásku a utrpení, popsat velice reálně, citlivě a dojemně, tak že jsem vše naplno prožívala s hlavními postavami. Kniha, která ve mě zanechala velké emoce.
Krásně zpracované velmi smutné téma. Ač muž dokáže autor tak citlivě a empaticky popsat osudy a pocity žen...
Život v Afganistanu je z pohledu moderního Evropana naprosto nepochopitelný a děsivý, přesto afgánci svou zemi milují. Ve mně opět vzbuzuje spoustu otázek - má svět právo nebo povinnost zapojovat se do válečných konfliktů v jiných zemích, přijímat uprchlíky a poskytnout jim pomoc, protože jde o lidi, kteří chtějí klidně žít v míru a protože v jejich vlasti to nejde, jsou dohnani k tomu ji opustit? Nebo se jich máme bát, protože jsou přece jen stoupenci toho jiného náboženství a smýšlení?...
Příběh Lovec draků mě fascinoval tím, jak byl plný lidskosti a naděje. Kniha Tisíce planoucích sluncí mě nepřestávala spíše nepříjemně udivovat svou brutalitou. Od určitého dějového zvratu jsem se občas skoro bála otočit na další stránku, bála jsem se, co šíleného hrdinky příběhu potká. Ano, byl to velmi silný příběh, plný lidské - ženské síly, plný odhodlání najít si aspoň malé drobné radosti v hrůzách každodenního života v podmínkách, které si my tady u nás můžeme jen těžko představit (dlužno dodat, že naštěstí), ale těch hrůz a překážek na mě bylo v této knize prostě moc. A je mi hrozně smutno, že někde se něco takového může dít a děje.
Díky za sílu a nezdolnost žen, za jejich vzájemná přátelství, lásku a pospolitost.
Kéž bych jen mohla přenést do této recenze vše, co ve mě Khaled toto knihou vyvolal. Plakal jsem, smála se, zamilovala se, zuřila, zlobila se a litovala. Tolik emocí na 400 stranách. Tak vzdálený svět. Rve mi srdce, že tak silný živnotní příběh pár žen je jeden z tisíců příběhů žen, které procházely(zejí) obdobná trápení, útrapy a smutky. Politická situace této země (a všech okolních) je tak strašně vrtkavá věc. Troufám si tvrdit, že je to prostě povahou těch mužů. Pokud v něčem takovém vyrůstáte, nemůžete podle mého nikdy nabrat ten správný směr pro klid obyvatel. Pořád vás bude hnát neskutečná surovost, ctižádost a neutuchající potřeba vládnout - jiným národům, etnikům, ženám, svým dětem. Troufám si tvrdit, že Talibánci a jejich chování k ženám je mnohem hanebnější, než tyto ženy masově vyvraždit, a to právě kvůli tomu, že žijí celý život ve strachu, jaké hrůzy je čekají každý každičký den.
Skutečně je pro mě jako ženu tato kniha mnohem silnější než tomu bylo v Lovci draků, kde se spíše řešilo svědomí a charakter jednotlivce. Tisíce planoucích srdcí nenechávají kámen na kameni a nutí každého k zamyšlení nad absurditou tolik neštěstí. A kvůli čemu vlastně?!
Čtení ze kterého mrazí. V jedné rovině příběh o domácím násilí, ale hned zkraje si uvědomíte, že v reáliích Afghánistánu se Rašíd nechoval nijak mimořádně a že takhle to tam prostě chodí. A do toho válka - původně snad spravedlivý boj proti okupantům, ale pak naprostý zmar konfliktu mezi frakcemi nejrůznějších militantů. A v tomhle prostředí je potřeba nějak přežívat, vychovávat děti a nepřilákat k sobě pozornost náboženské policie tálibů.
Tuto knihu jsem dlouho odkládala,ne, že bych pochybovala o její kvalitě , spíš jsem si ji nechávala jako něco vyjímečného .
A nezklamala . Je sice pravda,že svým způsobem by se příběh týraných žen mohl odehrát kdekoliv na světě. Nemá smysl si nalhávat,že v Evropě nebo Americe se něco podobného neděje dnes a denně .
To jiné je samozřejmě islám . Nestačí nadřazenost mužů jako takových .Věřící v Alláha to mají i posvěcené pánem Bohem .
Vůbec se nechci pouštět do rozboru islámu,na to o tom vím jen to špatné ,ale ono to spíš bude výkladem lidí a v tomto případě imámů .
Vždyť i v této knize jsou moudří a laskaví vyznavači islámu .
Ne, pro mě je to kniha o zoufalé situaci obyčejných lidí v Afghanistánu , o jejich zoufalé touze po normálním životě bez bomb,bez hlídek talibanců ,bez bojů mezi jednotlivými kmeny .
Má to vůbec řešení ? Snad ano,ale je to především na nich ,oni musí chtít brát náboženství jako soukromou věc , která nezasahuje naprosto do všech myslitelných oblastí života.
Žijí a nechávají žít .
Takže kniha skvělá, jak jsem čekala a proto doporučuji .
Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje.
V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já.
Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.
Hosseini píše krásně, ale přitom čtení jeho knih obvykle bolí. A ani zde nejde o výjimku.
Smutné vyprávění o osudech žen, které neměly šanci o sobě samostatně rozhodovat. Neštěstí, které plodí další neštěstí a zlo, které chrání před ještě větším zlem.
Přesvědčivě naplněný význam slov "nepřízeň osudu" a "těžký život".
Krásné čtení, možná že drsné a surové, ale krásné. Silný příběh, který ukazuje krutost války. Ale také ukazuje sílu lásky a přátelství. Doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Druhá knížka od tohoto spisovatele.
Ze začátku jsem si říkala, že pro mě nebude tak skvělá jako Lovec draků, ale nakonec mě opět dostala.
Příběh dvou žen, manželek Rašída, jsem prožívala s nimi. Obě neskutečně silné.
Marjam žije pouze s matkou jako nemanželské dítě. Otec ji do své rodiny nepřijal i když Marjam touží po jeho lásce. Po smrti matky ji provdá do Kábulu za Rašída. Poté co několikrát potratí jí začne manžel opovrhovat a tyranizovat ji.
V sousedství mezitím vyrůstá Lajla, která se sbližuje s mladíkem Tárikem.
On však s rodinou utíkají pryč před začínajícími boji a Lajla přichází o rodiče a tak skončí u Rašída jako jeho druhá manželka. Čeká však dítě s Tárikem o kterém si myslí že je mrtvý.
Nejprve si obě ženy ignorují, ale časem se sbližují, pokusí se u utéci od despotického manžela. Ten je týrá a je výbušný čím dál víc. I když mu Lajla porodí vysněného syna.
Trápí je hlad a bída a tak musí i svou dceru poslat do sirotčince.
Jednoho dne se ve dveřích objeví Tarik. Když to zjistí Rašíd, pokusí se Lajlu zabít. Marjam však zasáhne a Rašída zabije.
Za tento čin je odsouzena k trestu smrti, Lajla s Tarikem odejdou i s oběma dětmi...
Neskutečný čtenářský zážitek. Neskutečné co si tamní ženy musí vytrpět a jakým způsobem musí žít. Jak napsal sám autor - jejich utrpení snese srovnání jen s málokterými skupinami lidí v moderních světových dějinách.
Čtenářský zážitek až na dřeň. Jsem šokován jak se můžou někteří lidé chovat k ženám a ještě horší je že v islámských zemích je takovéto hrubé nasilnicke a tyranské chování bráno jako standard a vlastně společenský nijak zavrženíhodné. Ten příběh mě šokoval ale i nadchnul zároveň. Byl jsem otřesen tou brutalitou hlavních postav, zejména pak Rašída, ale na druhé straně je to neuvěřitelný příběh o síle člověka přežít a bojovat o své místo na slunci všemu tomu zlu navzdory. Už předchozí autorova kniha Papiroví draci byla extrémně silná a tahle ji ještě předčila. Za mě by tohle měli číst úplně všichni jako povinnou četbu, ať se naučíme vážit si toho co máme a v jaké kultuře žijeme.
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilíAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Velmi nepříjemné a smutné čtení - ovšem jen co se týče obsahu. Jinak naprosto nádherná kniha plná bolesti, emocí, nespravedlnosti a krutosti, kterou jako Evropanka vychovaná v naprosto jiném světě (i přesto že byl také vlastně taky totalitní), nedokážu a hlavně nechci pochopit a už vůbec ne, ani díky jakékoliv náboženské toleranci omlouvat. Příběh Marjam a Laily je opravdu děsivý, nejděsivější na tom je právě to, že jejich osud a způsob života není dokonce ani v současné době nijak výjimečný a v zemích podléhajících této zrůdné ideologii a náboženství naprosto standardní a běžný. Příběh je psaný velmi poutavě a čtivě, není tady moc hluchých míst, kromě prioritního příběhu dvou mladých žen, jejichž čisté přátelství a osudový vztah vznikly navzdory druhořadnému a naprosto podřízenému postavení žen, dále popisuje a seznamuje nás také s důležitými mezníky historie novodobých dějin Afghánistánu vyvolané politickými změnami (převrat v roce 1973, kdy vládu „krále“ převzala komunistická strana, desetiletá okupace sovětskými vojsky, občanská válka, nástup moci a vlády Talibanu i její, i když dodnes hodně „diskutabilní“ konec).
Je to varování… je to kniha, která má co říct…a říká to krásným, i když drsným způsobem. Přes všechno, co se kolem v současné době děje, pořád děkuji za to, v jaké zemi jsem se narodila.