Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Druhá kniha a světový bestseler Khaleda Hosseiniho přináší příběh dvou žen, jejich zamotaných, dramatických a více či méně tragických životů na pozadí válečných konfliktů v Afghánistánu. Z jejich počáteční nedůvěry se postupně stává láska na život a na smrt. Marjam je harámí, dítě hříchu, která celý život hledá vztah, který by jí poskytl pocit lásky a bezpečí. Vyrůstá se zatrpklou matkou, zbožňovaný „návštěvní“ otec ji nakonec zradí a provdá za Rašída, muže o třicet let staršího, který se čím dál víc podvoluje svým násilnickým sklonům. O dvacet let mladší Lajla je neporovnatelně šťastnější, má milující rodiče i nejlepšího kamaráda Tárika. To všechno však zmizí, když jí do života vstoupí válka a Lajla se náhle ocitá bez rodičů, zato těhotná v Marjamině a Rašídově domácnosti. Po počátečním odmítání Marjam s Lajlou sblíží jejich společný osud, osud obětí Rašídovy prchlivosti, osud bezprávných žen v Tálibánem ovládaném Afghánistánu. Ale Lajla s Marjam se svému osudu vzepřou.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Zdálo se, že už to z řádků křičelo dříve a mockrát...ale najednou jsem s nimi byla v domě v Kábulu a nevím, zda tlouklo mi srdce více zděšeně tam nebo v ulicích. Jsou příběhy, kdy našim hrdinům přejeme, aby už konečně přišel jejich konec, neb obrat k lepšímu je nemožný...a tehdy nás třeba z beznaděje vytrhnou a zahřejí 3 šálky spikleneckého čaje v zahradě...na chvilku
Silny pribeh o zivote a utrpeni afganskych zien, kde autor vyzdvihuje silu zien, ktore dokazu zniest neskutocne utrpenie, nielen kvoli detom. Pribeh o dvoch priatelkach, ktore spojil tazky osud a utpenie, a aj tak boli vdacne, ze nasli jedna druhu. Aj tam bolo vela tazkych nazvoch a vela slov, ktorym som nerozumela, mi tento pribeh dal vela. Je to pribeh, ktory vam urcite utkvie v pamati a zacnete si vazit aj obycajne veci a malickosti kazdodenneho zivota.
Afghánský příběh poznamenaný smrtí,ztrátou a nepředstavitelným žalem.A přesto ženy nacházejí způsoby,jak přežít,jak žít dál.45%.
Nemám slov, to byla těžká četba, která vás sice na začátku chytne a nepustí, ale není pro každého. Je mi líto těch žen, které i dnes tohle všechno musí snášet. Nenávidím ty jejich muže, kteří s nimi takhle zacházejí. A je fajn že spisovatel -muž žijící, pocházející z tohoto prostředí se nad tím zamýšlí, a že jemu jako muži to není jedno jak se tam se ženami zachází.
Jako už mockrát u podobných knížek, si uvědomuji, jak jsem vděčná, že jsem se narodila a žiju tady.
Moje čtvrtá kniha od toho autora co se mi dostala do ruky. Líbí se mi jeho styl vyprávění. Ale knížka Lovec draků se mi líbila více. Už tam hodně autor rozebíral Afghánskou kulturu a dění v této zemi po několik desetiletí. Takže tahle knížka mi přišla dost podobná. Nicméně život v Afghánistánu rozhodně není procházka růžovým sadem, co si budem povídat.
Tak toto pro mě byla síla teda. Jestliže jsem někdy o nějaké knize řekla, že se mi četla těžce, beru zpět. Náročné čtení nikoli však nepoutavým stylem vyprávění, ale ta syrovost. Jakkoli se snažím být nezaujatá a je mi jasné, že násilně se chovají muži k ženám kdekoliv na světě. Achjo, někdy se mi to už ani nechtělo číst, co všechno žena snese, unese a musí snášet jen proto, že je žena. Pro mě smutná kniha od začátku až do konce, i když vlastně končí relativně optimisticky.
Smutný i nadějeplný příběh, který rozšiřuje obzory a otvírá srdce.
Příměry autora jsou tak krásné, že jsem se k nim musel vracet znovu a znovu.
Jen co ve mě příběh dozní, začnu číst další autorovu knihu. Moc děkuji
Děsivá zpráva o krutých důsledcích náboženského a politického fanatismu. Poutavé vyprávění, naléhavé svědectví, obžaloba podivuhodně životaschopného politicko-náboženského systému, který už po staletí pomalu, ale jistě zahaluje svět svými burkami a nikáby a strhává civilizaci zpět do středověku. Některé příběhy tragikomicky připomínají naši realitu před rokem 1989, například černý trh se zakázanými kazetami, většina knihy je ale temnější než ty nejhnusnější horory.
V knize vidím další důkaz o pohádkovosti multikulturního soužití. Ano, vždy to nějaký čas funguje, ale vždy jde také o soužití na sudu s dynamitem. A jednou dojde k výbuchu s hroznými následky, je to jen otázka času. Těch příkladů z minulosti i současnosti je mnoho. Namátkou připomínám genocidu ve Rwandě, holokaust, masakry v bývalé Jugoslávii, vyvražďování vesnic v Nigérii, potomky černých otroků, kolonie, západoevropské no go zóny, Kurdistán, Ukrajinu, sunnitsko-šíitskou nenávist a samozřejmě i naše Sudety. V Afghánistánu jde o trvalé soupeření čtyř národů: Paštunů, Tádžiků, Uzbeků a Hazárů. A těm ještě přijedou radit Sověti a po nich Američané...
Procestoval jsem devět muslimských zemí, vždy se setkal s veselými a přátelskými lidmi. Žít bych tam ale nechtěl, a mám za to, že po přestěhování muslimů do Evropy časem zákonitě nastupuje oboustranná frustrace. Muslimské čtvrti, které jsem viděl v Bruselu, Londýně, Barceloně nebo Paříži, mi už tak idylické nepřipadaly.
100 % (zatím 1423 hodnotících s průměrem 94 %).
…
Převzetí moci Talibanem v roce 1996 - část rozhlasového hlášení (kapitola 37):
- Za chov papoušků budete zbiti.
- Nebudete si lakovat nehty. Učiníte-li tak, bude vám uříznut prst.
- Budete-li v čas modlitby přistiženi při jiné činnosti, budete zbiti.
- Zakázán je zpěv. Zakázán je tanec. Zakázáno je hraní karet, hraní šachů, hazardní hry a pouštění draků.
- Budete-li přistiženi, jak se snažíte muslima obrátit na svoji víru, budete popraveni.
Tento příběh mi nedal po několik noci spát. Když jsem zrovna nečetla, stále jsem se ke knížce v myšlenkách vracela. Hosseini je skvělý vypravěč. Díky přečtení jsem si udělala alespoň částečný obraz na válku v Afghánistánu a musím se přiznat, že se také změnil můj pohled na utečence.
Krásná knížka s krásným a smutným příběhem. Moc se mi líbila. Nedokážeme si ani představit, jak těžký je život těchto žen.
Velmi dobrá kniha, silný námět, perfektní vžití se do příběhu. Totálně jiná kultura s nepochopitelným smýšlením. Z knihy, především z její druhé části jsem byla v tak smutném emočním presu, že nejsem schopna pochopit, jak se takto dá žít. Jak není pomoci, není východiska, pro ženu jako pro člověka v této zemi, kultuře, náboženství...
Opět skvělý Khaled Hosseini,řeší postavení žen v Afgánistánu,jejich neutěšenou situaci,pro nás tady těžko pochopitelné,po přečtení Lovců draků jsem musela mít i tuto knihu a opět mě ani v sebemenšim nezklamala,díky za tyto knihy,miluju číst knihy ,co mi něco říkají!
Do poloviny knihy jsem měla rozporuplné pocity a přemýšlela, že knihu vymažu ze čtečky. A jsem šťastná, že jsem to neudělala. Sice člověk se ztrácí v tom, kdo s kym atd. Ale ráda si přečtu další knihu od autora.
Nestydím se říct, že ani po přečtení téhle skvěle napsané knihy nemám jasno v tom kdo s kým, proti komu a hlavně proč válčí... Nicméně osud minimálně jedné z hrdinek by asi ani v míru nebyl o moc příznivější. Děsily mě letopočty...současnost příběhu...
Kniha řeší ženy v proměňujícím se Afghánistánu. Tím se liší od autorovy prvotiny, která v obdobném prostředí řešila mužský svět. Kniha Tisíce planoucích sluncí pro mne byla druhou nejemotivnější knihou z těch, které jsem doposud četl (před ní je pouze Odvedu vás do Sierry Madre a za ní Nebeský muž). Hluboká, krásná, ale silná kniha.
Ufff, jakožto žena jsem si po dobu četby celé knihy říkala, jakými malichernosti se občas trápím... Skvělá kniha na uvědomění si vlastní vděčnosti za to, kde jsem se narodila, za to, kde a jak žiji, a hlavně, jak můžu žít.
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilíAutorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Silný příběh, silné ženy, velice znepokojující a velmi důležité.