Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1991
1991
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Knížku mám moc ráda. Četla jsem ji tak intenzivně, že jsem občas ani nedýchala. Doporučuji.
Díkybohu za to, kde jsem se narodila - to mě provázelo celou touto knihou.
Drsný příběh, silné obdivuhodné postavy a oceňuji i popis politického vývoje země.
Drsná kniha. Mám dvě malé děti a tahle kniha je v tuto chvíli nad moje síly (emocionálně). Takže v půlce odkládám a snad se k ní časem vrátím...
Tisíce planoucích sluncí...... syrový příběh, jehož čtení vyvolává řadu velice intenzivních pocitů - zlost, vztek, beznaděj, bezmoc, místy až nenávist. Místo děje Afghánistán - divoká země s mnoha nám nezvyklými zvyky a obyčeji. Lidé tu žijí obklopeni neustálým strachem, boji o moc a náboženským fanatismem. Ženy nemají žádná práva a musí plnit řadu nesmyslných nařízení. Hlavní hrdinky jsou sympatické ženy, každá vychovávána jiným způsobem, které i přes počáteční vzájemné špatné vztahy, nalézají k sobě navzájem cestu porozumění, přátelství a mateřské a dceřiné lásky. Osud Marjam je krutý, takřka od začátku do konce, ale byla to velice statečná a obdivuhodná žena a v závěru života i svým způsobem šťastná. Tuto knihu můžu každopádně doporučit.
Kniha je strhujícím vyprávěním o osudech lidí v zemi svázané mnoha zvyky a zmítané mocenskými zájmy, které na běžné lidi moc ohledů neberou. Zvlášť silný je příběh Marjam, u Lajly to bylo přece jen někdy trochu černobílé, ale ne tak výrazně, aby to knize ubralo na síle a naléhavosti. Hosseiniho oceňuji jako autora, který je schopen srozumitelně přiblížit život v Afghánistánu světu, což považuji za velmi důležité.
Dojímavý ale veľmi drsný pohľad do sveta inej kultúry, kedy som si uvedomila, že som rada tam kde som a žijem taký život aký žijem....
Z príbehu som pociťovala bezmocnosť nad neľahkým životom mnohých žien, ktoré okrem bežných ženských problémov musia čeliť aj neľahkému politickému a naboženskému systému, ktorý ich oberá o akúkoľvek dôstojnosť. Autor príbeh napísal veľmi autentický k čomu prispel aj historický opis politického vývoja v Afganistane a takisto dômyselne prepracované charaktery jednotlivých postáv, kde okrem opisov ich vonkajšieho vzhľadu dokonale popísal hlavne ich vnútorné vlastnosti, emócie, pohnútky ako aj ich samotné konanie. Jediné čo mi v knihe celkom nesadlo boli používané originálne výrazy, ktorým som nie vždy rozumela. Inak pokiaľ chcete nahliadnúť do sveta inej kultúry odporúčam prečítať túto knihu.
Opět skvěle napsaná kniha, ale tak depresivní a smutná, že jsem její konec (osud Mirjam) oplakala a uklidňuji se "trudným" životem Jane Eyrové. Na knihu A hory odpověděly teprve sbírám odvahu.
Bohužel, podobně jako Lovec draků, i tady děj končí Talibanem. Ale v Afghanistánu se nežije dobře ani teď a podle odborníků jsou afghánští migranti ti nejhorší...neochotní se přizpůsobit, s násilnickými sklony, ve vztahu k ženám nepopsatelně odporní.
100%
Přečetla jsem hodně knih na toto téma. Tahle je jedna z těch nejlepších. Hrůzy války, pokřivený pohled mužů na ženy, ale zároveň i náznak toho, že ne všichni mají podobný názor a že i v muslimských zemích jsou "normální" lidi
Opravdu krásná kniha. Je mi smutno za všechny ženy,které žijí v těchto zemích.
Sugestivně zobrazený život žen v Kábulu, jeho tísnivá atmosféra, beznaděj, ale i ženská síla a statečnost.
Tato kniha je opravdu čtenářský zážitek. O Afgánistánu jsem toho moc nevěděla, ale díky této knize jsem nakoukla do uzavřeného islámského světa, jeho historie, zvyků a velice nelehkého postavení žen. Jsem upřímně vděčná za to, že žiju v civilizovaném světě, kde jsou si muži s ženami rovni, kde se nemusím každý den bát o to, jestli budu mít co jíst, zdravotnictví je na vysoké úrovni, mohu studovat, volně se procházet ulicí oblečená tak, jak chci já, nelítají mi nad hlavou rakety a mohu volně uplatňovat svoje názory. Je až s podivem, že v 21. století stále žijí lidé natolik v natolik odlišném světě, oproti tomu mému.
Tahle kniha je mým prvním setkáním s autorem a také první kniha s tématem arabského světa. Vždy jsem se tak trochu takovým knihám vyhýbala, ale dostala jsem se k ní na doporučení a pustila se do ní. Musím říct, že mě naprosto uchvátila. Hosseini je fantastický vypravěč a kniha mě vtáhla do děje. Takže děkuji člověku, co mě knihu doporučil a děkuji autorovi za obohacení v tomto tématu. Skvělá kniha.
První kniha, kterou jsem od Khaleda četla a musela jsem si půjčit další :) Tohle téma mnou vždy dokáže otřást a pořád o tom všechno nevím.
Četla jsem v červnu 2016. Podle mých poznámek:
Na doporučení čtenářky v mém věku jsem si půjčila v knihovně.
Jako krásná literatura nic moc, jako dokumentární literatura pěkné, zajímavé postřehy ze zajímavého prostředí.
Je to moje první knížka z prostředí arabského světa a musím říct, že jsem určitě nesáhla vedle. Hosseini je poutavý vypravěč, příběh je oslnivý a dojímavý. Při čtení, můžeme jen a jen děkovat za to, kde a kdy jsme se narodili. I když se jedná o fikci, člověk si palčivě uvědomuje, že skutečnost se mnohdy neliší a může být i daleko horší. Knihu určitě doporučuji k přečtení, k rozšíření obzorů.
Druhá kniha Khaleda Hosseiniho, která se mi dostala do rukou. První byl Lovec draků, který mě hodně zasáhl a dlouho to bolelo. Tahle knížka je opět z Afghánistánu, děj se odehrává v době, kdy zemi okupují sovětské jednotky a později ji ovládne Tálibán.
I když obálka, použitý font a snad i název knihy mohou vyvolat dojem, že jde o červenou knihovnu, nic není vzdálenější pravdě. Jde o krutý příběh, který však nepostrádá naději. Přivedl mě k myšlence, zda se tisíciletá vláda principu jang nechýlí ke konci. Bylo by na čase.
Název románu pochází z básně Sáiba Tabrízího, perského básníka ze 17. století:
Nedopočítáš se měsíců,
které na jeho střechách pableskují,
ani tisíců planoucích sluncí,
jež kábulské zdi ukrývají.
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Asi ešte žiadna kniha mi tak moc nezlomila srde ako táto. Väčšinou keď čítam o fiktívnych postavách, je to také trochu odosobnené. Áno, rada by som objavila v sebe magické schopnosti a vydala sa zažiť nejaké dobrodružstvo, ale bohužiaľ je veľmi nepravdepodobné, že sa mi to niekedy stane.
Táto kniha ťala do živého. Pri pomyslení že toto všetko sa stále deje, že práve v tomto momente existujú tisíce malých dievčatiek, ktoré sú nútené vydať sa za starých tyranských manželov, ktoré sa stávajú majetkom muža a nie sú považované za rovnoprávne bytosti, ma to hrozne bolí. A že existujú celé národy ľudí, ktorým to príde v poriadku, bolí ešte viac. Vlastne som len vyhrala lotériu a narodila sa v krajine, kde sme na tom aspoň v tomto ohľade lepšie.
Kniha bola úžasná. Rozhodne si ju prečítajte.