Tma
Bernard Minier
Martin Servaz série
< 3. díl >
Co se skrývá ve tmě? Nezhasínejte světlo… pro jistotu!
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2016
,
XYZ (ČR)
Originální název:
N'éteins pas la lumière, 2014
Interpreti: Jiří Žák
více info...
Přidat komentář
Minier musí milovat vážnou hudbu. Po Wágnerovi v Mrazu Minier předvádí znalost operních děl a taky seznamuje s problematikou kosmonautiky. Osvěžující! Téma je rovněž zajímavé. A reálné, protože s nebezpečným manipulátorem se můžete docela snadno setkat v reálném životě. I když jeho zájem může být třeba "pouze" vyštvat vás z místa, na které má zálusk, může to být nesmírně duševně i fyzicky destruktivní. Až jsem si chvílemi říkala, proč ty detektivky vůbec čtu (svého času jsem se na ně pouze dívala v TV), protože ve mně budí hodně nepříjemné pocity. Dvě paralelní dějové linie mi však umožnily určitý zachovat si určitý odstup od hrůz, které Minier dokáže úspěšně vyvolávat. Major Martin Servas, sám se spoustou vlastních problémů, to vážně nemá jednoduché. Jen ten přerod oběti ve mstitele už byl méně uvěřitelný, i když docela vítaný v té spoustě sr..ek. Ovšem název mě pobavil. Ten je nehorázně triviální (i když smysluplný). Ostatně jako názvy jeho dalších děl :-).
Další skvělé pokračování, Bernard se každou knihou zlepšuje. Ani mi nevadilo, že tentokrát je Martin spíše v pozadí. Těším se na další pokračování. Celá série mě zatím dost baví.
Kniha se mi líbila, i když ze začátku jsem se trošku nemohla začíst. Nakonec jsem to hltala jako předchozí dvě od tohoto autora. Knihu doporučuji. Začínám číst Noc, tak jsem zvědavá.
Třetí kniha v pořadí, poslechnuto v audio verzi. Když o ni přemýšlím, zdála se mi trochu lepší než předchozí dvě. Možná tím reálným tématem, že se to může stát každému a jak málo s stačí k tomu, aby se komukoliv zhroutil dosavadní život. Nevadilo mi, že je Servaz trochu v pozadí, i tak tam byl a hrál nakonec důležitou roli. Christine byla sympatickou postavou, její příběh, beznaděj situace, váhání komu věřit a komu ne a nakonec rozhodnutí nestát se obětí, mně se to líbilo. Kniha byla napínavá a i občasné autorovy úvahy k zamyšlení, které děj natahovaly, mi nevadily. Je to prostě jiný, takový rozvláčný styl psaní, příjemná změna, proti jiným autorům, kde se na každé stránce musí nutně něco dít. Rozhodně doporučuji
Kniha byla opět skvěle napsaná, ale pro mě zbytečně dlouhá. Byly chvilky, kdy jsem se dost nudila. Jako Vánoce, seznamování Geralda a Christine s jejich rodiči apod. Taky mi nesedlo prostředí, ve kterém se děj odehrává, ale jestli máte rádi vesmír a kosmonauty, bude vás to bavit mnohem více. Jinak myšlenka děje byla pěkná a hlavně promyšlená. Trochu mi vadilo, že je tu Martin v pozadí. Postava Christine se mi líbila. Dokonce jsem se chvílemi s ní bála a to, co jí někdo prováděl, muselo být opravdu šílené. Tolik bezmoci v knize prožívá a vy s ní.
Po Mrazu, který mě naprosto pohltil dějem i atmosférou a Kruhu, který byl neméně čtivý a napínavý jsem se u Tmy od poloviny docela trápila..Opět napínavý příběh,ale pro mě místy překombinovaný a nepřehledný až k poměrně nereálnému vyústění..Škoda,ani Martin Servaz tu neměl tolik prostoru..
Kniha se, jako ostatně všechny knihy od Miniera v překladu Jiřího Žáka, dobře četla. 600 stran uteklo jak voda. Tentokrát byl Servaz trochu v pozadí, ale vůbec mi to nevadilo. Je to hrozné, jak s námi mohou lidé manipulovat.
Za mě o něco lepší než první dva díly (Mráz a Kruh), a to podotýkám, že ty nebyly vůbec špatné! Líbí se mi jak je oddělený příběh Christine a Martina a líbí se mi jak jejich cestičky postupně vedou k sobě, kniha je opravdu dobře napsaná a promyšlená. Za mě výborná detektivka.
Nemůžu jinak, než dát maximální počet hvězd. Za mě naprostá pecka, minimálně stejně dobré jako Mráz a Kruh. Jako fanoušek Martina Servaze musím přiznat, že po přečtení některých recenzí jsem se v koutku duše malinko obával, jak mě kniha zaujme-opravdu je Martin, alespoň v první polovině knihy, poněkud upozaděn, a Minier rozvíjí zejména příběh hlavní hrdinky Christine...ale obavy byly naprosto liché. Kniha se čte sama - ačkoli má opět cca 600 stran, autor rozvíjí mistrně příběh ve stylu "jak je snadné člověku v podstatě bezdůvodně zcela a brutálně změnit a zničit život". Postupně tedy sledujeme oddělené osudy Christine a Martina, které se v tom správném momentě protnou.....Musím dodat, že příběh je z mého pohledu také uvěřitelný (alespoň v obecné rovině, pominu některé drobné detaily), protože to, co se dělo právě Christine, se reálně může stát každému (píšu to jako člověk, jehož pracovní činnost souvisí s trestním právem). Pak je důležité, zda má taková oběť někoho blízkého, na koho se může obrátit a kdo jí může pomoci. Takovou osobu Christine naštěstí měla. Jak už zaznělo v několika předešlých recenzích, bavilo mě i to, jak se Christine nejprve dostala do pozice téměř trosky a posléze se z ní, štvané oběti, stane "lovec" :-)
Tentorkát musím být kritičtější. Autor doposud používal šablonu, v níž zajímavý příběh s mimořádně aktivním a prozíravým vyšetřovatelem zabalil do spousty balastu a nejnapívavějším jej učinil v poslední třetině, i když ne vždy dohraje všechny motivy, které je třeba dohrát. Tady je to naopak, vše podstatné se odehraje v prvních dvou třetinách a ta třetí už je jen o křečovitém překrucování, v němž se pachatelé stanou obětmi a oběti pachateli. Vadí mi zde především pasivní role vyšetřovatele a hlavně fakt, že tak nějak všechny postavy jednají v rozporu s v expozici nastavenou charakterizací. Je fajn, že se hlavní hrdinka konečně přiměje k nějaké akci a že i zatouží po pomstě, ale všeho moc škodí a její jednání v závěru není nijak obhajitelné, když klesne na úroveň těch, kdo jí ubližují. Čemu už vůbec nevěřím, je náhlá rezignace toho, kdo to všechno způsobil. Ten konec je fakt přitažený za vlasy a hodně chtěný. Taky mi uniká, proč vlastně? Kde je potom nějaká katarze?
Oko za oko, zub za zub. Ze začátku mi kniha připomínala odkaz v autorství thrillerů od Lisy Jackson. Při čtení této knihy jsem proto postupně rozkličovala děj a charakteristiku postav podle série thrillerů Lisy Jackson předně Alvarez & Pescoli. Jenže byl zde velký rozdíl. V knize Tma dochází ke gradaci vítězství, kdy vrahovo jednání převezme oběť, s čímž se v sériích od Lisy Jackson nesetkáváme, protože vrahovo počínání končí vždy u vraha. Tady jde o následnou mstu. Kniha, tak jak se staví několikapatrový dům, jde důmyslně od základů výš a výš a tady se jedná o dům s několika patry. Kniha jde o stupeň výš, než pouze dosáhnout na vraha. Když si myslíte, že rozuzlením děje a najitím vraha vše končí, nastává další děj, kdy roli vraha převezme oběť a vystupňuje tak vrahovo počínání způsobem, aby vrah sklidil to, co zasel. Úklady vraha, pečlivá skládačka manipulací, intrik a vrahova pečlivost při každém posunu vpřed i zpět jsou zrcadlem a šablonou odvety oběti a okolí. Skvěle napsaná kniha, která popisuje, jak daleko může zajít lidská psychika s nedůvěrou, chtíčem, pomstou a důmyslností. Mnohaaspektové literární dílo, které v jeho pasážích vezme čtenáři dech a neustále ho strhává k dalšímu čtení. Dílo, které jede "na teď a nadoraz".
10/21 Za mě zatím nejlepší Kruh, Tma byla fajn, originální příběh, dobře se četla. Servaz se v příběhu jen tak mihal, věřím, ze v dalším díle dostane víc prostoru. Musím vyzdvihnout části deníku, to mě bavilo číst opravdu moc.
Zatím nejlepší díl. Hrozila jsem se té tlusté bichle ale ona se četla opravdu lehce. Tenhle díl byl psycho a já si kolikrát říkala, to je krůta, proč se ta holka nikomu nesvěří. Byla jsem do konce napnutá jak kšandy. Jdu na 4. díl.
Dlouhou dobu pro mě byla "Tma" mojí nejoblíbenější detektivkou, protože jsem od ní nemohl spustit oči, jak moc jsem byl do detektivního příběhu ponořený. Také je dobré asi poznamenat, že "Tma" je moje první setkání s Martinem Servazem (a to jsem se s ním přitom setkal jen na chvíli, protože tomuto příběhu zcela dominuje oběť). Nejvíce se mi na knížce líbí právě ta hutná atmosféra, to, že máte (z pohledu oběti) strach, co dalšího se stane a vidíte, jak oběť postupně přichází o kontrolu nad vším, co se děje. Nevím, jestli jsem z nějaké jiné detektivky cítil tolik nesnáze a beznaděje. Celou dobu jsem byl napnutý a vzal jsem Minierovi všechno i s navijákem, proto jsem byl na konci dost překvapený. Sice některé motivy a detektivní postupy byly docela ohrané (viz deník), ale Minierovi to odpouštím kvůli poutavému příběhu a stylu psaní. (Těch 600 stránek uteče jako voda, věřte mi.) Knihu už bych si nikdy nepřečetl, protože je opravdu nechutná, ale všem, kdo detektivky milují, ji vřele doporučuju.
Bernard Minier a jeho série s Martinem Servazem je pro mě už naprostá sázka na jistotu, když chci nějaký opravdu kvalitní thriller. A Tma je opět perfektní!
600 stran neskutečně napínavého čtení jsem slupla jak malinu za dva dny. Je to opět jedna z knih, která se velmi těžko odkládá. A co nás s Martinem čeká tentokrát? Hlavním tématem jsou fóbie, a to jak takové ty běžnější (např. strach ze tmy), tak i ty horší, které v podstatě znemožňují normální život. A hlavně se opět přesvědčíme, že nic není, jak se na první pohled zdá, a že dát vždy na první dojem není tak zcela dobrý nápad. Velmi zajímavým zpestřením je náhled do zákulisí z příprav kosmonautů a výprav do kosmu.
Opět skvělá kniha plná napětí a překvapivých zvratů. Zařadila jsem Bernarda Miniera mezi své nejoblíbenější autory krimi.