Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303766/bmid_tmave-steny-willardu-kc9-303766.jpg
5
1052
1052
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Do této knihy jsem se nemohla ze začátku začíst asi až od sté stránky se teprve příběh Izzy Stoneové rozvinul, kdy najde deníky a začíná pátrat po tajemství útulku pro Willard. V knize byly věrohodně popsáno co se dělo v tomto ústavu pro choromyslné. Ale za mě jen tři hvězdičky pro mě byla kniha dost depresivní.
Knihu jsem brala tak, jako bych četla dvě najednou. Představovala jsem si, jak Izzy bude pomalu odkryvat příběh Clary, ale každý příběh jel sám za sebe. Co se týče Izzy přišlo mi to jako teenagerovské čtení. U Clary byly velmi dobře popsány praktiky v ústavu pro choromyslné a věřím, že se to takhle i v dřívějších dobách dělo. V happy end jsem snad ani nevěřila.
Čtivě napsáno. Příběh Clary mě pohltil, co si musela prožít, nelidské zacházení v sanatoriu, nechápu postoj jejich rodičů, že ji jen tak odepsali ... Příběh Izzy mě zas tolik nebavil, spíš na mě působil jako průměrný románek pro dívky s prvky hororu. Na konci mi přesto ukápla slza dojetím.
Na doporučení jsem si tentokrát vybrala četbu, kterou běžně nečtu.Je to jedna z nejbáječnějších knih co jsem kdy přečetla, vřele doporučuji přečíst a prožít tento silný příběh!
Nádherná knížka, je neuvěřitelné, jak se dříve v sanatoriu - a nejenom tam, k lidem chovali!
Čekala jsem trochu něco jiného. Kniha spíše než do kategorie čtení pro ženy patří mezi čtení pro dívky či Young Adult . Dějová linka Izzy je napsána velmi prosťoučce a černobíle. Část o Claře je zajímavější a téma zneužívání psychiatrie je určitě nadčasové.Takže děvčatům ve věku Izzy (i mladším) mohu doporučit.
Moc hezké čtení, knížka už má svoje místečko v mojí knihovničce :-) .... Velmi ráda se k ní zase vrátím, je to jedna z těch knih, které prostě musíte mít :-) ...
Musím uznat, že jsem si nemyslela, že se mi kniha zalíbí, ale nakonec jsem z ní byla uchvácená. Příběh byl poutavý, vývoj událostí byl nepředvídatelný a při popisování některých procedur a prostředí Willardu mi běhal mráz po zádech. Claru jako hrdinku nesmírně obdivuji, především to že vydržela silná a odhodlaná i přes veškeré překážky, který ji život nastražil. Knihu všem jenom doporučuji a věřím, že i já se k ní ještě někdy vrátím.
Původně jsem se domnívala, že půjde o červenou knihovnu opepřenou záhadou ústavu pro choromyslné. Ale byla jsem příjemně překvapena spádem děje i některými zajímavými zvraty. Dějová linka Izzy mě až tak nezaujala, brala jsem ji spíše jako nutné pojítko mezi minulostí, v níž se odehrává příběh Clary a současností, a bez něhož by nešlo příběh uzavřít.
Musím se přiznat, že mě kniha dostala. Ne,opravuji se : pasáže Clary mě dostaly. Do jejího příběhu jsem se ponořila, zžila jsem se s ním, cítila jsem každý záchvěv štěstí, její lásku, její strach. Bolelo mě, co se jí stalo. Autorka krásně popisovala sled událostí s úžasnou atmosférou. O to víc jsem nechápala, jak mohla příběh Izzy tolik odbýt. Jsem ráda, že Clara zůstala v popředí, avšak Izzyin život byl dosti neoriginální a přiznávám, že ač mi je to líto, tak mi přišel i trapný. Proto bych ráda vyzdvihla Claru. Jen díky ní uděluji knize 5* a mohu ji doporučovat.
Sestra mi tuhle knihu půjčila se slovy: ".. Se ti bude od půlky klepat brada. . " (rozuměj: budeš brečet, budeš z toho hotová, fakt mazec . . . )
Myslím, že to vystihla dokonale. . . . Brada se mi klepala od půlky, to jo, ale čekala jsem to horší. . . . . Za to ke konci to přišlo s plnou parádou!!!!
Začátek mi přišel tak trochu do růžova, až červena, . . "ale ok, jsou to ty 30. léta. . jsem si říkala ". . Tématicky to připomínalo Přelet nad kukaččím hnízdem. . . .
Ale to, že jsem měla jednu bezesnou noc a před očima se mi odehrával děj z knížky, taky netřeba komentovat. . . . .
Co jsempostrádala, byly určité absence odpovědí na plno otázek, které mě napadaly během četby.. .(ale život nám taky všechno neřekne a nezdůvodní. .)
Spoiler:
. . .když se mi za půlkou objevilo jméno Bruno, začaa jsem jásat. . a ono nééééé :((((....:-((((.. .Na stranu druhou to vypadlo tragičtěji .. (ale já pořád doufám v dobré konce, i když jsem po několikátý, jako mladší viděla Romeo a Julie, věřila jsem, že teď neumřou. . . .:-)))
Prostě doporučuji.. . .A teď si jdu ale listovat v barevné kuchařce, ať si pozvednu náladu a myšlenky do optimična :-)
Táto kniha bola perfektná. Zaujímavá téma aj spracovanie. Musím povedať, že dej týkajúci sa Clary ma bavil o trošku viac ako Izzin, veľmi ju odporúčam, tento typ kníh ma baví.
Poutavě psaný příběh dívky Izzy, která hledá pravdu o dívce jménem Clara chybně zavřené v psychiatrickém sanatoriu Willardu ve třicátých letech dvacátého století. Hodně reálně popsané postupy a chování lidí v těchto zařízeních. Osud Clary byl od začátku smutný a mě jí bylo opravdu líto. Ale díky ní Izzy dokázala mít odvahu a zjistit, co stálo za tragédií její vlastní rodiny. Zajímavý příběh, doporučuji!
Během prvních padesáti stránek jsem chtěla knížku ne odložit, ale rovnou zahodit hodně daleko. Nejvíc mě štvaly ploché a schématické postavy Clařiných rodičů, prostě hrozný otec, co celé dny vysedává za velkým dubovým stolem, odkud řídí své velkolepé obchody a ve volném čase nemá na práci nic jiného než kazit život svým dvěma dětem. Setapouch a sobí hnusec, jak by řekl Saturnin. Matka rovněž příšerná - uťápnutá bezcitná povrchní nóbl alkoholička, schématická a plochá až běda. Setkání Clary a Bruna pak bylo jedno velké trapné červenoknihovní klišé. To už jsem se chytala za hlavu. Pak přišla Izzy, její puberta a nová škola. Děs běs. Stmívání je proti tomu hóch literatura. Jenže jsem byla zvědavá, jak to dopadne, a tak jsem se stylu psaní přizpůsobila, přestalo mě iritovat místy nelogické chování postav, které se vymykalo jejich charakteru, i naivní dialogy a během jediného dne knížku přečetla. Dějově to nebylo až tak špatné, zápletka byla vcelku dobře promyšlená, prostředí léčebny a bezmoc zdravého člověka semletého systémem psychiatrické péče mi hodně připomínala Přelet nad kukaččím hnízdem ... tak dobrá, tři hvězdy za čtivost.
Devadesát čtyři procent? :-o Tak nevím, jestli do Willardu patřím já, nebo ti, kteří hodnotili přede mnou :-D Byl to typický americký příběh, román pro mládež (nebo jak se dnes říká young adult), který se tváří jako něco víc. Druhou hvězdičku přidávám jen kvůli Ježíškovi, který mi knihu přinesl.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Úžasná kniha! Skvelo napísaná a určite sa Vám vryje pod kožu. To, že spomínaná liečebňa skutočne existovala posunie knihu ďalej... Stalo sa mi, že som musela knihu zavrieť a dej trochu rozdýchať, niektoré pasáže sa čítali veľmi ťažko. Určite ju odporúčam prečítať.