Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303766/bmid_tmave-steny-willardu-kc9-303766.jpg
5
1053
1053
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Dvě dějové linie, dvě odlišné dívky, ale přesto všechny je něco spojuje. Zatímco sledujeme Claru, která se všem snaží vysvětlit, že není blázen a že je zavřená neoprávněně, Izzy bojuje v nové škole se svými novými spolužáky a snaží se zapadnout.
Každá z dívek dostává svůj vlastní prostor, střídání kapitol je dnes už věcí dosti běžnou a musím říct, že styl autorčina psaní se mi velmi líbil, protože je to skvělá vypravěčka, tak lehce jsem se do příběhu začetla, držela jsem hlavním hrdinkám palce, i když k srdci mi přirostla spíše Clara a její životní příběh, jednak protože to byla velmi silná hlavní hrdinka a hlavně protože příběh nabízel něco docela jiného než co jsem doposud četla. Tím nechci říct, že by část s Izzy nebyla zajímavá jen se tam promítlo moc těch školáckých problémů, což mi ten celkový dojem trochu kazilo, myslela jsem, že autorka půjde na dřeň ostatně u Clary to tak bylo. Přiznám se na rovinu, že jsem od knihy očekávala něco docela jiného a má očekávání nebyla příliš veliká, ale jsem velmi ráda, že jsem se spletla, protože jsem se do příběhu položila a dostalo se mi neuvěřitelného zážitku, u kterého jsem někdy nemohla ani dýchat. Na konci jsem uronila i slzičku,což se mi u podobných románů stává málokdy a upřímně doufám, že od autorky se u nás něco objeví, protože má rozhodně co říct. Ještě podotknu, že Clara je jednou z nejpozoruhodnějších ženských postav s jakou jsem se kdy v románu setkala a tak jí musím přiřadit k mým nejoblíbenějším postavám k knihách, protože ona si to rozhodně zaslouží.
Od poloviny knihy jsem se neubránila slzám ale konec jsem vyloženě prořvala. Nádherný příběh který mě chytil za srdce.
Knihu jsem si vybrala náhodně a mohu říci, že jsem neprohloupila. Takhle skvělou knihu jsem dlouho nečetla. Příběh srdce rvoucí a dech beroucí, který mě zcela pohltil. Autorka vše skvěle zpracovala.
Málo kdy se mi stává, že bych u knížky brčela, ale tahle mě fakt dostala.
Knihu jsem začala číst na doporučení ve zdejší diskuzi a musím tedy říct, že to byla dobrá volba. I když vím, že nebyla napsána podle skutečného příběhu, ale autorka určitě měla dobře nastudováno, i já jsem si už něco zjistila o praktikách v někdejších ústavech pro choromyslné, o to víc mě příběh šokoval.....kolik zmařených lidských životů lidí, kteří do ústavu přišli naprosto zdraví. Kufry ve Willardu byly skutečně objeveny v roce 1995:
http://extrastory.cz/kufry-ktere-vypraveji-patrily-lidem-ktere-zavreli-do-blazince.html
http://www.willardsuitcases.com/
Ještě by mě zajímaly kartotéky, ale dnes jde o velice citlivé téma a možná kvůli ochraně osobních údajů není možné tyto informace zveřejňovat.
Tak tenhle pribeh me pohltil! Neuveritelne napsane! Vim ze jsou postavy smyslene, ale prozivala jsem to jak kdyby to bylo podle skutecnosti. Plakala jsem jako mala holka. Doporucuji !!!
Je vůbec možné zmařit lidský život takovým krutým způsobem ?
Ani trocha štěstí, které prožívala na konci života Clara, nedokáže vymazat smutek a tíseň, kterou pociťuji při dočtení příběhu. Příběhu plného emocí, utrpení a beznaděje.
Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla, protože i když jsem měla trošku jiné očekávání, líbíla se mi.
Smutné, trýznivé, depresivní, ale přečetla jsem za dva večery a tolik jsem Claře ve všem fandfila, a ač měla krutý osud i život, aspoň ke konci se jí dostalo těch nejšťastnějších chvil v životě.
A slzy mi ke konci ukáply víc, než bych chtěla, ale nešlo to jinak.
Kniha mně zaujala zajímavým obalem, po přečtení recenzí, jsem věděla, že ji musím mít a nezklamala, naopak, překvapila mé očekávání, úžasná, dech beroucí, naprosto mně pohltila, nemohla jsem se od ní odtrhnout, příběh Clary jsem doslova hltala a potřebovala jsem vědět, jestli přece jen, se Claře podaří přesvědčit, že v psychiatrickém sanatoriu Willardu, je držená z úplně jiného důvodu, než většina. Obdivuji její vnitřní sílu, že z takového prostředí, hrůzostrašným zacházením a praktikám léčení "pro její dobro" přežila ze zdravou myslí ......
přiznávám, i slzička ukápla. Dlouho jsem nečetla nic, co by mně takhle emočně dostalo, za mně prostě PECKA, mohu jen doporučit !
Krásná kniha a velmi silný příběh. Musím říct, že praktiky lékařů v ústavech pro choromyslné mě nepřestávají fascinovat a děsit.
Na knihu Tmavé stěny Willardu jsem byla velmi zvědavá. Námět psychiatrického ústavu, dvě dějové linie, mě moc lákaly. E. M. Wiseman píše velmi poutavě a při čtení pasáží, které se odehrávají ve Willardu, vám jistě bude běhat mráz po zádech jako mně. Myslím, že autorka nijak nepřeháněla, když nám líčila život v ústavu pro choromyslné. A neumím si představit, že bych v těchto podmínkách měla přežít několik týdnů, natož měsíce či roky.
Děj je vyprávěn ve třetí osobě. I přesto se velmi lehce necháte příběhem pohltit a častokrát se vám bude úzkostí stahovat hrdlo. Charaktery osob jsou výborně vykreslené. Kniha má navíc jako bonus překrásnou obálku.
Pokud hledáte pochmurný příběh pro podzimní večery, určitě vám knihu doporučuji. Pokud jste momentálně v nějaké melancholické či depresivní náladě, radím se čtením počkat na vhodnější chvíli. Děj knihy totiž rozhodně není sluncem prosvětlený. Naopak. Je smutný, temný a chladný jako stěny ústavu ve Willardu.
Já se přiznám, že jsem od knihy možná čekala víc, nevím. Snad to bylo jen přehnaným očekáváním. Příběh mě bavil, ale nepohltil mě tolik, jak jsem čekal, že se stane.
Po dočtení této knihy mám za sebou jednu hodně zkrácenou noc, ten příběh mě doslova pohltil, ihned vtáhl do děje a na závěr i rozbrečel. A doznívá ve mně ještě dnes.
Předevšm příběh Clary je tak plný lidské bolesti, bezpráví a bezmoci, že se vám dostane pod kůži. Tu bezútěšnost dávné minulosti ale vyvažuje příběh Izzy a dává knize trošku světla a naděje do temnoty těch ,,Tmavých stěn Willardu".
Prostě úžasná kniha, která vám zacloumá emocemi.
Výborná kniha, která se četla jedním dechem až mi běhal mráz po zádech a nakonec i ta slzička ukápla. Doufám, že se dočkáme dalších knih od této spisovatelky. Dávám plný počet bodů. :)
Výborná kniha která se četla úplně sama.Někdy me až mrazilo ,když jsem četla kapitoly z psychiatrickeho sanatoria.Věřím tomu že to tak v té době fungovalo.Příběh byl velmi dobře propracovaný. I když se přiznám že kapitoly Clary byli pro mě zajímavější. Asi to bylo tou dobou v ktere se dej odehraval.Za mě plný počet hodnocení. Kniha je prostě úžasná
Skvělá kniha, četla jsem se zatajeným dechem. Tolik příkoří bolesti, ponížení a nespravedlnosti co musela Clara zažít, jen za to, že se postavila otci a řekla mu pravdu do očí, nechápu jak mohli být rodiče takto krutí. Je až s podivem, že to všechno vydržela. Při setkání matky s dcerou jsem už přes slzy neviděla.
Nejdříve se musím přiznat, že jsem knihu 2x odložila, aniž bych do ní jen nakoukla. Nějak se mi do ní pořád nechtělo a už jsem ji chctěla vrátit nepřečtenou do knihovny. Pak mi to nedalo. Asi před hodinou jsem ji dočetla a jsem zralá tak akorát na panáka! Tolik smutku a beznaděje....probrečela jsem poslední kapitoly a teď půjdu spát s ucpaným nosem a nateklýma očima. No ani nevím, co ještě dodat, veškeré mé pocity jsou jako v komentáři od PeM. Cítím se úplně stejně. Jdu si dát asi toho panáka (nebo čokoládu na nervy ;)) a kapky do nosu.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Dějová linka Izzy na mě působila jako vystřižená ze slohové práce středoškolského studenta -
schematický popis a snadno odhadnutelné směřování děje. Naopak u osudu Clary se autorka vyřádila s popisem hrůzných postupů v blázincích v minulém století. Bohužel všechno je v knize natolik černobílé, že výsledkem je melodramatický příběh s prvky hororu pro dospívající.