Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493894/bmid_tmave-steny-willardu-1mW-493894.jpg
5
1058
1058
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Hodně depresivní příběh. Byla bych pro šťastnější konec. Po přečtení jsem byla docela otřesená.
Moje první kniha od autorky a teda to je nářez.
Nádherný historický román, ve kterém se propojují dvě časové linky, zamilujete si postavy a budete slzet i nadávat nad životní nespravedlností. Prostě wow!
Ještě ted mi běhá mráz po zádech - smutný příběh a opravdu se zneužívali i normální lidi zneklidňující...
Příběh se prolíná minulosti a současnosti plno tajemství, ale i trochu otazníky něco nebylo vysvětleno tak dávám o jednu hvězdičku méně. Na knihu musíte být naladěny nemusí vůbec sednout, ale mě se četla dobře.
Moc poutavé čtení.Občas mě zarazilo pár věcí co mi úplně neseděli s příběhem, ale nic zásadního.Popis léčby ve Willardu mě naplňoval děsem,smutkem,chvílemi mi to připomínalo knihy z prostředí koncentračních táborů.Dvě dějové linky ok, neztrácela jsem se,vše se skvěle doplňovalo.Moje druhá kniha od autorky,chystám se na další.
(SPOILER) Smutné a tíživé téma, ale každopádně stojí za přečtení. Autorka píše poutavě, děj v obou příbězích ubíhá, ukazuje to hezké i smutné. Po tom všem, čím si obě hrdinky prošly jsem ráda za naději a hezký konec. A taky jsem ráda za svůj normální život.
Jestli budete po prvních stránkách přemýšlet o odložení, tak to nedělejte. Dejte tomu šanci, protože potom zjistíte, že se vám do rukou dostala jedna z nejlepších knížek, co jste kdy četli. Dějová linka Clary je vážně silná a detailně popsané praktiky z léčebny, vám budou nahánět husí kůži. Ta bezmoc, se kterou se Clara v podstatě musela smířit, mi připadala tak nespravedlivá a stále jsem doufala v nějaký zvrat a pomstu, kterou jsem pro Claru chtěla...Zajímalo by mě, do jaké míry spisovatelka čerpala z dochovaných záznamů z léčebny, protože s ohledem na to, že se bavíme o době před necelými sto lety, což není moc, je mi z těch praktik docela úzko a nechápu, že se tohle skutečně dělo a někdo to dokonce pokládal za správné...
Tak tohle mě bavilo. Chvílemi jsem měla vztek kvůli konanému bezpráví a chvílemi mně přepadla lítost a brečela jsem. Prostě silný příběh...
Přečteno jedním dechem. Zase jedna o tom kolik nespravedlnosti na světě bylo, je a bude.
Izzy Stonová žije v usporiadanej pestúnskej rodine. Pred desiatimi rokmi jej mama zastrelila svojho manžela, Izzinho otca a odsúdili ju na doživotie. Náhradní rodičia pracujú v miestnom múzeu a Izzy zapoja do projektu katalogizácie predmetov objavených za múrmi chátrajúcej štátnej psychiatrickej liečebne.
Clara v roku 1929 dovŕšila plnoletosť a zaľúbila sa do chudobného prisťahovalca z Talianska. Odmietne sa vydať za muža, ktorého jej rodičia vybrali a otec ju proti jej vôli posiela do nóbl domova pre psychicky labilných ľudí, ale neskôr Claru premiestnia do štátneho psychiatrického ústavu.
Dve dejové línie sú v románe zjavným a jemným spôsobom prepojené. Dej sa odohráva prevažne v strašidelnom prostredí psychiatrickej liečebne. Hlavné postavy sú Clara a Izzy, jedna predstavuje minulosť a druhá súčasnosť. Clara je mimoriadne naivná a niekedy tak trochu "plochá", ale jej príbeh je oveľa pútavejší ako príbeh Izzy, ktorý miestami pripomína skôr román pre vekovú kategóriu young adult. Avšak aj v rozprávaní Izzy je niekoľko zaujímavých tém, napríklad šikana či adopcia.
Autorka odvádza excelentnú prácu opisovaním liečby duševne chorých. Pripomína priam až zarážajúcu brutalitu sestier a lekárov. Napriek tomu, že ide o fikciu, vieme, že v minulosti sa tieto nehumánne metódy používali. Dokonca existuje aj Psychiatrický ústav Willard, ktorý otvorili v roku 1869 v New Yorku. Počas jeho fungovania prešlo jeho bránami 50 000 ľudí, z toho približne polovica nikdy neodišla. Priemerná dĺžka pobytu pacienta bola 30 rokov. Ústav zavreli v roku 1995.
Pútavé, tajomné a tak trochu hnev vzbudzujúce čítanie.
Kniha je pěkně psaná, má kvalitní překlad. Obsah bych osobně pocitově rozdělila. Clařin osud je prostě úděsný. Díky absurdnímu chování rodičů, má zničený život. Ta bezmoc je šílená.
Izzy - klasické americké klišé. Tyhle přehnaně popisované šikany a deprese s následným sebepoškozováním a neustálým rozebíráním problémů jsem vždycky nesnášela. Už můj dědeček říkal, že kdo si hraje, nezlobí. Dřívější generace neměly na jakékoliv deprese čas. Musely makat. Bohužel se tato moderní sebezaujatost dostala i k naší mládeži. Je to katastrofa, která jednou ty mladé semele...
Tady nemám skoro co říct. Úžasná kniha, silný příběh a skvěle napsáno. Střídají se kapitoly o Izzy a o Claře, ale děj zůstává přehledný. Izzy mě sice chvílemi maličko štvala, zato z Clařina příběhu mi bylo hodně smutno, její zážitky jsou příšerné, ale závěr mi vykouzlil úsměv na rtech a zároveň jsem upustila nějakou tu slzu. Vřele doporučuju! A rozhodně se podívám i na další knížky od této autorky, psát vážně umí
Při čtení téhle knihy na čtenáře doslova řve ta hrozná nespravedlnost a neuvěřitelné lidské chování. Kolikrát jsem si v hlavě říkala, jak sakra tohle někdo může dovolit? Linka Clary pro mě byla mnohem silnější, ale asi taky proto, že byla zkrátka drastičtější a víc člověka pohltila. Izzy byl takový spojovatel s přítomností. I když to taky neměla snadné, tak osud Clary zkrátka člověka bral za srdce víc. Trošku mě tam rozčilovaly ty pubertální rozbroje, jak vystřižené z amerického filmu ze střední školy, kde je vždy nějaká taková šikanátorka jako je Shannon, bez ohledu na její důvody. Ale naštěstí jich tam nebylo tolik a ke konci se to už soustředilo jen na hledání pravdy. Ten konec byl ale takový docela očekávatelný, doufala jsem v nějaký další zvrat.
Knihu jsem měla dlouho v plánu číst,ale z nějakého důvodu jsem se stále k ní nedostala. Konečně přišla na řadu a nezbývá mi než ji doporučit ke čtení. Není to úplně pro slabé povahy,nekoná se žádný happyend ,ale tak to v životě bývá.
Už se těším na další dílo autorky.
Kniha s velmi silným námětem. Je popisována z pohledu dvou osob. Musím říct že mě se líbil děj více z pohledu Clary ale kdyby nebylo Izzy tak by to nedopadlo jako to dopadlo. Na konci mě kniha dojala. Člověk si nikdy neuvědomí jaké kruté věci se na světě dějí a dít budou. A i když byl příběh smyšlený tak věřím že se najdou ti kteří si tuhle hrůzu prožili. Za mě tuto knihu rozhodně doporučuji přečíst.
Knížka, která má poměrně silný námět. V knize se vyskytují dvě dějové linky. Dějová linka "Clara" se odehrává v minulosti a vykresluje příběh pacientky v ústavu pro duševně choré. Tato dějová linka byla hodně čtivá a plná různých emocí od bezmoci, smutku, strachu, až po naději a odhodlání. Postavy a zápletky jsou sice smyšlené, místo a praktiky v této dějové lince mají ale reálný základ. Tyto části s Clarou byly poměrně těžké na čtení a občas úplně mrazilo z popisu, jak to v ústavu pro duševně choré probíhalo.
Druhá dějová linka "Izzy" mě bohužel moc nezaujala. Je o sedmnáctileté Izzy a odehrává se v současnosti. Tyto kapitoly mně přišly lepší až ke konci knížky.
Na plný počet to u mě sice není (asi právě kvůli druhé dějové lince), ale 4 hvězdičky si tato kniha díky silné první dějové lince určitě zaslouží.
Asi jsem od toho (dle reklamy všude kolem mě) čekala trošku více... Ale i tak se jednalo o zajímavý příběh (zčásti inspirovaný skutečností), při kterém občas zamrazilo nad pomyšlením, co všechno se mohlo odehrávat v psychiatrických ústavech v první polovině 20. století. Příběh se odehrává ve dvou zdánlivě vzdálených dějových liniích, které se nakonec protnou; to spojení osudů bylo, dle mého názoru, celkem očekávané vyústění děje.
Tak toto bude u mě kniha roku 2023 a to je únor teprve. Tuto knihu jsem nemohl číst více jak 2 kapitoly, opravdu dechberoucí dílo ze kterého mrazí co vše se mohlo stát. Obě dějové linky byli napínavé a dobře že to tak bylo jedna na dřeň ,,nervní,, a druhá situaci trošku odlehčovala jinak by mě kleplo ... DOPORUČUJI... Tuhle knihu u mě asi zatím jen tak něco nesesadí a zůstane mi v paměti hodně dlouho...
Tento příběh mě velice zasáhl, i když vím, že je autorkou smyšlený, Willard přece existoval a takové věci se tam nejspíš opravdu děly. Některé kapitoly jsem doslova četla se zatajeným dechem a nemohla se od čtení odtrhnout. Po dlouhé době kniha, na kterou budu hodně vzpomínat. Vlastně stejně tak jako na Sběratelku sirotků. Ještě mě od této autorky čeká kniha Pro tvoje dobro a očekávám, že to bude opět plně bolesti a slz.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Beznadějně smutné čtení.