Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493894/bmid_tmave-steny-willardu-1mW-493894.jpg
5
1058
1058
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Nezapomenutelná kniha!
Dějová linka Clary byla dokonalá, příběh Izzy byl sice trochu překombinovaný, ale ve výsledku mi to dojem z knihy nezkazilo.
Opravdu překrásná knížka s mrazivým příběhem ( toto opravdu zažít nechcete) a šťastným koncem.
Hodně se mi líbila. Dějová linka Clary se mě zaujala o něco více, jak asi většinu čtenářů. Dobrá atmosféra. Musela jsem rychle přečíst.
Já se na tuhle knihu tak těšila ! O to horší bylo zklamání z ní, u Clary by se ještě dalo diskutovat o tom, že rodiče se takhle dřív k dcerám chovali, pokud se jim nelíbilo jejich počínání, ale ten konec.... to bylo přitažené za vlasy tedy hodně, jakýkoliv pokus o útěk z dřívější psychiatrické léčebny, byl dá se říct nemožný, při každém pokusu se nějak víc projevit vás přece čekalo bití, svěrací kazajka, ledové koupele, nebo injekce s látkou, která vás spolehlivě uspala, takže.... No a o příběhu Izzy bych raději nemluvila, to bylo čtení tak pro třináctiletá děvčata, pro které by Izzy mohla být hrdinkou a bylo by to tak v pořádku, ale já čekala rozhodně víc. Trošku více a hlavně uvěřitelně propracovanou psychologii postav a více popsanou situaci v léčebně. Ale z obálky mrazí, to ano.
Tato kniha je všehochutí žánrů, od drama, přes romantiku až téměř po horor. Autorka rozehrává dvě dějové linky, jednu z 30. let minulého století, kde osmnáctiletou Claru rodiče umisťují do luxusního sanatoria pro její vzpurnost, protože dívka se odmítá provdat podle přání rodičů. Z finančních důvodů je následně přemístěna do léčebny pro duševně choré Willard. Pasáže z této psychiatrické "léčebny" jsou opravdu děsivé psycho. Ledové koupele, samotky, klece, elektrošoky, inzulinová terapie a hlavně naprostá bezmoc pacientů...husí kůže zaručena. V druhé dějové lince z let devadesátých se setkáváme s maturantkou Izabelou, která se vyrovnává s traumatem z dětství a díky výzkumné práci svých pěstounů nachází Clařin deník. Román je čtivý, zařadila bych ho ale spíš do kategorie young adult. Z knihy dýchá bezvýchodnost a strach, ale mohla by být více propracovaná. Některé části už jsou s uvěřitelností na štíru. 3,5.
Tady jsem tušila do čeho jdu - je to velmi silný příběh ....
Dva prolínající se životy mladých žen - který je sžíravější ?
Clary, kterou rodina umísí do psychiatrického zařízení, anebo Izzy, která se vyrovnává se zločinem v rodině ?
" V ledové místnosti stálo v řadě padesát kovových postelí přišroubovaných k podlaze ...."
Těžko jsem chápala přístup Clařiných rodičů - vůbec je nezajímal osud jejich dítěte.
U Izzy to bylo lepší - přece jen se jí podařilo najít zázemí u pěstounů a hledat v pátrání po psychických chorobách odpovědi na své otázky....
A ten závěr se mi líbil - proč by nakonec nemohlo dojít k něčemu pozitivnímu ?
Obě dvě postavy si to zasloužily.
Určitě doporučím.
Velké zklamání. Viděla jsem dobré hodnocení a nadšené komentáře.
Ale nakonec to nic úžasného nebylo. Tedy já z toho nadšená nebyla, na ostatní to asi působí jinak.
Dějová linka z blázince (Clara) nebyla špatná. Ale i když je to román a ne odborná publikace, tak jsem byla trochu rozčarovaná. "Léčebné" metody co už nejsou od konce století 19. byly současně s těmi, co začaly třeba o 40 let později... Vlastně i autorka sama to přiznává.
A dějová linka současná mi hodně připomínala dívčí románky. Nebo takové ty americké filmy ze středoškolského prostředí, kde cílovkou jsou holčiny max. 13 - 15 let.
Ufff, no úžasný příběh! Doporučuji vygooglit si videa z prohlídky rozpadlého Willardu a fotografie kufrů.
Když jsem viděla, že kniha má 90%, tak jsem byla plna očekávání. Asi jsem čekala nějakou opravdu velkou pecku, nějaký literární skvost, který mě ohromí. Nepopírám čtivost. Ovšem část ze současnosti mi připomínala dobu, kdy jsem v mládí četla Stopy hrůzy. Možná kdybych zůstala ve stejném věku, byla bych nadšená. Mne víc zaujal příběh z ústavu pro choromyslné. Klidně bych si dovedla představit celou knihu jen o Claře, bez dějové linky ze současnosti. Hodnotila bych spíš na 3,5 *.
Většina čtenářek se shoduje v tom, že je víc oslovil příběh Clary, uvězněné v ústavu, než studentky Izzy. Tak je tomu i u mě. Temné a neobvyklé příběhy, zvláště ty, co se odehrávají v prostředí blázinců, mě přitahují hororovým nádechem a dramatickým napětím. Z tamějších podmínek mi naskakuje husí kůže, špatná péče i zacházení, morbidní a nefunkční léčba, překrucování toho, co pacient řekl, bezmoc, nedostatek kvalitního jídla, totální odříznutí od rodinného, pracovního i společenského života..., no, docela úleva nad tím, že si o tom všem jenom čtu a nemusím to žít.
Věřím tomu, že nějaký nepohodlný člověk mohl nedobrovolně skončit v ústavu choromyslných, být tam zneužívaný a nadobro zapomenutý. Sama autorka připouští, že čerpala z faktů o zoufalém světě historických léčeben. Tmavé stěny Willardu jsou sice po stylistické stránce průměrem, nicméně zohledňuji zajímavé prostředí, spád a námět. Moc často se nestává, aby literatura pro ženy byla právě z takového prostředí.
Nevím co napsat....snad jen - byl to hodně silný příběh a četlo se to samo... Doporučuji!
Úžasná kniha. Vůbec nemám slov. Za den jsem celou knihu přečetla. Příběh byl velmi silný, zajímavý a napínavý. Nemohla jsem knihu pustit z ruky. Hlavní hrdinka byla velmi silná osobnost. Hodně mě udivilo, že při takových podmínkách se dozila tak vysokého věku. Knihu velmi doporučuji. Určitě stojí za přečtení.
Na knížku jsem narazila pod štítkem "odehrávající se v psychiatrické léčebně" , moje chyba, že jsem si nepřečetla, že se nejedná o thriller jak jsem čekala, ale o román. Příběh Clare mi přišel zajímavé, ale Isabella trochu to připomínalo román pro náctileté. Příliš romantiky
Kniha je vše co chcete – je pro mě multižánrová. Příběh Izzy mi nebyl tak blízký jako příběh hlavní hrdinky. Nicméně v konci knihy byl klíčový. Byla jsem v šoku, když jsem se dozvěděla o tehdejších poměrech v léčebnách. Jsem štasná, že si ke mně kniha našla svou cestu. Ta nemožnost útěku, nemožnost se dostat ze systému, možnost vás tam zavřít, když se nehodíte rodině do krámu.
Zajímavý příběh, ale nějak mě nezasáhl ani nevtáhl. Osobně jsem radši četla pasáže o Izzy než o Claře.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Brečela jsem. Čekala jsem, že budu ale ne že tolik.
Dějová linka s Clarou ve mě vyvolávala zlost nad bezprávím a křivdou a hlavně pocit bezmoci. Je pro mě těžké si představit jaké podmínky a "život" panovaly dříve v ústavech pro duševně choré a že se TO skutečně dělo.
Stejně jako kniha Pro tvoje dobro, je skvěle napsaná a plná emocí. Neodtrhnete se, budete chtít vědět jak se ubírají příběhy Clary a Izzy a jak skončí.