To
Stephen King
Příběh o klaunovi Pennywiseovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si „Smolaři“, se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. Na podzim 1957 se dávají do boje – Smolaři versus Pennywise – s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky – a tentokrát je Billem a spol. už opravdu rozladěné!... celý text
Přidat komentář
Po prečítaní tejto knihy mám veľmi zmiešané pocity. Chvíľami ma bavila, nevedela som sa od nej odtrhnúť a chvíľami som sa prichytila, že preskakujem strany a nudné pasáže s neviem sa dočkať, kedy ju už dočítam. Napokon sa mi to podarilo a teším sa, že môžem siahnuť po niečom kratšom :-)
Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila. I když je kniha dost dlouhá a některé pasáže jsou nudnější, rozhodně pro mě neztratila svoje kouzlo. Ukazuje nám vše, čeho jsme se jako děti bály. Protože kdo se jako malý nebál vlkodlaků a oživlých mrtvol?
Kniha umocnila můj děs z klaunů. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se bála vystrčit zpod peřiny nos a představa toho, že bych musela v nosi na záchod byla naprosto příšerná. I na odtok ve vaně jsem se dívala nedůvěřivě. Je to rozhodně skvěle napsané. Prolínání událostí z dětství a dospělosti "Smolařů" je taky velice dobře promyšlené a nijak násilné. I když ta úchylná epizodka na konci ve mně vyvolala trochu smíšené pocity a měla jsem pocit, že rozhodně nebyla nezbytná, nemůžu dát jinak než 5 hvězdiček.
Ze začátku jsem byla ohromená, nadšená. King je báječný vypravěč, vraždící klaun malých dětí byl geniální. Bohužel moje nadšení a dychtivost po příběhu prudce klesala, zhruba v půlce mě to začalo vyloženě nudit. Příběhu nemohu upřít komplexnost, bohužel nudných pasáží je tam až přehršel a kombinace několika hororových prvků na mě nezapůsobila gradačně, ale spíš přeplácaně a na mě to teda vůbec nefungovalo. Jak jsem se ze začátku bála klauna, se kterým se všichni vznášejí, tak další a další příšery byly již prostě moc. Posledních zhruba 150 stran jsem si říkala, že autor si s prominutím něco dal. Konec byl vyloženě slátanina, sex malých dětí ani nekomentuji, vůbec jsem nepochopila co to mělo být. Na závěrečné stránce jsem byla opravdu šťastná, že je konec a mohu tak sáhnout po něčem pro mě hodnotnějším.
Kniha pro mě měla pár hluchých míst, které mě trochu nudily, ale po přečtení poslední věty jsem pochopila, že i tyto slova jsou v příběhu důležitá a mají tam své místo. Nevím, jak jinak bych knihu popsala, protože ač jsem ji četla docela dlouho, tak jsem do ní byla pohlcena a všude jsem s byla s Billem a ostatními... Perfektně promyšlený a propracovaný příběh... Pan King je opravdu borec. Těším se na další jeho díla :-)
NE-SKU-TEČ-NÝ!!!!! Tohle byla žůžodobrodrůžo týdenní jízda (musela jsem taky chodit do práce a nečíst tam, že?!). Sakra! Neuvěřitelně jsem se bála! Někdo řekne, že je to laciný žánr - horor... Ale nee, tohle je mistrovský kousek. Bát se vlastního strachu? Bomba! Hlavně ten krásný paradox v podobě klauna. Něco, co by nám mělo vykouzlit úsměv na tváři, a to něco místo toho kouzlí jednu mrtvolu za druhou. Byla jsem nadšená formou, jakou je to psané. Dětství a současnost. Dětská víra a dospělácká víra. Teď to zní, jako bych dělala nábor na nedělní náboženství, ale nee. Chci jen vyzdvihnout přátelství a sílu slibu, který jako děti složili. Vinnetou by se vedle nich mohl jít klouzat :-).
Jediné co mě malinko rozesmálo, byl závěr. Sci-fi mi nevadí, ale tohle bylo i na mě kapánek moc. Ale budiž - přece jenom likvidovali jsme podstatu zla...
Souhrn: knížka je TOP - i měsíc po přečtení se bojím zvednout hlavu, když jdu ráno k autu, abych neviděla balonky ;-)
Začátek byl velmi zajimavý, ale pak už jsem začal ztrácet kdo, je kdo a přibližně na 100 stránce s knížkou končím. Kinga moc nemusím, píše stylem, který mi nesvědčí. Extrémní množství jmen, vytvoří v hlavě patos a skákavá kapitoly vám neumožní uvědomit si, kdo byl kdo. Nemám ani rád ry jeho dlouhé a zbytečné pasáže. Například v jedne z nich bere člověk desítky různých prášků a on každý z nich musí nějak popsat, i když pro čtenáře to ma nulovou vypovídající hodnotu. Už asi nemám na to, zkoušet další knížky tohoto spisovatele.
Od mistra Kinga jsem přečetla už několik knih a tahle opět nezklamala. Příběh má spád, postavy jsou perfektně vykreslené, závěrečný souboj napínavý. Jen všeho toho hnisu, krve, výkalů a vydloubnutych očí je trochu moc a s postupem knihy už to ztrácí na děsivosti. Za mě je nejpoutavější část ta, kde se píše o týrání Beverly manželem, tomu věřím beze zbytku a je to zároveň i to nejmrazivější téma.
Kdepak horor. Pan mozek nam tady serviruje boj se spoustecem strachu ktery se odehrava v lidske hlave. Strach ktery si deti vytvari ve sve hlave (treba komar muze vypadat jak krvezizniva obluda) snaze premuzou svoji fantazii a dospely ktere nepremození strachu,stresu apod. muze dovest az k sebevrazde nebo se zblaznit a toulat se v krajine temna nekolik let. Po precteni konce jsem si rikal co je to za bejkarnu. Pak si jedu v aute a najednou BINGO, cele se mi to otevrelo a zapadlo do sebe. Kdepak horor, kdepak, pratele. Tohle je neco daleko hlubsiho. Nekdy si to dam jeste jednou
Nenechte se odradit tloušťkou knihy, protože tenhle horror prolnutý příběhem o přáteství vás pohltí (kouzelný příběh party outsiderů, za mě:) Jenom závěr knihy je za mě docela "úletem" , srazil jednu hvězdičku :(
Když mi bylo 16, byla jsem v nemocnici na operaci a ležela tam asi čtrnáct dní. Protože jsem byla nadšená z předchozí knihy Holčička, která měla ráda Toma Gordona, rodičové měli za úkol přinést z knihovny cokoli od Kinga. A přinesli TO. I po dalších 16 letech si jasně pamatuji na tu malou, ale hodně tlustou knihu s tvrdými deskami, rozpadlým hřbetem a stránkami ze zvláštního jemného papíru potištené hustým drobným písmem. Těch čtrnáct dní jsem nebyla v nemocnici, ale v Derry v Maine. Když to vidím zpětně, měla jsem štěstí, že tyto dvě knihy byly první, které jsem od Kinga četla, do dneška je považuji za jedny z nejlepších.
Napínavé čtení, hlavně v první třetině. Čím víc se ale čtenář blíží ke konci, tím víc ztrácí na tempu. Nevím, jestli je pravda, co se povídá: že King v momentě, kdy knihu začíná psát, sám neví, jak skončí, a nechává se vést postavami. Po přečtení knihy To bych tomu ale věřila. Na pět hvězd to není, ale za přečtení určitě stojí.
Knížka o strachu, ale ve skutečnosti o dětství a dospělosti. Dokonalá Kingovka, asi nemám, co víc dodat.
Obsahově kniha mohla být kratší. Nicméně autor skvěle zvládl prolínání dvou časových linek, které se na konci příběhu samozřejmě spojí. Dle mého názor trochu nadhodnocená kniha.
Bohužel jsem nedočetla. Strašně zdlouhavé a chvílemi nudné. Třeba se k ní někdy vrátím.
Tuto knihu jsem četla pár let zpátky, ale stále se mi vybavuje. Hrozně jsem se do ní začetla, přelouskala jsem jí za tři dny :-) Kingovy knihy mám ráda. Velmi mě dostalo také Prokletí Salemu a Misery.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Nebudu se déle rozepisovat, ačkoliv bych chtěl. Prostě si TO vemte do rukou a čtěte, ale pozor, ať vám ta kniha neutrhne obě ruce ;) Beru IT spíše jako skvělé drama s hororovými prvky, a proto je kniha u mě tak kvalitní. Kdybych měl vybrat nejhrůznější pasáž, tak je to určitě ta jak Beverly a celý klub Smolařů... no, kdo přečetl pochopí.... Jinak jsem se u téhle knihy přímo VZNÁŠEL blahem. Úplně jsem se jakoby vrátil do mého dětství, kdy jsem úplně celý den, od slunného rána až po černočernou tmu, strávil venku s přáteli (místo s kameny jsme meli bitku s šiškami) a byl jsem šťastný jako klaun... jo, a od přečtení knihy budu mít ke klaunům a balónkům velmi negativní názor. Ne nadarmo má pan Stephen příjmení King. Je to bůh.