To
Stephen King
Bylo jich sedm a byli velmi mladí, když se jejich první klopýtnutí změnilo v horor. Nyní už jsou dospělými muži a ženou. Rozprchli se do velkého světa, aby v něm dosáhli úspěchu a štěstí. Ale nikdo z nich se nemůže ubránit síle, která je táhne zpátky do městečka Derry, aby stanuli tváří v tvář noční můře bez konce a zlu beze jména... To.. Jeden z nejlepších hororů, jaký byl kdy napsán, od mistra žánru - Stephena Kinga.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2009 , Beta-DobrovskýOriginální název:
It, 1986
více info...
Přidat komentář
Od mistra Kinga jsem přečetla už několik knih a tahle opět nezklamala. Příběh má spád, postavy jsou perfektně vykreslené, závěrečný souboj napínavý. Jen všeho toho hnisu, krve, výkalů a vydloubnutych očí je trochu moc a s postupem knihy už to ztrácí na děsivosti. Za mě je nejpoutavější část ta, kde se píše o týrání Beverly manželem, tomu věřím beze zbytku a je to zároveň i to nejmrazivější téma.
Kdepak horor. Pan mozek nam tady serviruje boj se spoustecem strachu ktery se odehrava v lidske hlave. Strach ktery si deti vytvari ve sve hlave (treba komar muze vypadat jak krvezizniva obluda) snaze premuzou svoji fantazii a dospely ktere nepremození strachu,stresu apod. muze dovest az k sebevrazde nebo se zblaznit a toulat se v krajine temna nekolik let. Po precteni konce jsem si rikal co je to za bejkarnu. Pak si jedu v aute a najednou BINGO, cele se mi to otevrelo a zapadlo do sebe. Kdepak horor, kdepak, pratele. Tohle je neco daleko hlubsiho. Nekdy si to dam jeste jednou
Nenechte se odradit tloušťkou knihy, protože tenhle horror prolnutý příběhem o přáteství vás pohltí (kouzelný příběh party outsiderů, za mě:) Jenom závěr knihy je za mě docela "úletem" , srazil jednu hvězdičku :(
Když mi bylo 16, byla jsem v nemocnici na operaci a ležela tam asi čtrnáct dní. Protože jsem byla nadšená z předchozí knihy Holčička, která měla ráda Toma Gordona, rodičové měli za úkol přinést z knihovny cokoli od Kinga. A přinesli TO. I po dalších 16 letech si jasně pamatuji na tu malou, ale hodně tlustou knihu s tvrdými deskami, rozpadlým hřbetem a stránkami ze zvláštního jemného papíru potištené hustým drobným písmem. Těch čtrnáct dní jsem nebyla v nemocnici, ale v Derry v Maine. Když to vidím zpětně, měla jsem štěstí, že tyto dvě knihy byly první, které jsem od Kinga četla, do dneška je považuji za jedny z nejlepších.
Napínavé čtení, hlavně v první třetině. Čím víc se ale čtenář blíží ke konci, tím víc ztrácí na tempu. Nevím, jestli je pravda, co se povídá: že King v momentě, kdy knihu začíná psát, sám neví, jak skončí, a nechává se vést postavami. Po přečtení knihy To bych tomu ale věřila. Na pět hvězd to není, ale za přečtení určitě stojí.
Knížka o strachu, ale ve skutečnosti o dětství a dospělosti. Dokonalá Kingovka, asi nemám, co víc dodat.
Obsahově kniha mohla být kratší. Nicméně autor skvěle zvládl prolínání dvou časových linek, které se na konci příběhu samozřejmě spojí. Dle mého názor trochu nadhodnocená kniha.
Bohužel jsem nedočetla. Strašně zdlouhavé a chvílemi nudné. Třeba se k ní někdy vrátím.
Tuto knihu jsem četla pár let zpátky, ale stále se mi vybavuje. Hrozně jsem se do ní začetla, přelouskala jsem jí za tři dny :-) Kingovy knihy mám ráda. Velmi mě dostalo také Prokletí Salemu a Misery.
Já jsem teda nadšená nebyla vůbec. Kniha byla zdlouhavá a tento styl mě nijak nenadchl. Do čtení jsem se musela chvílemi nutit. No věřím, že jsem jedna z mála, ale toto vůbec není čtení pro mě...
Když jsem si knížku kupovala, trošku mě odrazoval počet stránek. Ale řekla jsem si, že to zkusím, je to přeci kingovka.
Poté, co jsem knihu začala číst jsem byla nadšená. Příbě byl čtivý, rychle plynul a byl napínavý.
Knihu jsem přetla velice rychle a moc se mi líbila.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
Začátek byl velmi zajimavý, ale pak už jsem začal ztrácet kdo, je kdo a přibližně na 100 stránce s knížkou končím. Kinga moc nemusím, píše stylem, který mi nesvědčí. Extrémní množství jmen, vytvoří v hlavě patos a skákavá kapitoly vám neumožní uvědomit si, kdo byl kdo. Nemám ani rád ry jeho dlouhé a zbytečné pasáže. Například v jedne z nich bere člověk desítky různých prášků a on každý z nich musí nějak popsat, i když pro čtenáře to ma nulovou vypovídající hodnotu. Už asi nemám na to, zkoušet další knížky tohoto spisovatele.