To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467127/bmid_to-je-on-o-te-co-si-rikala-toyen-1nb-467127.jpg
4
209
209
To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis. Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století.... celý text
Přidat komentář
Zatímco kvalitních monografií a katalogů z výstav existuje řada, o soukromí nejslavnější české malířky se ví málo - sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla. Lze tedy pochopit, proč se Milena Štráfeldová vydala cestou beletrizace a přiznané fabulace. Zůstala však kdesi na půli cesty. Povedlo se jí vykreslit ideový kvas, v němž ze vzdoru proti šosáckým maloměšťákům (mezi nimiž vyrůstali Toyen i Štyrský) a v reakci na děsivou válku vznikly avantgardní směry kolem skupiny Devětsil, s nimiž je spojeno možná to vůbec nejlepší z novodobého českého umění. Kniha kromě malířů představuje i teoretika Teigeho, básníky Seiferta a Nezvala nebo architekta Bedřicha Feuersteina. Toyen a Štyrský ale inspiraci nečerpali jen z tohoto podhoubí, ale i z Paříže, hlavního města surrealismu a avantgardy vůbec (ze svého pobytu mimochodem sepsali tlustého průvodce). Není divu, že všichni ti progresivní umělci a myslitelé byli politicky hodně nalevo, ale je znepokojivé, jak rychle se myšlenka rovnostářství překlopila do dryáčnického třídního boje, v čemž přední osobnosti Devětsilu podpořily "karlínské kluky" kolem Gottwalda. A zatímco třeba Vítězslav Nezval psal pajány na Stalina, Toyen zůstala surrealistkou a ještě před únorovým pučem opustila vlast, aby se do ní už nikdy nevrátila. Už při svém příjezdu do Paříže v roce 1947 byla tak trochu umělecký dinosaurus a po další tři desetiletí zůstala snad posledním žijícím exemplářem jednoho avantgardního směru, který byl možná až příliš spojený s meziválečným obdobím... Toyen neměla jednoduchý život, ale zůstala sama sebou, brala svou tvorbu vážně a nepodlehla líbivosti, ať už šlo o umění nebo politiku. A vůči dvěma klíčovým mužům svého života se zachovala obdivuhodně - Jindřicha Štyrského zachraňovala před smrtí v alkoholovém deliriu a Jindřicha Heislera čtyři roky skrývala před gestapem ve vaně své žižkovské garsoniéry. Co mě ale při čtení iritovalo, byl autorčin styl - "bílá místa" příběhu leckdy vyplňuje vycpávkami a klišovitými rozhovory, sklouzávajícími až k banalitě, a všechny postavy zdrobňuje (Manka, Jaroušek, Slávek...). Na vrub nakladateli pak jde nepochopitelná absence obrazové přílohy, ať už reprodukcí obrazů nebo dobových fotografií. O pozoruhodném životě Toyen totiž nejlépe vyprávějí její díla. (6/10)
Velké zklamání, dočetla jsem se zaťatými zuby. Nevyužitá příležitost; tak zajímavé osobnosti, ovšem vyprávění o nich působí místy jak sentimentální sousedské plkání. Většina postav se vznáší jako v mlze, nemám z nich pocit životnosti (paradoxně životné jsou postavy "obyčejných" lidí, např. rodičů Čermínových či Zdeňky). Autorské vsuvky a pokusy, aby to bylo "umělecké", jsou na hranici trapnosti, stejně jako šmahem provedené odsudky komplikovaných osobností, jako byl např. Nezval. Jaká škoda.
To je ono! Takhle se na mě musí! Konečně mi někdo ukázal cestu k modernímu umění. Samotnou mě překvapilo jak moc se mi kniha líbila! Všechny obrazy jsem si dohledávala na internetu a mnohé pochopila. Tato kniha je totiž skvělou pomůckou k pochopení doby, uměleckých směrů a tehdejších spolků. Doporučuji, nejen, všem středoškolákům :).
Největší předností knihy je vykreslení atmosféry. Ať už drsně chudého pražského Smíchova, kde v začátcích dvacátého století tříletá Manka s angínou pozoruje mouchu, vztahových peripetií Devětsilu, uliček a bulvárů Paříže, obou válek . . . . . nebo závěrečný popis "zlatých šedesátek" ve Francii.
Vše propojené s komplikovanými uměleckými osobnostmi, nejen z učebnic literatury, (mihne se tam třeba i Meda Mládková-Sokolová) to vlastně víc než dobře funguje.
Místy jednoduché až naivní vyprávěnky dokreslují hru světel a stínů. Trochu jsem pochopila nejen náznak osobnosti snící rebelky, jejíž obrazy mě nedávno příjemně překvapily, ale hlavně atmosféru kolem vzniku surrealismu, (vzdor proti socrealismu?) který mi nikdy k srdci nepřirostl.
Místy jsem tápala mezi tou z Batignolles a tou druhou, mezi realitou a fikcí, ale když na to přistoupíme, můžeme si odnést náznak pochopení.
Z druhé strany, žádný literární zázrak to asi není, (kritikám výše hodně rozumím!) proto tři jako dobré :o) byť za nápad, styl zpracování a nadšení ze čtení je to bezesporu víc než plný počet! Hodně mě to bavilo.
6/3
Ke knize jsem přistupovala skepticky - co to bude za biografii, když je o Toyen tak málo známo? Ale autorka si s tím skvěle poradila. V těch bílých místech života Toyen nám předkládá různé alternativy jejího života, nabízí čtenáři možné scénáře, ať si sám vybere a nenutí mu jen jednu verzi. Nebo naopak poodkrývá život Toyen skrze příběhy jejích přátel. Tímto originálním přístupem a odvahou si mě autorka získala. A Toyen samozřejmě taky...
Jsem naprosto uchvácena...jako tehdejší Paříž, to muselo být sakra disko...
Báječná kniha,měla jsem pocit,jako bych byla součástí děje. Škoda,že tam nejsou fotky...protagonistů...děl...ze soukromí.....tak jsem si je pěkně dohledala
Má-li být zcela upřímná, tak mě kniha úplně nedostala, ačkoliv má mnoho zajímavých aspektů. Velmi oceňuji práci autorky. Je vidět, že si dala hodně záležet na tom, aby kniha odpovídala co nejvíce skutečnosti. Což rozhodně nemohlo být jednoduché vzhledem k poměrně tajemnému životu samotné Toyen. Vždy jako čtenář poznáte momenty, kdy ani historicky nikdo neví, jak přesně to bylo.
Co mi naopak trochu nesedlo je prolínání různých časových i dějových os. Myslím, že pasáže, kde je zachycen rozhovor "té druhé", jsou trochu nadbytečné, málo vysvětlené a zároveň zbytečně rozbíjejí chod knihy (ale jen můj názor). Taky mi nesedí momenty, kdy autorka předbíhá děj = na konci některých kapitol prozrazuje, co se stane v další části knihy, což u životopisných knih, kde postavy jsou historické osobnosti, asi tolik vadit nemusí, ale přiznám se, že si pak říkám a proč to tedy mám číst do konce. Poslední věc, kterou bych ráda zmínila - ačkoliv je to pouze můj subjektivní názor - moc se mi nelíbí název knihy. Ale nechci být příliš kritická, kniha rozhodně stojí za přečtení a dozvíte se opravdu mnoho zajímavého o životě nejen Toyen, ale i dalších českých umělců. Doporučuji.
Skvělá kniha o jedné skvělé ženě. Velmi kladně hodnotím i popis života začátku 20 století. Jaká byla tehdy politika ale i myšlení lidí. Vše je na pozadí života této malířky moc pěkně zpracováno včetně dalších významných osob tehdejší doby ať už se jedná o literáty z Devětsilu nebo jiné malíře. Osobně se mi velmi líbily i úryvky snů jednotlivých postav, kterými autorka knihu obohatila.
S ostatními recenzisty souhlasím v tom, že mi v knize chyběly fotografie především děl Toyen ale i Štýrského.
Trochu mám z knihy pocit, že jsem se dozvěděla hodně o všech okolo, ale o samotné Toyen moc ne... Myslím, že by kniha mohla být poloviční, někdy jsem se musela do čtení nutit...
No páni... Skoro až nemám slov.
Když jsem zjistil, že vyjde atypický životopis mé nejmilejší malířky, říkal jsem si, co to bude. A volba byla jasná - knihu co nejdřív přečíst. A nemám slov...
Životopis pojatý formou vyprávění, prolínání všech významných i méně známých umělců, kteří prošli Mance životem a zanechali v něm stopu. Autorka vychází z reálných informací, které o tajemné umělkyni známe a přidala k nim dějovou linku, která to vše dokonale završila. Krátké pasáže, střídání postav a výborný styl psaní, to vše dělá z knihy to, že musíte číst dál a nechcete ji odložit. A jediné, co brání dočtení za jeden den je to, že si prostě musíte ty umělce vyhledat a něco si o nich přečíst a kouknout na jejich díla.
Jediné, co bych knize vytkl je to, že mohla jako správný životopis obsahovat i fotografie nebo minimálně alespoň nějaké kresby. Kniha o malířce bez jediného obrázku, je hodně smutná.
Ne vždy jsem se dokázala srovnat s autorčiným stylem, občas to bylo trochu příliš vyumělkované (třeba "příspěvky" Zděňky), ale na druhou stranu jsem ocenila autorčin záběr a začlenění Toyen do historického kontextu i vztahů. Poválečné období by si možná zasloužilo víc pozornosti, tam už to celé šlo nějak moc hopem - chápu, že důležitější události se odehrály během mládí Toyen, ale přecen jen těm 35 letům je věnováno hodně málo stránek a fakticky je to jen od úmrtí k úmrtí - noví přátelé jsou zmíněni velmi letem světem...
Hlavně ale opravdu postrádám obrazovou přílohu, i když mnohé obrazy znám, do detailů si je během četby nedokážu vybavit. Bylo by fajn paměť si osvěžit, případně se seznámit s těmi, které neznám. Styl je otázka vkusu, ale tohle by u životopisu malířky chybět nemělo.
Skvělé. Velmi jsem ocenila, že jsem si díky knize dala do spojitostí věci, které už jsem věděla, ale nějak jsem si je nepospojovala. Zvlášť pasáž týkající se meziválečného období byla pro mne hodně zajímavá.
Skvělé! Jako všechny knihy paní spisovatelky. Četba její tvorby mně dělá velikou radost , poučení. Je vidět, že paní Milena čerpá z archivů, její znalosti jsou úžasné. A její čeština je prostě na jedničku, při čtení vás děj zaujme a čtete a čtete.
Zvláštní příběh, zvláštní kniha.
První čtvrtina pro mě byla nerozluštitelná, až příliš snová, s tím jsem fakt bojovala. Chytila jsem se až později, u normálnějšího, víc souvislého děje. Asi víc dokážu ocenit reálie. Kniha byla zajímavá, to ano, ale přiznám se, že toto beletristické zpracování mě příliš nenadchlo. Anebo jsem byla až příliš natěšená...
Čtvrtá hvězda je spíš za kvalitu než za dojem.
Ráda jsem se začetla, vždyť o Toyen toho víme vlastně tak málo. Známe její dílo, životopis, přátele. Ale ona samotná je pořád tajemstvím. A i nadále zůstane.
Toyen byla bezesporu pozoruhodná a výjimečná osobnost. Tahle knížka o ní ale bohužel není můj šálek kávy. Nevím, co si o knize mám myslet. Dřina? Zmatenost? Dřina! Zmatenost! Ale dočetla jsem a něco nového a zajímavého jsem se dozvěděla, tak vlastně ani nelituji :)
Štítky knihy
české malířství životopisné, biografické romány čeští malíři Toyen (Marie Čermínová), 1902-1980
Autorovy další knížky
| 2021 |  To je on!: O té, co si říkala Toyen |
| 2022 | Krycí jméno Studentka |
| 2016 | Trestankyně: Příběh Růženy Vackové |
| 2016 | Sestry B. |
| 2014 |  Guláš pro Masaryka |
Krásně napsaná knížka, velmi dobře se četla a vtáhla do děje i atmosféry doby.
Jediné, co mi chybělo, byly fotky a reprodukce obrazů, které jsem dohledávala na internetu.