To nejlepší ze SF roku 1961

04.09.2024

Isaac Asimov tuto sbírku vydával pravidelně od roku 1939 až do roku 1963, kdy to po něm převzal Robert Silverberg. Do češtiny ovšem byly přeloženy jenom ty z let 1960 a 1961. Těžko říct proč si vydavatel vybral zrovna tyhle dvě, ale minimálně s tou druhou měl šťastnou ruku, protože většina povídek je skvělých a některé jsou opravdu vynikající.

100 % Velezrada - skvělá military sci-fi, fascinující sociologická studie a důrazné varování před tím, k čemu se možná také blížíme. Tahle povídka zraje jako víno a každý rok je tísnivější. Vrchol sbírky.
100 % Skleník - pasáž z dnes již klasického románu, z doby kdy z něj existovala jen tato krátká část. Ze všech extrémně vzdálených budoucností lidstva je život v rostlinné říši jedna z nejvíce fascinujících.
90 % Skrýš - chytře vymyšlená a dovedně napsaná povídka, v níž se prolíná xenobiologie se selským rozumem.
90 % Co je ta věc jménem láska - autorova odpověď na satiru science fiction otištěnou v časopise Playboy. Břitká, osvěžující a vtipná.
70 % Cena pro Edie - provoplánová a nic moc objevná povídka, která působí jako něco z doby o dvacet let dříve. Pointu jsem odhadl snad už v první třetině, a pak už neměla co nabídnout.
70 % Loď, která zpívala - styl autorky mi moc nesedl, ale děj obtočený okolo myslící lodi je napsaný procítěně.
90 % Smrt a senátor - občas hořká, občas melancholická, ale poctivě odžitá povídka s poučením na konci.
90 % Válečná lest - námět je trochu přitažený za vlasy, protože tuhle past šlo určitě nastražit i jednodušším způsobem. Napsané je to ovšem skvěle.
100 % Měsíční motýl - fantazie Jacka Vanceho při vymýšlení exotických společností mě nikdy nepřestane fascinovat. Tady na krátké ploše vytvořil civilizaci, která je na začátku nepochopitelná, ale na konci už dává smysl.
90 % Planeta jménem Séol - Cordwainer Smith má v sobě temnou stránku, nebo alespoň fascinaci temnotou, protože jeho povídky umí být neuvěřitelným způsobem kruté, zvrhlé a nebo znepokojující.
80 % Žluna - chytrá a úsměvná povídka směřující k očekávanému závěru. Líbila se mi hravost s jakou autor měnil budoucnost.
70 % Stěna z křišťálu - přišlo mi to trochu zmatené a čekal jsem chytřejší závěr, ale i tak to byla zajímavá cesta. Po dočtení jsem musel chvilku přemýšlet, co se tam vlastně stalo.
70 % Nezapomeňte na Alamo! - povídky z alternativní historie jsou fascinující už jen svým tématem, takže i když je tahle konkrétní slabší, při hodnocení jsem na ni mírnější.