To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488258/bmid_to-prsi-more-cXQ-488258.jpg
4
1633
1633
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Opravdu zvládnu naprostou většinu knih dočíst ... tuhle ne. Vydržela jsem do stránky 110 a prostě se nehecnu.
Přečtena už dříve a protože si k ní nic nepamatuji, tak mě prostě nezaujala a nic mi nedala.
Hanka. Hned jsem si ji oblíbila. Prostě mi sedla tím, jak bere život a jak bere sebe, spíš teda nebere a jak je jí všechno buřt. Všechno. Až na Aleše. Nevlastní bratr, ale o to víc příležitost se do něj zamilovat. Až později, jako dospělá pochopí, proč k ní stále chodí.
Po tom, co umře i její máma se Hanka ocitá u babičky. A i tam se pak dozvídáme dřívější historii.
A pak přijde Hubert. Tuto knihu jsem četla několikrát, protože i když se začátek nejeví moc optimisticky, zkrátka pro ten konec tu knihu miluju a líbí se mi i to, mezi tím. Líbí se mi i lístečky na úkoly. Taky je dělám.
Zkrátka když nemám náladu, sáhnu po této knize a ten konec mi tak krásně vykouzlí zase úsměv, že i na to, jak se to celé zdálo bezvýchodné, někdy si stačí jen přát.
Tato a ještě Osm se mi od Radky líbí nejvíc.
Více o tom, co se mi líbí a co spíš čtu se dozvíte na IG profilu Z_te_lepsi_stranky
Příběhy několika postav a všechny tragické, jedna velká deprese prolínající se celou knihou. Střídání časů i vypravěčů, smrtí se začíná i končí. Přesto se dá kniha přečíst.
Knihy paní Třeštíkové mám velmi ráda, má svůj osobitý styl a tato kniha mě opět nezklamala. Líbí se mi, že i přes tragické osudy všech postav je v knize cosi pěkného, dokáže vtáhnout i zasáhnout každého, protože nikdy nevíme kdy nás může potkat něco podobného. Kniha nepatří mezi nejveselejší, ale já se do ní začetla a v těch životních tragédiích co se zde odehrají jsem se i zasmála.
Kniha byla spíše průměrná, už jsem od p. Třeštíkové četla lepší, ale i horší. Hlavní postava nebyla úplně sympatická. Líbilo se mi, jak se postupně odkryval příběh postav. Znovu bych ji asi číst nechtěla, ale nebyla špatná.
Ponořila jsem se do knihy. Po přečtení mám smíšené pocity. Opět kniha s otevřeným koncem a spoustu nevyřčených tajemství. Ale já jsem opět unešená a mrzí mě, že mám dočteno už.
Já si knížky obecně pamatuju špatně. Tohle také hodnotím dost zpětně a stejně vím, o čem byla. I proto můžu si myslím říct, že byla skvělá. Taková hodně plná emocí, do kterých je třeba se trošku ponořit a snažit se být k hlavní postavě empatický. Bláznivé, ale chytlo mě to za srdíčko... :D
Opět trošku psycho, ale je to relativně poutavě napsané a přečetla jsem jí vcelku rychle. Jen přemýšlím nad tím, že jsem měla z knížky spíše smutný dojem.
Četla jsem dlouho, nebavilo mě to. Osudy žen v této knize a možná ve všech knihách této spisovatelky jsou bolestné, bez lásky, bez života.
Bohužel zklamání, kniha mě vůbec nenadchla, odložila jsem ji po pár stránkách, strašně zmatečná.
Ze začátku mi trvalo než jsem se začetla, ale opět mě kniha nezklamala. Zajímavě propojeno, pěkné.
Nemuzu si pomoct, ale z tehle knizky nemam moc dobry pocit; dost depresivni a smutne, ten pocit zmaru z hlavni postavy, ktera mi byla silne nesympaticka.
Pribeh o holce, ktera sice nemela na ruzich ustlano, prakticky nikdo ji nevychovaval a nepredal zaklady do zivota a kvuli tomu nevedela co si se sebou pocit, citove oplostela a prochazejici zivotem bez kapky radosti. Nerikam, ze musim cist same "hahaha" knizky nebo romance se stastnym koncem, ale tohle na me bylo nejak moc uz.
Nejsem milovnicí psychologických příběhů. Ze začátku knihy se mi do děje nedařilo proniknout. Několikrát jsem i byla přesvědčená, že přestanu číst. Ale "něco.." mi nedalo a já pokračovala. Nakonec se mi příběh nezdál ani tak hrozný.
Bohužel, naprostý brak. Připomíná mi to nepovedené středoškolské práce. Knihu jsem sice dočetla, ale rozhodně si žádnou jinou nekoupím.
Určitě nedoporučuji začínat číst Radku Třeštíkovou knihou To prší moře. První polovina knihy je napsaná hodně zmatečným způsobem, který myslím může leckterého čtenáře od čtení odradit a po další knížce této spisovatelky už nesáhne. Taky mi vůbec neseděl rádoby poetický styl psaní, který Třeštíková místy používala. Z počátku jsem měla chuť knihu odložit, trvalo mi dost dlouho, než jsem se začetla a na poněkud zmatený styl vyprávění si zvykla. Čím víc se ale čtenář seznamuje s příběhem a postavami, tím více se stává kniha čtivou, od druhé poloviny jsem ji nemohla odložit. Chování hlavní hrdinky nechci soudit, její život byl opravdu komplikovaný a bůhví, jak by se člověk v její situaci zachoval.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
To byl takový zvláštní divno-příběh a proto mě to asi bavilo. Dělo se tam toho hrozně moc a zároveň nic a většina osob v příběhu nejsou příliš sympatická ale Třeštíková se prostě čte sama a je lehké se díky tomu do knihy vážně ponořit.