To veliké zlé město
Ed McBain
Věčně přetížená služebna 87. revíru bojuje se třemi zásadními problémy. Mají tu zavražděnou ženu, jejímž nejvýraznějším fyzickým znakem jsou prsní implantáty. Což ve velkém zkaženém městě, jako je Isola, sotvakoho překvapí – dokud se nezjistí, že to byla jeptiška… Pak je tu otravný Cukrář, zloděj libující si v čokoládových sušenkách. A detektiv Steve Carella má ještě jeden drobný osobní problém. Člověk, který zavraždil jeho otce – a unikl trestu – je zpátky v Isole. A je přesvědčen, že nejlepší způsob, jak si i do budoucna pojistit svobodu, je zabít i Carellu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2019 , BaronetOriginální název:
The Big Bad City, 1998
více info...
Přidat komentář
Velmi dobré jsou oba případy, jak ten z mrtvou jeptiškou tak i pátrání po lupiči Cukrářovi. Oba skončí trochu netradičně. V ohrožení života je taky Steve Carella... Jinak je to taková klasika, kde McBain zručně popisuje své město jako by to byl živý organismus... pohodlných 80%.
Neotřelé případy, které pomůže 87. revíru vyřešit Ollie W. i Matthew Hope.
Skvělé čteni na dovolenou.
Další skvěle napsaný román, plný vulgárních vtipů o jeptiškách a proticírkevních hlášek. Parta cynických poldů 87.revíru doplněná kámošem Ollie Weeksem řeší tři zapeklité případy, z nichž každý v pohodě stačí na samostatnou povídku. Všechny tři kauzy nakonec vyřeší, i když ne vždy je úspěch stoprocentní!
Tak si mohu odškrtnout další skvělý díl 87.revíru. Opět perfektní počteníčko, autor nezklamal.100%.
Dost dobrá klasika, která je čtenářům Ed McBaina známá. Jen mám trochu obavy, že ničím natolik nevyniká, abych si tuto knihu pamatoval delší dobu. Přesto fajn počtení.
Svižná a místy příjemně vtipná detektivka. Kolegové z 87. revíru řeší několik případů najednou, z nichž stěžejním je vražda mladé jeptišky. Postupným odhalováním a výslechy nakonec dokáží najít toho pravého vraha. Líbily se mi pohotové dialogy a kratší stopáž knihy.
Tentokrát nám autor předhazuje tři problémy a postupně svým stylem o práci policistů v 87. revíru postupně přináší jejich rozuzlení. Ale není to vždy jednoznačné, a tímto mi připomíná styl psaní Grahama Greena. Dialogy se mi líbí a také úvahy postavy Cukráře jsou skvostné!
Moje druhá kniha od autora a připadá mi stejně jako u té první,že je to takové oddechové čtení,které neurazí,ale nějak zvlášť neutkví v paměti...ideální na cestování MHD...
I v roce 1998, po dvaačtyřiceti letech v revíru 87, je autor stále ve formě. Stejně jako Carella a spol, chlapci, kterým město stárne, hrubne, zločiny jsou stále odpornější, ale oni si udržují klobouky na hlavě a trvalou svěžest Eliny Makropulos - jejich věk je nižší než dosavadní stáří téhle knižní série. Autor znovu předvádí své obvyklé přednosti – na malém prostoru výstižně, poutavě a zároveň vtipně popisuje současně hned tři případy. Nuda nehrozí.
85 % (zatím 108 hodnotících, průměr 87 %).
…
„Jednou jsme zatkli chlapa, který se jmenoval Ernest Hemingway a nebyl to Ernest Hemingway.“
„A kdo to teda byl?“
„Ernest Hemingway. Abyste rozuměl: nebyl to ten Ernest Hemingway, ale někdo, kdo se náhodou jmenoval taky Ernest Hemingway.“
„A kdo to je?“ zeptal se Schwartz. „Ten Ernest Hemingway?“...