Tokijský ghúl:re 16
Sui Išida (p)
Tokijský ghúl:re série
< 16. díl
Teď už nejde couvnout. Nimura Furuta rozpoutal peklo a Kaneki je nejspíš jediný, kdo ho dokáže zastavit. Otázkou je, jak velkou cenu bude muset zaplatit...
Přidat komentář
„Ze všech pacientů
jich už asi tisícovka
nedokáže přijímat
normální stravu.
Zatím dostávají nitrožilní.“
Šestnáctý díl v této druhé Ghúlské sérii je asi o třect stran nadupanější než předcházející knihy. Těšil jsem se tak na větší akce a více dobrodružství. A to se mi také dostalo. Více prostoru zde tak dostává samozřejmě Kaneki. Furutovo „rozpoutané peklo“ možná jediný Kaneki dokáže zastavit. Jenže je kolem toho dost mrtvol, a to se mnohým nebude líbit.
Citát: Jestli to tak půjde dál, všichni obyvatelé 23. okrsku se pravděpodobně promění v ghúly.
Mám rád kresbu, kdy je pohled na nějaké město, vedený z dálky. Vlastně hned takovou „fotografii“ můžete vidět v první kapitole #165 Tenký led. Tak jsem se hned na začátku pokochal, uklidnil duši i mozek a hlad, a připravil se na další ghúlský masakr. Páni, další perfektní jízda. Ale asi nejvíc jsem si užil kapitolu #170 nazvanou Evoluce a hvězdy. A možná je to i klíčový příběh v celém svazku. Jenže konec přijde až na konci. „Jablko?“ Rozhodně za plný počet. Celá série byla perfektní.
Citát: Dovol mi vychutnat si ten pocit, že žiju.
Pěkně akční pokračování, téhle poslední svazek že série tokijsky ghul Re 16- byl hodně na nacpanej akci, někdy vtipné hlášky - že u toho čtenář baví, knížka se mi moc líbila, konec dopadl dobře.
Kdyby bylo pokračování další série jdu toho, i ty 2 série tokijskyho ghula stojí za přečtení + 3 svazky příběhu o postavách z tokijskyho ghula - pro fanouška je to jako povinnost : D
Tak jsme se dostali na úplný konec. Zatímco lidé i ghúlové společně bojují proti "dračím dětem", skupině "V" i odpadlým ghúlům, odehrává se na pozadí několik osobních soubojů. Některé skupiny se utkají s Jednookou sovou nebo Donatem Porporou a Rendži se konečně musí postavit Utovi. Ale nejdůležitější a osudový střet patří Kenu Kanekemu a Nimurovi Furitovi. A možná tak trochu i Rize. Když je po všem, svět se pomalu vrací do starých kolejí. Ale jak se dozvíme ze závěrečné kapitoly, už nikdy nebude jako dříve.
Autorovy další knížky
2016 | Tokijský ghúl 1 |
2016 | Tokijský ghúl 2 |
2017 | Tokijský ghúl 3 |
2017 | Tokijský ghúl 5 |
2019 | Tokijský ghúl:re 1 |
A jsme na konci. Jestli dovolíte, nebudu se věnovat popisu děje, ale přejdu rovnou k hodnocení (16. dílu i celé série).
Poslední číslo je našlapané od začátku do konce. Završují se všechny hlavní příběhové linie, jsme svědky velkých soubojů i menších potyček. Takže akce rozhodně nechybí a co je skvělé, kresba i v akčních scénách vypadá dobře. Jak jsem si pořád nemohl zvyknout na kresbu v rychlejších pasážích, zde jsem to bral se vším všudy. Možná se ve mně něco zlomilo... možná jenom přece taková "vymachulená" kresba k závěrečnému boji prostě patří.
Pomalejší sekvence byly jako vždycky výborné po všech stránkách, i když byly dialogy většinou prokládané bitvou. Znáte to - bojujeme, ale vždycky máme čas si zároveň vylívat srdíčko, nebo pronášet drsné hlášky.
Závěr nepotřebuje komentář. Chytí za srdíčko a i když se svět změnil - nebo alespoň Tokyo - zůstane v nás hřejivý pocit, že i přes všechny oběti a padlé kamarády je nyní "svět" TG takový, jak má být. Se vším špatným i dobrým.
Poslednímu dílu tak uděluji plných 5*. Celkové série zaslouží 4 z 5. Občas to klopýtlo, jisté momenty mi přišly zbytečné, natahované nebo prostě blbě nakreslené, ale celkové to byla opravdu jízda. Ještě jednou musím zmínit a pochválit dialogy - a vlastně i monology - opravdu se povedly v průbehu celé série. Manga TG tak zaslouží Sorenovu pečeť kvality =D a jsem rád, že je čestným obyvatelem mojí knihovny.
P.S.: Už opravdu naposled - Tóka byla, je a vždycky bude kus ;)