Tokijský ghúl:re 16 přehled

05.05.2023

A jsme na konci. Jestli dovolíte, nebudu se věnovat popisu děje, ale přejdu rovnou k hodnocení (16. dílu i celé série).
Poslední číslo je našlapané od začátku do konce. Završují se všechny hlavní příběhové linie, jsme svědky velkých soubojů i menších potyček. Takže akce rozhodně nechybí a co je skvělé, kresba i v akčních scénách vypadá dobře. Jak jsem si pořád nemohl zvyknout na kresbu v rychlejších pasážích, zde jsem to bral se vším všudy. Možná se ve mně něco zlomilo... možná jenom přece taková "vymachulená" kresba k závěrečnému boji prostě patří.
Pomalejší sekvence byly jako vždycky výborné po všech stránkách, i když byly dialogy většinou prokládané bitvou. Znáte to - bojujeme, ale vždycky máme čas si zároveň vylívat srdíčko, nebo pronášet drsné hlášky.
Závěr nepotřebuje komentář. Chytí za srdíčko a i když se svět změnil - nebo alespoň Tokyo - zůstane v nás hřejivý pocit, že i přes všechny oběti a padlé kamarády je nyní "svět" TG takový, jak má být. Se vším špatným i dobrým.
Poslednímu dílu tak uděluji plných 5*. Celkové série zaslouží 4 z 5. Občas to klopýtlo, jisté momenty mi přišly zbytečné, natahované nebo prostě blbě nakreslené, ale celkové to byla opravdu jízda. Ještě jednou musím zmínit a pochválit dialogy - a vlastně i monology - opravdu se povedly v průbehu celé série. Manga TG tak zaslouží Sorenovu pečeť kvality =D a jsem rád, že je čestným obyvatelem mojí knihovny.

P.S.: Už opravdu naposled - Tóka byla, je a vždycky bude kus ;)

24.01.2023

„Ze všech pacientů
jich už asi tisícovka
nedokáže přijímat
normální stravu.
Zatím dostávají nitrožilní.“

Šestnáctý díl v této druhé Ghúlské sérii je asi o třect stran nadupanější než předcházející knihy. Těšil jsem se tak na větší akce a více dobrodružství. A to se mi také dostalo. Více prostoru zde tak dostává samozřejmě Kaneki. Furutovo „rozpoutané peklo“ možná jediný Kaneki dokáže zastavit. Jenže je kolem toho dost mrtvol, a to se mnohým nebude líbit.

Citát: Jestli to tak půjde dál, všichni obyvatelé 23. okrsku se pravděpodobně promění v ghúly.

Mám rád kresbu, kdy je pohled na nějaké město, vedený z dálky. Vlastně hned takovou „fotografii“ můžete vidět v první kapitole #165 Tenký led. Tak jsem se hned na začátku pokochal, uklidnil duši i mozek a hlad, a připravil se na další ghúlský masakr. Páni, další perfektní jízda. Ale asi nejvíc jsem si užil kapitolu #170 nazvanou Evoluce a hvězdy. A možná je to i klíčový příběh v celém svazku. Jenže konec přijde až na konci. „Jablko?“ Rozhodně za plný počet. Celá série byla perfektní.

Citát: Dovol mi vychutnat si ten pocit, že žiju.