Tokijský ghúl 10
Sui Išida (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377467/bmid_tokijsky-ghul-10-Qx5-377467.jpg
4
134
134
Tokijský ghúl série
< 10. díl >
Zdá se, že celé Tokio zaměstnává jediná otázka – kde je doktor Kanó? Bývalého patologa ÚPG nehledá jen Kaneki a jeho přátelé, ale též ghúlové z organizace Aogiri a všudypřítomné Holubice. V cestě jim však nestojí jen nedostatek informací, ale též doktorovy osobní strážkyně, se kterými nejsou žádné žerty...
Přidat komentář
Už moc nejde i přes malá pozitiva jako posouvání děje a nějaké mikroosvěžovače ignorovat celkovou protáhnutost děje a přidávání dalších a zbytečných postav. Blížíme se ke konci a spíše to vypadá, jako kdyychom byli sotva v desetině. Chápal bych to u Naruta u desátého dílu, ale tady asi moc ne. Clifhanger je vlastně další nová postava. To už je trochu na palici.
Tak tento svazek je opravdu jakýsi mezidíl a další díl bude asi slušná mela, jelikož se nám sejde spousta známých postav na jednom místě. Ani TG se nevyhýbá klasickému trendu, že hrdina musí nejprve podstoupit drtivou porážku, aby se vzchopil a stal silnějším.
Bohužel v akčnějších scénách jsem se trošku ztrácela v kresbě, ale jinak jsem si díl užila stejně, jako předchozí. A taky nám závěr svazku dal podobně nervy drásající poslední obrázek, který vyvolává jen otázku "Sakra, co bude dál?"
Docela jsem se pobavila nad vsuvkami "když ikony mluví".
Bohužel, i já jsem nucen udělit jenom tři hvězdy. Desítka je velice nevyrovnaná. Kvalita jednotlivých kapitol kolíše, nová postava - Naki, zatím hraje roli pouhého idiota, děj se nijak zvlášť neposouvá, tedy kromě toho, že všichni konečně našli doktora Kanóa, aleluja! - no a co teď jako?
Kresba stejná jako příběh, tu hezká, tam zase totálně zmatená a odfláknutá, jakoby s prominutím jenom někdo vyblil inkoust na papír. Nahoru, dolů, tak bych tenhle díl popsal. Příslibem do dalšího dílu je závěr a Kanekiho kakuja.
Že napíšu tenhle rouhačský komentář by mě nikdy nenapadlo. A že sérii budu hodnotit takhle špatně taky ne. Čekala jsem, že se to zlepší po minulém díle, ale desítka je, sakra, ještě horší než devítka. Hodnocení je z respektu k sérii. Nic víc, nic míň. Ble.
Zdá se,
že celé Tokio
zaměstnává jediná otázka -
Kde je
doktor Kanó?
Každému je trochu podezřelé, že doktor, který provedl operaci i ten operovaný pacient najednou zmizí. Jen Kaneki ví své, ale stále netuší, kde se doktor Kanó ukrývá.
Malá ochutnávka:
Tak co bys radši? Řekneš mi to tajemství a dáš se bezbolestně sežrat? Nebo mi ho neřekneš a pak to bude bolet? Co ty na to?
„Co je? Omdlela?“
V čísle 092 nazvaném Dáma jsem se trochu ztratil. Tohle jsem moc nepochopil. Co to bylo za hon a hlavně proč?
Pasáže „Když ikony mluví“ vložená mezi sešity jsou sice vtipné, ale vůbec nechápu jejich význam. Kazí kontinuitu příběhů.
První polovina knihy mi připadala celá zmatená, dokonce i kresba sem tam nevyzařuje tu klasickou čistotu a připadá mi někdy odfláknutá.
Druhá část knihy už byla trochu lepší a hledání doktora Kanó dostalo finální logickou podobu.
Citát: V branži jsem skoro 20. let, ale teplýho ghúla jsem ještě neviděl.
Ne, s tímto dílem nejsem moc spokojený. Nějak to kolísá nahoru a dolu, je to nesourodé a mnohdy zmatené. Tři hvězdy, na víc to nemá.
Další úžasný díl, oceňuji, že zde bylo více akce než v předchozím díle. Děj je jiný než v anime (alespoň co si pamatuji) takže jsem si čtení užila o to více. Nemám co vytknout...
Snad jen skutečnost, že se mangy čtou tak rychle... :(
Išida už po několikáté mění žánr, tentokrát na klasický béčkový horor. Laboratoř doktora Kanóa je totiž typický strašidelný dům, včetně stěn z masa a mutantů, vyskakujících z temných stok. Oproti předchozímu dílu se dočkáme také podstatně více akce. Nevím, jestli je to pouze zvykem, ale tentokrát mi souboje přišly celkově přehlednější.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tokijský ghúl 1 |
| 2016 | Tokijský ghúl 2 |
| 2017 | Tokijský ghúl 3 |
| 2017 | Tokijský ghúl 5 |
| 2019 | Tokijský ghúl:re 1 |
Tentokrát mě zápletka opět bavila a příští díl bude snad nabitý akcí.