Tokijský motýl
Emiko Jean
Tokijský motýl série
1. díl >
Já – a princezna? Romantický hit, u kterého se budete královsky bavit. Izumi Tanaka měla vždycky pocit, že prostě nezapadá - ono je těžké zapadnout, když jste japonského původu a žijete na maloměstě v severní Kalifornii, kde většinu obyvatel tvoří běloši. Její máma ji vychovala sama - a vždycky to byly ony dvě proti celému světu. Pak Izzy ovšem zjistí, kdo je jejím otcem - a nejde o nikoho jiného než o samotného japonského korunního prince Což znamená, že přímočará a drzá Izzy je princezna. Nastanou jí divoké časy. Odcestuje do Japonska, aby se seznámila s otcem, kterého v životě neviděla, a se zemí, kterou vždycky toužila navštívit. Být princeznou však neznamená jenom nosit luxusní šaty a třpytivé korunky. Nenasytná média jsou jí v patách, její bodyguard se zdá být až moc sympatický, a navíc jsou tu všechny ty tisícileté zvyky a tradice, v nichž se musí zorientovat doslova přes noc. Izzy je někde mezi dvěma světy - doma nebyla dost Američanka, ale tady zase musí dokázat, že je dostatečně „japonská“. Podlehne Izumi těžké korunce, nebo bude žít pohádkový princeznovský život, šťastně až navěky?... celý text
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
Tokyo Ever After, 2021
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo tak moc fajn čtení! Taková princeznovská romance + komedie, která se čte úplně sama a u které se budete bavit... První polovina byla za mě rozhodně lepší a hlavní hrdinka se podle mě nechovala vždy nejlíp, ale celkově super oddechovka - nic přelomového, ale opravdu pohodové čtení.. V zahraničí má brzy vyjít pokračování, do kterého se velmi ráda pustím a doufám, že u nás vyjde!
(SPOILER)
Moc příjemná kniha.
Líbilo se mi prostředí, které bylo především z Tokia. Možná bych si více užila, kdyby bylo i pár scén z rodné Ameriky.
Izumi byla vcelku příjemná slečna a užívala jsem si její příběh plnými doušky.
Bylo to sladké, ale ne příliš, bohaté na japonskou kulturu a pro mě ještě úplně neprozkoumané území. Moc knížek jsem o nově nalezených princeznách nečetla, takže mi to nepřišlo nijak okoukané.
Bavila jsem se a netrpělivě čekala na čas, kdy si k ní budu zase moct sednout.
Pokud chcete oddechovku, nebála bych se do té knihy záčíst, pokud tedy nečekáte příliš moc.
Můj názor bude možná po pár dnech jiný, ale zatím to je za poslední dobu jedna z nejlepších.
Já nejsem kategorie yoli, ale někdy si ráda přečtu i knížku určenou pro tuto skupinu čtenářů. Příběh "Ztraceného motýla "se mi líbil. Americká svobodomyslnost se tu setkává s japonskou kontrolou emocí, která je popsána větou princezniny komorné: Srovnej si v hlavě, co chceš říct a pak řekni pravý opak. Tohle střetnutí pak vyvolává řadu komických i trapných situací. A že přijde i láska? Není divu, k tomu prostě muselo dojít.