Tomie
Džundži Itó
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499106/bmid_tomie-Byp-499106.jpg
4
142
142
Je překrásná a svůdná. Jmenuje se Tomie a coby dokonalá femme fatale ničí životy mužů i žen ve svém okolí. Před jejím kouzlem není úniku a nelze se jí zbavit – a že se o to mnozí neustále pokoušejí...
Přidat komentář
(SPOILER) Je to manga rozhodně uhrančivá, krvavá a brutální, a v některých částech až děsivě skvělá, avšak s přibývajícími přečtenými stranami začala být lehce repetitivní. Dle mého názoru by jí neuškodilo, kdyby byla tak o čtvrtinu kratší, protože některé kapitoly jakoby se "vykrádaly navzájem" a už to pak prostě nebylo ono. Přivítala bych osobně např. více kapitol zaměřených na to, jak se přemnožené Tomie navzájem snaží zlikvidovat (což se objevilo v podstatě jen na malou chvíli na konci knihy) než to, jak po ní/nich muži neustále prahnou.
Je znát, že je to prvotina. Podobně jako ve Spirále cyklus povídek, ale nějak mě to nechytlo, asi i kvůli podivné kresbě.
Miluju povídky, miluju horory a miluju, když se povídkové horory vzájemně tematicky prolínají. Tomie má tohle všechno a ještě něco navíc. Třeba to, že je to báječně zpracovaná manga. Je to sice špalek, takže v posteli ji raději nečtěte, ale užijete si každou stranu, pokud milujete divné, twisted a zvrácené příběhy.
Spirálu stranou, Itó si mě získal svou povídkovou tvorbou. Pro jeho styl se myslím kratší forma hodí lépe a příběhy lépe vyniknou. Snad proto mě pro to propojení Tomie lehce zklamala a prvních cca sto stránek, obsahujících tři úzce propojené příběhy, jsem dokonce zvažoval, že to odložím. Pak se to nakonec zlepšilo, nastoupily samostatnější/uzavřenější příběhy a taková POMSTA, JEZÍRKO POD VODOPÁDEM, VRAŽDA či VLASY jsou parádní věci. Negativem je v podstatě neustálé opakování zápletky, jen tu a tam (viz jmenované příběhy) okořeněné svěžím a originálním nápadem. Asi je chyba sdružení všech příběhů do jedné knihy. Rozházené různě po časopisech by samostatně působili asi lépe a důrazněji. Tomie jako postava je fajn, její sobeckost, namyšlenost a nekompromisní rozkazovačnost je v jistém pokrouceném a zvrhlém ohledu až sympatická. A když se příběh rozjede a dojde (zpravidla) na nože nebo dřevěné válečky, je to fajn. Faktem je, že několikadílná filmová série v určitých částech a scénách působí mnohem lépe a jestli tohle budu ještě někdy dávat, tak s velkými odstupy po jednotlivých příbězích.
No dalo mi to zabrat...stejně jako všichni ti chudáci v příběhu, jsem ke konci taky měla chuť Tomii zahodit a roztrhat...ale nemohla jsem přestat číst :)
Je Tomie duch, když se zjevuje i po vlastní smrti? Asi ne. Je démon? Možná, protože její fotografie by tomu napovídaly. Ale v každém případě je Tomie stvoření, které se rozmnožuje buněčným dělením. A to tak, že z každého jejího kousku vyroste nová entita. Jelikož má podobu nebývale krásné slečny a pravděpodobně využívá i feromonů (nebo magie?), nebývá pro ní problémem přinutit muže, aby jí "z lásky" zabili a rozsekali na malé kousky. Zárodky nových Tomií. To, že dotyčného většinou psychicky a někdy i fyzicky zničí, je pro ní nepodstatné. Tomie je dalším z výplodů fantazií oplývajícího mozku japonského mistra hororu Džundži Itóa. Opět je základní idea postavena na jednoduché myšlence, kterou ale autor dokáže posunout do bizarních rovin. To podtrhuje kresba, která na první pohled působí možná trochu amatérsky, ale při bližším prozkoumání překvapí smyslem pro detail a je tedy si na ní potřeba trochu zvyknout.
Po přečtení, jsem svou crush rozsekal na malé kousky a čekal až se každý z nich promění zpátky v ní ať jich mám co nejvíce. Bohužel se tak nestalo. Mám pocit, že je to celé jen fikce
Takovýto komiks jsem ještě nečetla... nebylo to špatné... ale jen ta samá smyčka události ve 20 kapitolách (až tedy ten konec) ...
Junji Ito je moje srdcovka, jeho horory miluju, jsou děsivé, jsou odporné a zarývají se pod kůži. Tomie je super, ale v jednu chvíli má člověk pocit, že už se hodně opakuje, což je škoda. Každá kapitola má sice něco nového, ale princip je pořád stejný. Až poslední tři kapitoly vypadají, že přijde nějaký zvrat a ty mě s tou úplně první bavily nejvíc.
Velice zajímavé ale.... Proč jsou všechny nejlepší knihy a seriály tak dlouhé???!!?!?
Může se zdát, že Tomie je poněkud nesoudržná. Sám bych ji rozdělil na tři části; první víceméně končí kouskem Vila, poslední pak tvoří závěrečná trojice příběhů. Vše mezi tím se sice může jevit jako více či méně originální recyklace původního nápadu; ty však vnímám jako doplnění původního mechanismu tvořícího legendu o kráse a smrti. Celý tento opus mi tak dává smysl i přestože se Tomie „množí“ takřka geometrickou řadou. Vzhledem k povaze její existence lze předpokládat, že v pozadí příběhu jich stejně rychle ubývá.
Dalším bonusem je, že příběh Malíř se objevil již ve svazku Balonky oběšenců, kde na mě působil trochu jinak (asi chápu, proč byl vybrán). Taktéž bylo zajímavé sledovat, jak se autorův styl kresby i vyprávění postupně měnil až na současnou úroveň. Možná se tento soubor příběhů někomu nebude zdát tak bizarní jako jiné autorovy díla, ale za mně dost dobrý. Zachytit krásu Tomie se podařilo perfektně a jedinou vadou na kráse jsou snad jen občasné nevěrohodné reakce postav.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům hororu... a taky Tomie.
Tomie se mi zatím ze všeho od Ita četla asi nejhůř. Vadí mi že jednotlivé povídky působí jako pokračování té předchozí, ale zároveň jako nějaký úplně random příběh s jednou stejnou postavou (kromě posledních 3 kapitol, které navazovaly opravdu pěkně).
Celkově je příběh Tomie fajn, jen se její osud pořád moc opakuje a trochu se divím, že s tím, jak rychle a v jakém množství se množí, že jí ještě není plný svět.
Itó patří k mým nejoblíbenějším autorům. Nebojím se ho označit za skutečného mistra hororu. Ovšem po spirále a Balónkách jsem si nebyl jistý, zda mě ještě dokáže překvapit. Zase to ale dokázal.
Tomie je spojení děsivé myšlenky se skvělým zpracováním a precizním uměním mangy. Každý hororový nadšenec si tu na své přijde. Ať už se jedná o děsivé obrázky nebo o nepříjemně mrazící atmosféru.
Autor celou myšlenku zpracoval do několika příběhů, z nichž některé jsou celkem rychlé a hrají hlavně na rychlou děsivost, a jiné na vás naopak budou působit pomaleji, dokud nepřijde vyvrcholení. Tohle mi perfektně sedlo, protože autor perfektně příběhy poskládal, takže se delší střídaly s těmi kratšími a mně to jako čtenáři vyhovovalo.
I když to tak na první pohled nemusí vypadat, tak Tomie obsahuje opravdu hlubokou myšlenku. Už jste se někdy zamysleli nad nesnesitelnou krásou, která vás sice těší na pohled, ale zároveň vše ničí a nejde se jí nikdy zbavit? Přitom vám autor vše hned neprozradí. Budete muset taky přemýšlet, a to jen dokazuje, jak moc hluboké to bylo.
Začal jsem s balónky, potom šel na spirálu a pokaždé si říkal, že to už jen tak něco nepředčí, ale pokaždé jsem byl vyveden z omylu. Tomie mi opět dokazuje, jak skvělý autor Itó je a já vám ji všem mohu jedině doporučit.
Setkání s Tomií předčilo veškeré mé očekávání. Jednak jsem byla zvědavá na původ a vývoj tohoto námětu, protože tato femme fatale je autorův prvotní námět a zároveň i klíč, kterým si otevřel dveře do světa mangy, a pak jsem také chtěla vědět, kolikrát lze jeden jediný motiv přepracovat, aniž by to čtenáře unudilo k smrti.
V prvním případě jsem si užívala autorův styl, který se v průběhu vytváření "Tomie" úžasně vyvinul. Od prvních kresbiček, které připomínají aspirující manga-malůvky ze sešitu fyziky středoškolského studenta, se s každou další povídkou víc a víc projevuje ten osobitý, okamžitě rozpoznatelný styl mistra Itó, kterým se čtenáři tak rádi nechávají strhnout do propasti hrůzostrašné a překrásné imaginace.
A v tom druhém případě, Itó nám velmi přesvědčivě ukazuje, že jeden motiv má tisíce způsobů zpracování. Ano, některé povídky byly kvalitnější a rozmanitější, jiné byly naivnější a snad i předvídatelné. Ale přesto jsem i v půlce tohoto opusu (téměř 750 stran bizardních hororů!) nestačila zírat, jakými zvrácenými směry se Itó neváhá vydat.
Myslela jsem, že po "Rybách", "Spirále" či "Balóncích oběšenců" mě už jen tak něco nepřekvapí - ale překvapilo. A neskonale jsem si to užívala. Před krásnou Tomií není v bezpečí nikdo; ale jakým způsobem Vás dostane a zničí, to nikdy nelze odhadnout. V tom tkví její nebezpečné kouzlo.
Tomie je velice dobrý komiks. Příběh je fajn, kresba je skvělá. Některé věci jsou zde repetetivní, ale nakonec to vůbec nevadí. Budete překvapeni, co všechno si na vás autor nachystal, spoustu krásných zvrácených výjevů.
Takový itóovský střed. Divné, znepokojivé, ale víme, že autor umí i víc. Povídky mají kolísavou kvalitu, osobně mě moc nebrala středoškolská dramata, zajímavější mi přišly příběhy cca od půlky. Vzhledem k délce jsou některé motivy a zápletky poněkud repetitivní, ale přesto je to dost zajímavý počin.
Moje první setkání s prací mistra Itóa, Když si po chvilce zvyknete na netradiční způsob čtení odzadu zprava doleva, kvůli původní orientaci kreseb, můžete se nechat unášet podivnými krvavými intrikami překrásné dívky Tomie. Rané povídky jsou trošku kostrbatější ve scénáři a kresba také ještě (zcela pochopitelně) není tak dokonalá, to se s přibývajícími stránkami zlepšuje a zlepšuje. Tomie je vskutku krásná, ale pěkně nevyzpytatelná potvora, kterou nechcete poznat. Tedy jinak, než na stránkách tohohle souboru. Rozhodně ne poslední setkání s dílem mistra Itoa.
Jo! Tohle jo!!
Nevěděl jsem, co do Mistra Ita po dosti hustě masakrální Spirále čekat. Navíc námět mě příšel fádní a vlastně ze začátku mě to tak nebralo. Ale každou povídkou mě Tomie a její krutý svět, její kruté činy a kruté činy jejich nápadníků fascinovaly. Víc a víc. Tak tohle je taky maso!
Jsem okouzlen rozbujelou fantazií Mistra Ita, plné šílených a zničených lidí, puklých srdcí, originálních sebevražd, šílených zabíjáků a pouličních fantómů, bujících vředů s lidskou tváří, rozsekaných končetin i bizarních krvavých bytostí. Každá povídka mě zasáhla víc a víc!
Tomie mě má ve své moci!
Autorovy další knížky
| 2019 |  Balónky oběšenců a další hororové příběhy |
| 2010 | Spirála #1 |
| 2017 |  Ryby - Útok z hlubin |
| 2021 | Spirála |
| 2022 | Tomie |
Tomie? Jen "tomie"? Proč ne třeba laparotomie, thoraktomie, apendektomie, cholecystektomie...? Protože v Tomii naleznete tak nějak všehochuť všech krvavých operačních výkonů... "Tomé" pochází z řečtiny a znamená "řezat", což je vcelku trefné - nedivil bych se, kdyby se tím autor neinspiroval. Pozoruhodná manga variace na stejné téma - motiv krásné a marnivé ženštiny, která téměř vždy brutálně zahyne, aby se posléze opět obrodila (a nejen v jediném vyhotovení) působí až ostinátně. A přesto každý příběh začíná z jiné perspektivy a nedá se mu upřít originalita. Obdivuji autorovu fantazii - v Japonsku se zřejmě inspiroval skutečnými událostmi - vždyť potkat za denního světla ďábly, démony, sukúby, duchy, neohrožené bojovníky či uhrančivé krásky s barevnými hřívami jistě není nic neobvyklého...