Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5108/bmid_mrazive-svetlo-cc4-5108.jpg
4
408
408
Tóra Gudmundsdóttir série
< 2. díl >
V nově postaveném hotelu obchází duch, ale zavražděná je až příliš skutečná… Od autorky thrilleru Poslední rituál. Když advokátce Tóře zavolá její kamarád Jónas, pomyslí si, že si z ní tropí žerty. V ezotericky zaměřeném hotelu, který vybudoval na pozemcích dvou starých statků, prý straší. Tóra sice na ducha nevěří, ale mrtvole místní architektky nalezené na pláži uvěřit musí. Vyšetřování jde ztěžka, zvlášť proto, že některá vlákna prorůstají hluboko do minulosti. Co se to vlastně před lety odehrálo? Kdo je tajemná Kristín, která jako by nikdy neexistovala? Když se do všeho zaplete jeden letitý a jeden ambiciózní politik, zohavený mladý muž na vozíku a náznaky čísi nacistické minulosti, je toho právě dost, aby to všem pořádně zamotalo hlavu. Větrné islandské pobřeží, kde se náš příběh odehrává, je dokonalou kulisou pro dávnou legendu o lásce, smrti a tajemství sahajících až do našich časů...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2008 , MetaforaOriginální název:
Sér grefur gröf, 2006
více info...
Přidat komentář
Po nepřesvědčivém prvním dílu jsem Yrse dala ještě šanci - a nepomohla. Toto bylo vysloveně složité na sledování, kdo s kým má jaké vztahy, kdo patří ke komu apod. A protože Yrsa vytvořit napětí nedokáže, bylo mi u čtení nakonec i jedno, že zrovna nevím, kdo je kdo - stránky jsem zpět neotáčela, abych to dohledala. Místy to působilo až komicky, hlavně Matthiasova (ne)role v ději nebo Tóřino neustálé tipování, že teď už ale opravdu, jako fakt, našla skutečného vraha. A její výchova je teda taky něco...
Četla jsem po delší době znovu, a ač Yrsu miluju, tahle knížka na mě byla nějak moc složitá. Námět skvělý, ale v postavách jsem se pořád ztrácela, ještě že je na začátku knihy nákres a seznam, často jsem se k němu vracela. Ve finále jsem se pak spokojila s tím, že už vím kdo zabil, a pak s pocitem, jako když vám babička vysvětluje, kdo s kým ve vsi je jak příbuzný a kdo se s kým proč nemá rád - odkývu, ale stejně mám v hlavě guláš. Vysvětlení s přejezdy tunelem jsem si ani nedokázala představit, to bych asi musela malovat šipky se jmény. Jinak ale super a Tóra a Mattias jsou hrozně sympatičtí, nemůžu si pomoct.
Skutočne napínavý thriller, kde vrahom až takmer do poslednej chvíle môže byť ktokoľvek. Plusom je "duchárska" atmosféra, úplne ma príjemne mrazilo z tej predstavy lávových polí zahalených do hmly, ktorou sa nesie ponuré kvílenie. Oblasť, kde sa príbeh odohráva, som navštívila osobne, možno preto to na mňa zapôsobilo. Otravný bol popis súkromného života Tóry, našťastie ho tam bolo skôr poskromne. A ešte som teda nechápala, prečo sa jej všetci tak ochotne zverovali so všetkými detailami prípadu, pôsobilo to skôr ako keby polícia bola úplne neschopná a potom príde akási právnička a celé to rozlúskne... nečítala som prvú knihu v sérii, tak mi možno uniká kontext.
Vcelku zajímavý úvod, ale postupně se tam objevuje příliš nelogických věcí (hlavně Tora se svou nadpřirozenou schopností vidět to, co ostatním uniká) :-) Od čtení neodrazuji, kdo má rád určité mystično a duchařinu, asi mu bude tato kniha sedět víc než mně.
Země vydává své tajemství, které ukrývala několik desítek let, dávní mrtví dojdou pokoje. Skvělá detektivka, ještě že na začátku byl rodokmen a hlavní postavy, protože pro mne jsou severská jména k nezapamatování, a že tady byl ten propletenec vztahů pořádný. Vyšetřování Tóry a její vlastní život je zpestřením a navíc tajemný Island, prostě to nemá chybu.
Tenhle hotel bych si určitě nevybrala pro relaxační pobyt. Už jen popis místa by mě spolehlivě odradil. Na duchařinu moc nejsem, ale z Islandu jsem přečetla více knih a vlastně by mě to nemělo překvapit. Popisy míst a událostí působí opravdu nevlídně a syrově, takže jestli to na Islandu opravdu je tak, jak je od Yrsy popsáno, tak mě osobně to neláká. Na druhou stranu bude Island bezesporu zajímavá země, ale za mě rozhodně radši mírnější klima. Ale Tóra, její rodina a Matthias stojí za další díl. Jdu na něj.
(SPOILER) Slabota. Duchařská linka – zabitá. Potenciál ezoterického hotelu – zabitý. Detektivní linka – díky hlavní postavě prakticky zabitá. Advokátka Tóra – v této knize spíš Tura – se montuje do dalšího případu a v některých odhaleních je 200 stran za čtenářem. Vláčí s sebou fešného Skopce, který je ale v příběhu zcela zbytečný. Kdyby měla morče, bylo by to zajímavější. Všichni se jí na potkání dychtivě svěřují. Z vyšetřujícího policisty Tura vytrvale dělá pitomce, když mu předkládá své vykonstruované teorie, a nakládání s důkazy si taky vykládá dost volně. Co je ale nejhorší, je způsob druhé vraždy. Hloupý, zavádějící a nesmyslný ("bujní hřebci" nejsou vraždící monstra, fakt ne). Milá Yrso, za urputnou snahu o originalitu se někdy platí. U mě ztrátou hvězdičky.
Yrsy knihy se velmi dobře čtou, zde mě i nadále mrazilo to tajemno, které obchází hotel a celá záhada rodinné historie na statcích. Za mě opět skvělé, snad lepší než první díl.
Výborná kniha, četla se dobře. Tento případ Tóry a Matthiase se mi líbil víc než ten první. Dávám za pět :))).
Nenáročné čtení. Tóra má zřejmě schopnost předvídat nepředvídatelné a nacházet poměrně nepravděpodobná spojení mezi lidmi a jejich činy. Nad to je také vždy na tom správném místě a s těmi správnými lidmi. Autorka má ale smysl pro humor a kniha se mi líbila, i když uvěřitelnost příběhu nebyla velká. Do dalšího dílu se pustím hned, jak dostanu chuť na další odlehčené čtení.
Súhlasím plne s komentárom nižšie od Niu. Plne vystihuje moje pocity. Strácala som sa v histórii jednotlivých rodín, ale atmosféra knihy a dialógy medzi Tórou a Mathiasom ma "prinútili" dočítať príbeh. Som spokojná, knihu odporúčam, sama sa k nej určite v budúcnosti vrátim. Už som sa pustila do tretej časti zo série a opäť ma pohltil príbeh.
Zpočátku to vypadalo na velkou duchařinu a bála jsem se pak jít v noci potmě. Naštěstí se pak objevil Mathias a u jeho špičkování s Tórou jsem se mnohokrát zasmála. Příběh Kristín pro změnu dojímal. Celkově slušná detektivka za 4 hvězdičky. Jsem zvědavá na pokračování, jen se obávám, že bez Mathiase to nebude ono.
Tyto islandské detektivky příjemně zamrazí a atmosféra je tam oproti jiným zemím jiná, něco mezi temnem a pohodou ve stylu Agathy Christie. Tóra mi sedla. I když není detektiv, tak její advokátní zápal přináší své. Na začátku scéna se schránkami mě dostala :o) A celou knihou se nesou tak vtipné přestřelky mezi postavami, že jsem se musela smát. Víc než trochu jsem se ztrácela v historii rodin ze statku a kdo ke komu patřil, ale kupodivu mi to až tak nevadilo. Spíš jsem si užívala atmosféru. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, podezírala jsem snad každého, takže svým způsobem jsem se trefila :o) Tóřiny děti i Matthias jsou super. Když nad tím tak uvažuju, nevím, kdy se při překladu názvu rozhodli pro titul Mrazivé světlo, ale o tom tam nebyla ani zmínka. A mám ráda, když název odráží i téma příběhu. Po hození do překladače to více dává smysl. Myslím, že Yrsa je vedle Indridasona další oblíbenou autorkou z Islandu.
Trochu jsem doufala ve více ezoteriky v příběhu, přesto nejsem zklamaná. Osudy jedné rodiny z minulosti s pokračováním v přítomnosti.
Tentokrát jsem jen odhalila otce Kristín, ovšem vraha nikoli. Každopádně Tóra zde měla navrch víc jak přítel Matthias. Do toho rodinné trampoty se synem budoucím otcem.
A i přes smutek příběhu jsem se zas dozvěděla zajímavost o koních a lišce.
Jsem zvědavá na další příběh s Tórou.
(SPOILER)
Líbilo by se mi mít oblíbenou islandskou autorku detektivek. Detektivky mám ráda a jsem pecivál, takže bych ráda navštěvovala Island aspoň takhle. Po druhém dílu série už vím, že v tomhle případě to nevyjde - a nejen proto, že Island jsem v knížce téměř nenašla.
Autorka jako by se bála, že se čtenáři v příběhu ztratí. Do promluv proto vkládá opakovaně jména postav a jejich role: „Třeba o tom něco ví Berta, Elínina dcera." „Haló, Tóro, tady je Lára ze Snaefellsnesu. Sóldísina babička.“ Dialogy jsou tím zpomalené až k otravnosti; není to ale jejich jediná slabina (nejsem schopna posoudit podíl překladatele). Znějí knižně, nepřirozeně: „Spáchal sebevraždu plný zloby a studu za to, co udělal kvůli penězům.“ Někdy jsem se nad volbou slov pousmála: Tóra mluví s člověkem, který spadl z koně, utrpěl zranění a trpí bolestmi (jako legrace to tedy asi míněno není). Ptá se ho: „Tam jste si vypůjčil koně? Nebyl to náhodou bujný hřebec?“ Forma přebila obsah a příběh mě přestal zajímat.
Zkrátka, za dva díly dohromady čtyři hvězdy, to znamená, že se zkusím pokorně vrátit k Arnalduru Indriðasonovi, abych na Islandu ještě pobyla. Jen mi ještě bude dobu vrtat v hlavě brouk: už v druhé knížce ze severu slouží LOPATA ke KOPÁNÍ (jiný autor, jiný překladatel); co to mají ti Finové a Islanďané za nářadí? :-)
Když Tóra přijíždí za svým klientem, aby mu pomohla řešit právní nároky v souvislosti s jeho kupní smlouvou, netuší, že jí to přivede k daleko těžšímu úkolu. Aby mohla racionálně vysvětlit nejen vraždu, ale i podivné zvuky a zjevení, postupně rozplétá historii původních majitelů, jejich příbuzenské vztahy a pohnuté osudy. Aby si utvořila ucelený obraz o dávné historii, musí se ptát. A to spousty lidí (což vyžaduje čtenářovu velkou pozornost). V příběhu nechybí ani Tóřin německý přítel, se kterým sdílí své hypotézy a dedukce. Každá stránka přináší nové informace, ale i slepé uličky a nutí čtenáře přemýšlet o motivu vraha spolu s Tórou.
Přijemná detektivka s trochou tajemna. Až do konce byl děj hezky "zašmodrchaný" a pachatel neurčitý.
Ze začátku jsem se trochu nemohla začíst, nějak se to ne a ne rozběhnout, ale druhá půlka knihy perfektní, příjemná detektivka. Mám ráda propojení příběhu s minulostí.
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2019 | Katarze |
"Aj keď ťa ľudia vypočujú, neznamená to ešte, že aj počujú, čo hovoríš".