Sobí bobky
Lars Simon
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321396/mid_sobi-bobky-Al3-321396.jpg
4
59
59
Torsten Brettschneider série
< 3. díl
Kdesi mezi středním Švédskem a Laponskem zmizela žena jménem Linda. Žena, kterou Torsten Brettschneider zbožňuje. A je to právě on, kdo ji teď musí najít. Že to zní jako prudce romantická procházka švédskými lesy? Ano, zhruba. Každopádně se Torsten nepustí do pátrání sám. Na cestách ho doprovodí jeho letitý VW-busík pokřtěný jménem Lasse a kamarád Rainer s velice řídkým plnovousem. Kdyby si Torsten s Rainerem nenaběhli na vidle Ásů, mohlo to skutečně probíhat prudce romanticky. Ale neprobíhalo. Členové sekty Ásů mají totiž chorobně utkvělou představu, že jsou reinkarnací severských božstev… Tak tedy nastartujme sněžné skútry a vydejme se na pološílený výlet ledovou tundrou Laponska!... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2016 , Jan Vašut (Vašut)Originální název:
Rentierköttel, 2015
více info...
Přidat komentář
Tenhle díl mě bavil nejvíc z celé serie...
Ty hlášky Rainera a Gerda jsou skvělý...
Slava! Simon se nastesti opet vratil do Evropy a vykresluje typky, kteri jsou verohodni. Po slabem Kakmannim lejnu to je uleva a zaroven zabava. Jednoduche cteni (byt legracne zamotana zapletka), idealni na dovolenou :-)
Kozy na lyžích to celkem pokazily. Ale jinak megabrutus. A marzivé, že jo Odine?
Je však celkem škoda, že už to končí. U celé trilogie jsem se velmi pobavil.
Mě to upřímně nebavilo. Zasmála jsem se opravdu minimálně.Spíše mi to někdy přišlo až trapné. Předchozí díly jsem sice nečetla, ale teď už vím, že ani nepřečtu. Byla to za mě slátanina vesměs o ničem
Tato kniha mi ukázala, že dnes může napsat knihu i člověk, který nemá o čem psát: Jo jel do cizí země, nezažil tam nic zajímavého a tak si toho spousty domyslel, jenže je to marný a bez nápadu. Možná je to rozpětím knih, které čtu, avšak tohle bych nikomu nedoporučil. Od prvního dílu šla kvalita postupně dolů.
Jedna hvězda za scénku se sáňkováním (mírně úsměvnou!) a ten hezký obal, jinak autor spíš pokazil papír, který jako docela kvalitní mohl být využit pro hezkou kniha.
Ke komentářům se nevyjadřuji lidem stačí hold dnes již málo jak v hudbě, filmu tak i v knihách.
Poslední (?) pokračování vtipného příběhu života Torstena, tentokrát o jeho setkání s bohy. Stejně jako předchozí díly se jedná o vtipné čtení a opravdu stojí za to přečíst všechny tři.
Třetí příběh a třetí příjemné a veselé překvapení. Tohle se četlo samo. Sice jsem knihu začala číst až v květnu a mohlo by se zdát, že jsem jí dočetla až teď, ale není tomu. Knihu jsem zhltala jedním dechem, přerošovaným výbuchy smíchu, ale nebyl čas na komentář. Tak jo, konec trilogie je lehce zmatečný, ale furt brutus. Vřele všechny tři příběhy doporučuji a slibuju, že se k nim ještě časem vrátím.
Skvele zakoncenie trilogie. Doporucujem ale citam celu trilogiu naraz, dejovo knihy na seba navazuju. Vzhladom k hodne oddychovej povahe vsetkych knih, hrozi ze ak budete citat s dlhsim casovym odstupom, tak zabudnete co bolo v predoslom diele:D Inak treti diel mi prisiel najviac akcny, a knizku som doslova zhltla za par dni, pretoze som bola zvedava ako to dopadne. Necakajte z nej hlboke zivotne pohnutie, je to fakt oddychovka pre nenarocnych citatelov.
Tak třetí kniha je asi dějově nejpropracovanější, byla jsem zvědavá, jak to dopadne :-) . A v tomto díle mě nejvíc pobavila Da Da Daphne :-)
První výlet z "německo-švédské" trilogie se mi líbil víc (druhý jsem nečetla). Tdy se sice laik letmo seznámí se severskou mytologií (v úvodu), ale pak už je to natolik bláznivé a nezáživné, že se to nedá číst.
Nevím, jestli je to tím, že je léto a děj knihy se odehrává v zasněženém Laponsku nebo už jsem přesycená Torstenem a Rainerem, nějak mi to neodsýpá a nejsem zvědavá. A když jsem včera dočetla k tomu sáňkování (jak se o něm tady zmiňuje i Terva, níže), knihu odkládám na někdy později, až nasněží... možná.
Do třetice všeho dobrého. Je to opět velmi brutus, ne. Ale je tu pár maličkostí,. které jsou lehce přehnané a možná tak trochu kazí příběh jako celek. Jenže se to dobře četlo, člověk se zasmál a něco se i ponaučil.
Pronásledovaní všech zemí, spojte se!!!!!
Toto je humorná beletrie o pomatencích jako je Rainer a Torsten.
Předem musím napsat, že pan spisovatel se pokusil na konci knihy vložit jakýsi playlist. Doporučenou hudbu, kterou při čtení tohoto příběhu může čtenář poslouchat. Hned na úvod jsem udělal chybu, ale nakonec se mi vyplatila. Lars Simon totiž doporučuje k poslechu skladbu Soumrak bohů. To mě stačilo. Dál jsem tento článek, který je na konci knihy nečetl. Quorthona a jeho Twilight of The Gods přece znám. A co víc by se hodilo k severské knize odehrávající se v Laponsku, než právě severská skupina Bathory. Až po přečtení knihy jsem však zjistil, že spisovatel měl na mysli sice Soumrak bohů, ale od Richarda Wagnera. Wágner, ten Němec? Ten poznal zimu tak maximálně na severu Německa. Tak je jen na vás, který Soumrak bohů si poslechnete. Já upřednostňuji Quorthona. Dále je v doporučené hudbě například ABBA nebo Alanis Morissette.
A teď k příběhu. Zpočátku je to sranda. Až někam do konce první třetiny jsem se smál. Situacím, kdy se Torsten rozhodne sednout na bílého soba (WV busík) a spolu s Rainerem vyrazit zachránit svou princeznu Lindu, která uvízla v Laponsku v podivné fanaticko kulturní skupině, se prostě smát musíte. Jenže pak to začalo být zajímavé. Někdy mezi vesnicemi Jokkmokk a Kvikkjokk se z humoristického románu náhle stalo akční drama, kde šlo každému o život. Simon Lars tak dokázal, že nejede na stejné linii, jako jsou dva předcházející příběhy a že dokáže napsat i něco velmi napínavého.
Malá ochutnávka:
Pozorně jsem Rainera sledoval. Při řeči rytmicky pokyvoval hlavou a přátelsky na mě poulil své mnoha dioptriemi zvětšené oči. Ptal jsem se v duchu sám sebe, jest-li vůbec existuje nějaké kulturní společenství, které by Rainera po libovolně dlouhé době akceptovalo takového, jaký je.....
Chtěl jsem dát plný počet hvězd, ale jak jistě vidíte, nedal jsem je, ne.
Sice je to megabrutus, ne, ale pár výhrad bych měl. Vlastně dvě. Ta první je situace „lyžující koza“ a ta druhá je „sáňkující Odin“. Kdo nečetl netuší o co se jedná a já víc psát nebudu aby to nebyl spoiler a ti, co už mají přečteno, určitě chápou, jaké situace jsem myslel. Jsou obě hodně přitažené za vlasy, silně nevěrohodné a skoro nemožné. Ano, skoro, ale v knize jsou použity a je jen na čtenáři, zda se s nimi smíří nebo ne. Mě celkem vadily. Proto jen ty čtyři hvězdy.
Jako završení celé trilogie je to velmi povedený příběh. A protože je tu spousty místa pro další dobrodružství, doufám, že Simon Lars ještě něco napíše.
CITÁT – Když vypiju půl až tři čtvrtě pivních zásob, začne mi být okolní chaos možná lhostejný.
…...............Ja dal: Buorre mátki! …......Teď už jen: Šťastnou cestu!................
Skvěle jsem se bavila. Inteligentní čtení, humor téměř anglický, absurdní situace, dobrý překlad. Dobrodružství, na jehož konci by mohla být katastrofa, pokud by se tedy jednalo o jiného autora a knihu. Postavy jako živé, hlavní hrdina statečně bojuje s nesnázemi a okolím, Rainer se svými složitými komentáři a matoucím vzhledem kupodivu často zachraňuje v poslední chvíli, sektáři naprosto úžasní a všemu se vymykající, další nevypočítávám, přesvědčete se sami, konec neprozazuju, ale stojí za to. Bezvadné čtení, u kterého člověk zapomíná na svoje trable. Doporučuju!
Připojuji se ke komentářům Dašičky a Laepusu.
Udělejte si radost četbou knih tohoto autora.
Super třetí díl. Přečetla jsem všechny díly a musím říct, že je to krásná trilogie:))) Skvěle vykreslená postava Rainiera a jeho přístupu k životu je naprosto boží, néé:))) A u nového názvu sexuální choroby jsem se mlátila smíchy:)
Potřetí vstup do stejné řeky a potřetí chutnala stejně - což je zároveň plus i minus této knihy. Opět je tu Torsten a Rainer, otec Gerd a šílená Renate a místo vymazaných vesničanů v prvním a pošahaných Indiánů ve druhém díle jsou tady teď magoři hrající si na severské bohy. Bizarnost střídá šílenost, avšak není stránka, na které by se člověk něčemu nezasmál (tato vlastnost chybí mnoha jiným humoristickým knihám), ale člověk občas musí překousnout nevysvětlené dějové seky, nepodložené náhody v už tak dost šíleném ději a pak se pobaví. Je to jednoduchá a hloupá literatura, ale vtipné to je a to je pro mě (po nedávné zkušenosti s nulovým Okresním přeborem) dostatečný důvod i teď dát v klidu čtyři hvězdy.
Závěrečný díl. Díky bohu.... Víc bláznovství hlavních hrdinů bych už nedala. Naprosto ujetý příběh. Ale o to zábavnější. Rozhodně tahle série nebude patřit mezi knihy, které bych někomu doporučila. Ale přesto jsem se u nich pobavila. A jsem ráda, že jsem si je kdysi před léty pořídila na základě prastenych názvů a obálek.