Totem a tabu
Sigmund Freud
Srovnávací studie odhaluje shodné rysy mezi duševními procesy neurotiků a příslušníky přírodních národů. První mravní omezení primitivních společností (totemismus, tabu) vznikly jako reakce na oidipovský komplex, který vytvořil prvotní pocit zločinu. Žádná generace nemůže skrýt významné duševní procesy před svými potomky.
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1997 , Psychoanalytické nakladatelství J. KocourekOriginální název:
Totem und Tabu, 1913
více info...
Přidat komentář
Čtení malinko složitější, musí se číst po částech. Ale práce s tabu je hodně zajímavá. Některé myšlenky už možná nejsou aktuální, ale to dílu ani moc neubližuje.
Na knížku jsem narazila náhodou v knihovně, když jsem si půjčovala jinou knihu v sekci psychologie. Zaujal mě název, tak jsem si ji půjčila taky. A opravdu mě překvapila nejen pojetím, ale i spoustou nových informací, které jsem využila při psaní seminární práce :-)
Kniha plná zajímavých myšlenek (ne že bych se všemi souhlasila a věřím, že některé jsou dnes již překonané) a odkazů, příjemně a srozumitelně napsaná... Na to, že Freud není z mých oblíbených psychologů, se mi tohle jeho dílo velmi líbilo.
Moje druhá Freudova kniha a asi poslední. Chápu počátky psychoanalýzy a historický kontext, ale z dnešního pohledu mi teorie vzniku totemu jako zástupného otce, v rámci kterého nesmíme souložit s jeho členkami (tedy matkami), přijde taková dost na vodě. Aspoň to bylo poměrně krátký.
Totem a tabu je velice poutavé čtení: Freud v něm propojil antropologii s psychologií, což přímo volalo po novém oboru.
Psychoanalýza ve Freudově pojetí je dodnes kontroverzní, člověk v ni buď může "věřit," nebo ji neuznávat, anebo všechno mezi tím. Já se k ní snažím stavět kriticky, a sám autor mi pomáhá tím, že v tomto spise tvrdí, že velkou část jeho tvrzení tvoří kvůli nedostatku zdrojů v podstatě dohady. V poslední části se doslova uchyluje k vyprávění příběhu, a o to je kniha zábavnější.
Totem a tabu je z mnoha důvodů velmi diskutované dílo, takže produkuje stále nové myšlenky. Například filosof N. O. Brown vyčítá Freudově práci to, že srovnává vývoj lidstva z širšího hlediska s psychickým vývojem jednotlivce, a představuje si tak "historii jako proces dospívání." V Brownově případě kritika, ovšem vzato z jiného konce to může být právě jedna z těch věcí, které dělají z tohoto spisu milník v dějinách humanitních věd. Alespoň v mých očích.
Velice pěkné, odsýpá to. Ze začátku i vtipné dílo, ke konci více odborné. Zbavili jsme se už hodně tabu, ale některá stále přetrvávají:).
Je velice zajímavé na Freudova díla nahlížet i v kontextu jeho života a jeho vlastních "démonů". Z tohoto hlediska by potom mohl připomínat génia, který nepřekročil svůj stín. Některá jeho tvrzení jsou čtenáři až příliš dogmaticky vštěpována, v určitých pasážích neponechává prostor pro odlišný názor. Ale poté ustoupí a je velice laskavý ve svých sděleních - možná dogma není to správné slovo, spíš naléhavost, s níž chce své stanovisko srozumitelně předat.
Ačkoliv s ním nesouhlasím a jeho výklad má své vlastní trhliny, bylo mi nesmírným potěšením a ctí sledovat proud jeho myšlenek a uvažování. Podnětných vět, které mě vedly k mým vlastním objevům a reinterpretaci mých názorů, je tu dostatek.
Byl to opravdový velikán své doby, a byl přesně takový, jaký měl být, aby mohl něco změnit - i se svými nedostatky.
Spoiler:
Mimochodem, velmi mě zaujala analogie "otce, kterého zabili a pozřeli jeho vlastní synové". Jako by trošku předpověděl svůj osud, protože Freudovi žáci značnou část jeho díla museli zabít a pozřít, aby jejich vlastní interpretace umožnily další a další perspektivy.
Doposiaľ som sa s Freudom stretával len útržkovito, formou citátov, či krátkych článkov a odkazov v časopisoch, či iných publikáciách. Takže som sa po prvý krát dostal k celistvému Freudovmu textu. Na rozdiel od predošlých komentárov, musím povedať, že sa mi tento text vôbec nezdal náročný, čo ale môže byť spojené s tým, že som študentom/doktorandom filozofie, takže som na náročné texty zvyknutý a viem, ako ich čítať. Totem a tabu je zaujímavé čítanie, pri ktorom sa čitateľovi otvorí brána psychoanalýzy vzťahu k rodičom v náväznosti na primitívne formy totemizmu a z toho vyplývajúcich otázok zákazov, resp. tabu. Napriek tomu, však dávam "len" 3 hviezdičky, pretože ku psychológii a k psychoanalýze som sa vždy staval skepticky a Freud môj pocit a postoj len umocnil - psychoanalýza podľa mňa vždy, každý psychologický problém rieši len odkázaním k tomu, že "postihnutý" má problémy s otcom alebo s matkou, prípadne (alebo kvôli tomu) trpí sexuálnou neistotou. Čo je podľa mňa hlúposť a uchýlenie sa psychológov k týmto príznakom, keď si už nevedia rady.
Náročné čítanie, bolo treba sa sústrediť a rozmýšľať, určite to nie je čítanie na cestu do práce :-)
Zaujímavé, pre mňa občas dosť náročné, až príliš odborné, išlo to riadne do hĺbky, do minulosti.
První část se mi líbila velmi, bylo to zajímavé, některé úvahy sice byly postavené na tom, že "tohle není dost primitivní, takže to nebude pravda", což mi nepřišlo jako vyloženě přesvědčující argument, ale jinak musím ocenit.
Druhá část o vtipu byla mnohem nudnější, strašně špatně se mi četla a nechápala jsem, proč musí být vtip tak rozebírán, byla tomu odebrána všechna zábavnost. Vzhledem k tomu, že se mi na tuhle část strašně špatně soustředilo, jí považuju spíš za nepřečtenou :)
Celkově proto musím dát hvězdičky tři.
Totem, tabu i vtip jsou hezkou ukázkou Freudova uvažování a vhledem do psychoanalýzy jako takové. Při čtení jest nutno počítati s tím, že Freud může být genius, který se mýlí. Ono totiž snažit se pouze vlastním myšlením a uvažováním pochopit podstatu lidského chování a myšlení je nejen neskromný cíl, ale i vaření z vody. Většina toho, co zde Freud prezentuje jsou hypotézy, jak sám přiznává. Nicméně tyto hypotézy mají svoji logiku a dávají docela smysl. Až k závěru jsem Freuda dokázal sledovat a možná i chápat, ale jeho řešení oidipovským komplexem jsem pochopit nedokázal, přišlo mi moc jednoduché a rychlé odvozovat podstatu chování člověka právě z tohoto. V podstatě je to kniha nesmírně zajímavá, ale jediné její využití vidím v léčbě psychicky nemocných jedinců. Sranda být musí, ale k čemu nám je teorie vzniku smíchu na základě rozdílu energií v našem nevědomí, když to není vtipné?
Knihu jsem poprvé otevírala s lehkým pocitem znechucení, neboť jsem se obávala, že na mě vyskočí suchý těžkopádný text, naplněný šroubovanými obraty a nesrozumitelnými pojmy, což bohužel pro podobné velké osobnosti bývá někdy typické. O to větší bylo mé překvapení nad tím, jak pěkně se mi "můj první Freud" četl.
Kniha začíná popisem primitivních australských národů, pojednává o jejich společenském zřízení a zvycích. Předkládá nám širokou škálu výjevů ze života těchto společenství a samozřejmě nechybí jejich rozbor z hlediska psychoanalýzy, spočívající zejména v nacházení analogií s moderním člověkem, jak jinak než neurotickým.:-) Co mě možná trošku zklamalo je to, že nejžhavější jádro knihy nacházíme až na posledních cca dvaceti stranách, kde konečně dochází k oné proslulé otcovraždě, která (dle Freuda) předurčila další sociálně-kulturní vývoj lidstva. Na oněch dvaceti stranách je nahuštěn maximálně zajímavý a podnětný materiál, který by si určitě zasloužil více prostoru, klidně i na úkor zdlouhavých, místy trochu nudných analýz v předchozích kapitolách.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Výklad snů |
| 1996 | Psychopatologie všedního života |
| 1926 | Tři úvahy o sexuální teorii |
| 1998 | Výklad snů. O snu |
| 1998 | Nespokojenost v kultuře |
Celkem krátké a pochopitelně napsané základy Freudových "totemistických představ", na kterých vysvětloval svou teorii o vzniku náboženství. Pro nezasvěceného člověka by se mohlo jednat o fajn úvod do problematiky.