Toto město je ve společné péči obyvatel

Toto město je ve společné péči obyvatel
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56312/bmid_toto-mesto-je-ve-spolecne-peci-obyv-tSj-56312.png 4 15 15

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Přidat komentář

ufonaut74
05.11.2023 2 z 5

Tak já se nezasmál ani jednou... Hrabala mám rád, ale tato koláž mne totálně minula. Dvě hvězdičky za skvělé Peterkovy fotografie

Pablo70
06.10.2023 5 z 5

Kniha vyšla v edici HuxSA, tj. Humor a satira. Jinak asi byla nepublikovatelná. Již úvod je značně kousavý, Hrabal píše: Cizinec, který přijíždí do tohoto města, jež je ve společné péči svých obyvatel ... na hlavní třídě pochopí, proč Rimbauda vzrušovala básnická veteš a haraburdí. Zřetelná narážka na zanedbanost města, což ve velkém dokládají fotografie v knize obsažené. Ovšem v absurditě socialistického nepořádku Hrabal nachází nechtěnou inspiraci. Krása rozpadu je mu přímou inspirací. Surreálné spojování textů z různých období je charakteristické pro jeho ranou tvorbu. V době vydání mu bylo přes 50, text musel tvořit v plné síle, a tak je pln odkazů (často dvojsmyslných!) na sexualitu a živočišnost (A tak plemeník v obci, tj. plemenný kanec, nebyl pojmenován, a proto se musí každý, kdo má prasnici, o ni postarat sám), stejně jako Ostře sledované vlaky nebo Morytáty a legendy. Proto jsme ho s chutí četli, takové motivy byly v socialismu potlačeny a my chtěli žít. A k tomu i porce poetiky: Chtěla abych jí byl osobní váhou. Kramflíčkem by mi stála na srdci. Aby v mých očích pak viděla, kolik váží...
Dík za oteplení koncem šedesátek!


MrKrahujec
09.09.2022 5 z 5

Tak tohle je opravdu lahůdkové...

Ithaka
18.03.2021 5 z 5

V teplickém antikvariátě U Kostela (ano, toho červeného) jsem se smála tak, až se antikvář zvedl ze židle a ptal se, co je to za humbuk. Půvabnou literární koláž Bohumila Hrabala s černobílými fotografiemi Miroslava Peterky sestavenou z bezděčného humoru prvorepublikových vyšetřovacích soudních spisů, pasáží Pražských tajností od Popelky Biliánové a přeslechnutých rozhovorů totiž neznal, ač jí do regálu musel vložit sám. Chvíli se zdráhal mi jí prodat, možná jen naoko a pak řekl, že si sežene jinou, jen pro sebe. Ona je totiž skutečně půvabná. Náš děda z ní s oblibou citoval a protože kniha není stránkovaná, tak jen pravím, že jsou to ty odstavce vedle fotografie KOLEJ U DOMINIKÁNŮ.